Příští zastávka Mosul. Ale kdy?
Série zpráv o tom, jak je na tom špatně Islámský stát, vyvolává dojem, jako by pád Mosulu byl otázkou dnů. Realita je však asi jiná.
Doufejme, že tyto noviny nečte Islámský stát, protože teď bude následovat podrobný plán operace na dobytí Mosulu, která včera začala.
No, začala... To, že bitva o Mosul vzplála, se projevilo tak, že desítky kilometrů od města bylo včera slyšet pár osamělých dělových výstřelů a Kurdové obsadili pár vesnic v okolí.
Může to vypadat divně, protože v posledních týdnech přichází staccato zpráv o tom, jak Islámský stát přišel tu o čtvrtinu, tu o třetinu území, jak padají jeho města, bojovníci dezertují, šiky jsou demoralizované a jeho vlastní velitelé v Mosulu dokonce plánovali tajné povstání, protože se chtěli vzdát.
Jako by irácké jednotky už stály před branami a hradby padaly.
Ale realita kolem Mosulu vypadá tak, že Kurdové, kteří však na město ani nepůjdou, stojí na východě asi dvacet kilometrů daleko, a Iráčané, kteří útok provedou, jsou na jihu asi padesát kilometrů od něj.
Bitva o Mosul nebude pravděpodobně jen jednorázové spláchnutí, jako když byl o víkendu obsazen prakticky nebráněný syrský Dábik, propagandisticky pro Islámský stát sice důležitý, ale vojensky bezvýznamný městys.
Dobytí Mosulu nebude zteč, ale postupná operace, která se bude odehrávat krok po kroku. Tím prvním bude obklíčení města. O Mosulu se už dlouho mluví, jako by byl zralá hruška. Ve skutečnosti dosud ani nebyl sevřen a odříznut od zbytku Islámského státu.
Obkličování může zabrat dost času, třeba celé týdny. Stejně jako předtím v Ramádí a Fallúdži. Jeden den mohou vojáci udělat desetikilometrový skok, pak mohou strávit dlouhé dny bojem o opěrný bod IS obsazený zanedbatelnou posádkou. Také čištění cesty od min a nástrah zabere hodně času.
Až bude Mosul obklíčen a zajištěna logistika, což provede běžná armáda, přijde čas irácké úderné pěsti, speciálních jednotek. To jsou ti, kdo fakticky dobyli Fallúdžu a Ramádí. A ti nejlepší, co Irák má. Říkalo se jim „divize špinavců“, protože měli tajná vlastní vězení a zřejmě v nich byli soudci, mučiteli i popravčími zároveň, ale teď je vše odpuštěno a po krvavě vykoupených vítězstvích se jim už říká „Zlatá divize“.
Není těžké si představit, kudy povedou útok. Směr hlavního úderu je jasný: od jihu, kde mají i hlavní síly. Ale protože na Fallúdžu i Ramádí udeřili simultánně z několika stran, musí se teď IS připravit na křídelní útok přes poušť ze západu a další úder z východu.
Otázka je, co nastane pak. Samozřejmě lze čekat tvrdé boje o opěrné body ve městě, ztráty a protahování bitvy. Anebo taky ne: objevily se zprávy, že Iráčané nesevřou Mosul úplně a na západě nechají únikovou škvírku, aby Islámský stát unikl směrem do Sýrie. Po cestě by ho mohla ničit americká a irácká letadla, ale to nebude tak jednoduché, jak to zní, protože džihádisté se promísí s uprchlíky, které kvůli tomu vyženou z města.
Otázka, nakolik je IS připraven bojovat
do posledního dechu, je klíčová. Dosud se vždy zachoval spíš jako partyzáni než jako Hitler v berlínském bunkru. Bojoval tvrdě, ale nakonec se snažil vyvést bojovníky a zachovat je pro další boje. Je to logika příliš přečíslené bojůvky bojující na příliš velkém prostoru.
Hrdinná smrt při obraně trosek, byť by to bylo ve městě, kde vůdce IS Bagdádí vyhlásil chalífát, je k ničemu. A tihle muži nebojují prohrané bitvy až do konce. Jen přetečou jinam a existují dál. Včera zněla z Iráku slova jako „rozhodující bitva“, ale bylo to dost předčasné.