CIBUlEnKA
Bez cibule se vařit nedá. Tedy něco ano, ale velká část nesladkých jídel vděčí za svou chuť mimo jiné přidané cibuli. Guláš, bramboračka, slepice na paprice, indické kari, houbová smaženice, pochopitelně cibulačka a mnohé další pokrmy. Leč trable nastávají, když jedno z dětí cibuli nesnáší. Ve snaze ušetřit si práci, tudíž nevařit dvě verze jídla, experimentujete jako zběsilí. Někdy to celkem jde – třeba v bramboračce se dá cibule skoro nahradit pórkem, stejně jako ve smaženici, do indického kari jsem si zase vyčetla vylepšovák v podobě cibule rozmixované s bylinkami, což anticibulářka zvládla. Bylo to o to složitější, že tak, jako ona cibuli nesnáší, tak ji ostatní rodinní příslušníci milují. Nejmladší dcera má například ráda tlačenku s cibulí, v jejím podání tedy spíše cibuli s tlačenkou. Časem jsem ‚cibulová‘ jídla vařila velmi výjimečně, když postižená nebyla doma. Pak se rozhodla být vegetariánkou, samozřejmě opět do rodiny, kde ostatní maso milují. Takže osud mě dohnal, stejně vaříme (už je nás na to víc, jak děti dospívají) občas dvě různá jídla. Výhodu to má v tom, že v těch masových na cibuli šetřit nemusíme. Cibule je totiž skvělá.