Sparta s mladou sestavou zvládla 3. kolo poháru
let nikdy mluvit neslyšel. Hlas se mu třásl a konec věty už skoro nebyl slyšet. V tu chvíli jsem zase začal brečet.
Kdo zná tátu, ví, že ho jen tak něco nerozhází. Měří skoro dva metry a váží metrák. Teď mluví se synem, který má metr devadesát dva, váží trochu pod metrák, a oba si navzájem brečí do telefonu. Byl jsem z toho tak vedle, že jsem úplně zapomněl, na co se mě ptal, a vlastně i to, že se vůbec na něco ptal. „Je nějaká šance, že to bude něco jiného?“dodal, a to už si pamatuju dobře, protože najednou mluvil tak, jak jsem ho znal. Celá ta emotivní chvíle trvala možná půl minuty, spíš jen patnáct vteřin. Od té doby, přes celou léčbu až dodnes, se choval, jako by se nic nedělo a já šel jen na zápas s trochu těžším soupeřem. „Je to průšvih, ale hlavně se z toho nesesyp. Zvládneš to a bude to dobrý.“
Tehdy se mě ptal, jestli mají s mámou přijet a co mi mají přivézt. Okamžitě jsem to odmítl. Řekl jsem, že mě čeká ještě jedno vyšetření a že se to vlastně celé nemusí potvrdit. Jediné, co teď potřebuju, je číslo na Jožku Hozu. „Hned mu volám,“říká táta. „A buď na telefonu on ti pak zavolá zpátky.“Už jsme dávno nebrečeli a spíš jsme si navzájem dodávali odvahu. Na chvíli jsem zase neměl strach a věřil jsem, že všechno dobře dopadne.
Největší starost mi teď dělala máma. Měl jsem výčitky, že jsem to těžké nechal na tátovi. On musí jít
První ze tří ukázek z knihy Koukal jsem, kterou sepsal s Petrem Koukalem vedoucí Magazínu DNES Martin Moravec.
Fotbalová Sparta postoupila do osmifinále MOL Cupu. Na hřišti druholigových Českých Budějovic nasadila do zápasu 3. kola od začátku mladíky Havelku, Císařovského a Milana Kadlece. V průběhu nastoupili i Dudl, Mustedanagič a Köstl a přispěli k vítězství 2:1. Do osmifinále prošel také Liberec po výhře 5:1 nad třetiligovým Pískem. (ČTK) na mě nemůže. Babička mě pohladí, vytáhne z kredence čokoládu a bude mě utěšovat. Jenže teď má ten jejich kluk rakovinu. Jsou starší generace a rakovina v jejich očích rovná se smrt.
Párkrát jsem si během nemoci zkusil představit, jak jim všem asi bylo. Mámě, tátovi, babičkám, dědům. Jaké to je, když jim dítě řekne, že má rakovinu. Stačilo, když jsem si představil, co bych dělal, kdyby mi něco takového zavolali oni. Už jen z toho mi bylo špatně, a tohle musí být násobně horší.