Konec Kliniky? Budovu získala SŽDC
Do krizového centra RIAPS na Žižkově přichází pětašedesátiletý muž. Poslal jej tam jeho zaměstnavatel, který správně odhadl, že je na pokraji zhroucení.
„Přes všechno, co se mu stalo, měl velikou potřebu zachovat si každodenní fungování do poslední chvíle. Ostatně jako mnoho našich klientů,“říká psychiatr krizového centra Robert Kačeňák.
Pan N. (centrum z pochopitelných důvodů nemůže uvést jeho jméno) prodělal nádorové onemocnění prostaty a podstoupil operaci i chemoterapii. V posledním půl roce byl však jeho stav stabilizovaný. Ve chvílích, kdy se vyrovnával s vlastní smrtelností, ho ale postihla další nečekaná událost.
Po návratu domů nalezl v ložnici manželku, která spáchala sebevraždu. Jeho duševní stav se stále zhoršoval. Měsíc po manželčině úmrtí navštívil krizové centrum. „Celou tu dobu, než k nám poprvé přišel, se pokoušel se situací vyrovnat
Budovu bývalé plicní ambulance na Žižkově, kterou nelegálně obývá autonomní sociální centrum Klinika, získala od státu Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Smlouva o převodu majetku byla podepsána minulý týden a nyní se čeká na zapsání budovy do katastru nemovitostí.
„Po vyřešení nezbytných administrativních kroků byla minulý týden podepsána Smlouva o převodu majetku státu ve prospěch SŽDC. Nyní bude převod zanesen do katastru nemovitostí,“uvedl mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Radek Ležatka.
Bývalou plicní ambulanci squateři
Že je o služby linky i centra zájem, dokládá počet lidí, kteří se na ně každý rok obracejí o pomoc. Pro doplnění, na Pražskou linku důvěry zavolalo loni šestnáct tisíc osob.
Nejčastěji jde o ženy, které tvoří takřka dvě třetiny všech ošetřených a tři čtvrtiny volajících. Podle Holcnera to však nedokazuje, že by byly psychicky zranitelnější. „Spíše mají častěji ochotu řešit potíže tím, že o nich budou s někým hovořit, k čemuž mají muži obecně větší ostych,“vysvětluje.
Na centrum se podle něj může obrátit kdokoliv, kdo prochází ve svém životě krizovým obdobím a není ho schopen svými vlastními silami zvládnout. V RIAPS je pro takového protiprávně obsadili v listopadu roku 2014, o měsíc později ji vyklidila policie. Úřady jim poté nabídly budovu zdarma k zapůjčení loni v únoru do doby, než bude převedena na nového vlastníka. Squateři se proto v objektu usadili a začali pořádat přednášky, sbírku pro uprchlíky, kavárnu i další činnosti.
Úřady si budovu předaly tajně
Podle Arnošta Nováka z kolektivu Kliniky byl převod utajený a netransparentní.
„Ptali jsme se minulý týden na SŽDC podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím a napsali nám, že žádný projekt na využití
člověka 24 hodin denně dostupný psychiatr a v pracovních dnech od osmi do čtyř hodin i psycholog. Ošetření je plně hrazeno zdravotními pojišťovnami.
„V případě, že si to situace žádá, může psychiatr předepsat i medikaci nebo hospitalizaci až po dobu pěti dní,“říká Holcner. V centru je pro takové případy připraveno osm krizových lůžek.
Pražská linka důvěry je naproti tomu podle její vedoucí Jitky Grygy Medřické jistou první pomocí pro duši. „Snažíme se ošetřit to základní, co zvládneme. Stabilizovat klienty a případně je nasměrovat na další služby v rámci sociální či zdravotní péče,“říká. Výhodou je podle ní i anonymita telefonického spojení. Ač totiž někteří lidé upřednostňují osobní kontakt, jiní si naopak nedokážou představit, že by vyhledali pomoc tváří v tvář. Linka je stejně Jeseniovy nechystají. Máme to černé na bílém,“uvedl Novák.
Mluvčí SŽDC Jakub Ptačinský uvedl, že v budově budou sídlit zaměstnanci této instituce. „Polohou i velikostí odpovídá našim požadavkům na umístění našich zaměstnanců. Proto jsme v rámci meziresortního řízení projevili zájem o její nabytí,“uvedl. Budovu podle něj SŽDC převezme „v dohledné době“.
Stavební úřad před nedávnem rozhodl, že budova byla kolaudována jako zdravotnické zařízení, a z tohoto důvodu aktivistům jejich smlouvu neprodloužil. SŽDC zjevně také nebude v místě provozovat zdravotnickou péči, avšak změna jako centrum v provozu 24 hodin denně. Již několik let navíc nenabízí pouze telefonické poradenství, ale využívá i modernější způsoby komunikace. Lidé se tak na odborníky mohou obrátit i prostřednictvím e-mailu a chatu.
Prim hrají vztahy a traumata
Pokud jde o důvody, proč se Pražané na linku a centrum obracejí s prosbou o pomoc, Holcner i Medřická se shodují, že se za čtvrt století příliš nezměnily. Nejčastěji jde prý o osobní a vztahové krize nebo zkušenosti s traumatickou událostí – například trestným činem, autonehodou či úmrtím blízké osoby.
„Vidím to tak, že lidské potíže jsou univerzální a příliš se s dobou nemění,“říká Holcner. Přiznává však, že například během ekonomické krize přibylo lidí, kteří řešili problémy způsobené nedostatkem peněz. Podle Medřické lidé také díky rozvoji elektronické komunikace častěji řeší problémy s kyberšikanou a v partnerských vztazích s kontrolou e-mailů a SMS.
Jak Pražská linka důvěry, tak centrum RIAPS vznikly v roce 1991 jako součást prevence sebevražedného jednání a tyto případy dodnes tvoří značnou část jejich práce. „Přibližně třetinu všech kontaktů tvoří sebevražedná tematika či sebepoškozování. Ať už ve fázi myšlenek, či již započatého pokusu,“říká Medřická. Podle Holcnera však může riziko sebevražedného chování hrozit každému, kdo krizí prochází. stylu užívání je podle Ptačinského zákonná procedura, kterou lze v tomto případě použít. Podstatné pro budoucnost bývalé plicní kliniky je, že na rozdíl od aktivistů se SŽDC stává majitelem budovy. Po sepsání předávacích protokolů začne rekonstrukce budovy.
Aktivisté v budově pořádají přednášky, jazykové kurzy nebo promítání filmů, provozují tu také knihovnu. Čas vyklidit objekt měli do 2. března letošního roku, odejít ale odmítli. O vyklizení budovy se s nimi úřad soudí, uložil jim více než 150 tisíc korun pokuty za její neoprávněné používání. Část už zaplatili z příspěvků dárců. (rsr, bun)