R A T H O V K A RATHORIKA, RATHOVAČKA... STAČILA JEDNA KRABICE OD VÍNA

Pokud se chceme držet faktů, dá se říct, že tehdy výraz havlismus vznikl. Jenže pak byl mnohokrát přežvýkán Havlovými odpůrci tak, až získal pejorativní podobu: „Topolánek zakormidloval ODS do stojatých vod amorfního středu a vesele asistoval u havloizace strany.“Tak pravil Petr Havlík z ODS.

Takže to skončilo tím, že politik Petr Pithart prohlásil: „Když se začíná používat odporné slovo havlisté či havloidi a havlismus, tak to pro mnoho lidí, například pro mne, diskuse končí, ještě než začala.“

Poslechem politiků člověk zjistí, že český jazyk umožňuje vytvářet spojení, na jaká by nepřišel ani v nejdivočejším drogovém opojení. V politice vznikají nejen nové výrazy, ale především neuvěřitelná spojení slov, u nichž se nabízí otázka: Co tím chtěl autor říct?

Tohle letos zaznělo v projevech či textech českých politiků: inzerovat názor, vydesignovat názor, oddelegovat, prohlasovat, rozdiskutovat, negociovat, být realizován, mít určitou dynamiku, být negativně tolerován či mít negativní názor.

Jednoduchá česká slova jsou v politice považována za nezajímavá, takže například místo slova prohlášení politici používají výraz ideový statement.

Miroslav Kalousek má rád výraz státní dirigismus.

Specialitou politiků je výraz debatovat něco. Čert ví, proč zásadně nepoužívají správnou, logickou formu debatovat o něčem. Pokud něco zásadně odmítají, padá spojení: Uvidíme ve střednědobém horizontu. Případně: Budeme o tom vést konstruktivní dialog napříč politickým spektrem.

„U politiků je časté, že věci nepojmenovávají přímo, ale používají obrazná vyjádření, frazémy. Například vykasat kalhoty, i když brod je ještě daleko. Nebo kostlivec ve skříni, zametání pod koberec a podobně,“říká Olga Martincová.

Faktem je, že když člověk nějakou dobu stráví v politice, jeho slovník bude poznamenán. Je jedno, jestli jde přímo o politika či jeho asistenta, nebo úředníka. Stopy jsou zanechány, protože toto je svět, kde se oceňují odlišné vyjadřovací schopnosti víc než v jiných prostředích.

KDE SE VZALI SLUNÍČKÁŘI?

Ukázkou neologismu, který se ujal, ale teď už jeho obliba pomalu upadá, je pravdoláskař. Vzniklo jako hanlivé označení lidí, kteří ctí větu Václava Havla: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Uživatelé výrazu pravdoláskař dávají najevo, že tyto lidi považují na naivní.

Jenže se zdá, že pravdoláskaři to mají spočítané, mnohem víc jsou teď v kurzu sluníčkáři. Což je termín, který vyjařuje v podstatě totéž. Rád ho používá například prezident Miloš Zeman. Takhle se mu hodil v diskusi, zda by Česká republika měla přijímat uprchlíky: „Takzvaní sluníčkáři je tady chtějí, pan Jiří Dienstbier nebo někteří další říkají, že jenom do Prahy by se jich vešlo patnáct tisíc. Ale většina je nechce.“

Slovo sluníčkář často užívají mudrlanti v internetových diskusích. Jazykovědci z Ústavu pro jazyk český si jako typickou ukázku jeho použití schovali například větu: „Pokud si sluníčkáři a havloidi myslí, že je slimáci ušetří, až to tady ovládnou, hluboce se mýlí.“

Sluníčkář je neologismus, který je nyní tak často používán, až se objevilo několik článků, jejichž autoři si kladli za cíl vypátrat, zda je někdo jeho autorem. Jak vznikl, kde se vzal, kdo jej použil jako první?

Zdá se, že prvenství si může připsat novinář Jiří X. Doležal, který psal v roce 2013 o sluníčkových lidech v souvislosti s únosem dvou českých dívek v Pákistánu. Sluníčkář pak zaplavil sociální sítě a projevy politiků jako lehce pohrdlivé označení pro lidi, kteří věří, že mezi lidmi je víc těch hodných než zlých.

K uživatelům patří i uchazeč o pozici v politice Martin Konvička, který například pronesl: „Jako může mít v něčem pravdu masový vrah, může ji v něčem mít i anonymní sluníčkář.“

Pokud by si však nějaké slovo vzešlé z české politiky zasloužilo pomník, je to tunelování. Poprvé se začalo v mluvě politiků a v tisku objevovat v roce 1996, jeho obliba rychle rostla.

Slovo, jakým se v devadesátých letech začal označovat jev, kdy někdo převzal prosperující firmu, vyvedl z ní vše, co za něco stálo, a totálně ji zruinoval, se stalo známé i ve světě. Český výraz pro tuto činnost, udělat tunel či tunelování, se dostal do angličtiny jako tunneling. Nyní se používá v anglicky psané odborné literatuře jako příklad záměrné likvidace firem jejím managementem. Už asi nikdo nevypátrá, kdo ten výraz u nás použil poprvé, nicméně budiž tomuto neznámému géniovi tímto složen hold.

scarlett.wilkova@mfdnes.cz