Zemřel nejmladší ministr, bylo mu čtyřiatřicet let

Jako cestu k snadnějšímu nasazení ruských vojáků do bojů v zahraničí a i k vytvoření ruské cizinecké legie vidí ruské listy Vedomosti a RBK vládní návrh novely o vojenské službě. Nový zákon zlegalizuje krátkodobé kontrakty s vojáky plnícími „zvláštní úkoly“ve vlasti či v cizině. Moskva by podle listu mohla vojáky s krátkodobými kontrakty nasadit například v případě průniku islámských radikálů z Afghánistánu do Tádžikistánu či Uzbekistánu, anebo v Libyi. List RBK cituje experty, podle kterých nový zákon také může zlegalizovat ruské žoldnéře již válčící v Sýrii v počtu asi 2 500 mužů. (ČTK)

Drážďany nejsou jen hlavním městem Pegidy. Žije tu víc dobrovolníků než běženců.

Litevský ministr zdravotnictví zemřel v neděli ve věku čtyřiatřiceti let, pouhý týden poté, co byl znovu zvolen do parlamentu pobaltské země. Juras Požela byl nejmladším členem vlády sociálních demokratů. Zemřel v neděli poté, co kvůli akutnímu zánětu slinivky břišní musel být po dva měsíce hospitalizován. (ČTK)

Aktivisty a dobrovolníky, kteří dělají vše pro to, aby tu běženci a migranti z nejrůznějších zemí mohli zůstat, by v Drážďanech čekal málokdo. Hlavní město Saska proslulo spíše nesnášenlivostí vůči cizincům, hořícími ubytovnami pro migranty a pravidelnými demonstracemi Pegidy proti „islamizaci Západu“.

Na čtyři tisíce běženců, kteří tu žijí, ovšem podle odhadů připadá až deset tisíc dobrovolníků, kteří s nimi tráví část svého volného času. Zajdou s nimi na fotbal, do divadla nebo do kina, pomůžou jim s němčinou nebo se u kávy.

Vstup do Café International v drážďanské čtvrti Neustadt zvenku působí nenápadně. Na místo, kde se pravidelně každý pátek scházejí Němci s cizinci u čaje, kávy a domácích koláčů, odkazuje jen jednoduchý plakát venku na vstupních dveřích.

Přes dvůr vede cesta do improvizované kavárny, kde je zrovna asi dvacet lidí. „Teď je to docela malá návštěva, někdy se tu sejde i padesát lidí,“říká Silvio, který zrovna stojí u baru. Je jedním z těch, kteří pravidelná setkání už rok a půl pomáhají organizovat. jen tak sejdou

Lékárník z Kandaháru

Na druhém konci baru postávají dva Afghánci, Rafi a Zabi. Rafimu je 22 let, jeho kamarád je o rok starší. Po osmi měsících, kdy přišel do Německa, už Rafi mluví obstojnou němčinou. Z Kandaháru, kde pracoval jako lékárník, se rozhodl odejít. Strýc žijící v Pákistánu zaplatil pašerákům 10 000 dolarů, aby ho dostali do Evropy.

Před dvěma měsíci si tu našel práci, pomáhá umývat nádobí v italské restauraci. „Nemohl jsem přece brát peníze od úřadů. Jsem mladý a zdravý, můžu pracovat, dokážu si na sebe vydělat sám,“řekl tehdy svému německému kamarádovi, který mu pomohl práci najít.

Usmívá se, ale přesto si dělá starosti. Německá vláda postupně zpřísňuje imigrační politiku a důsledněji dbá i na vyhošťování cizinců, kteří nelegálně překročili hranice a nemají nárok na mezinárodní ochranu. „Možná nás zase pošlou zpátky,“říká Rafi nejistě.

Pokud by se v takové situaci někdy ocitl, obrátí se nejspíš na jednu z organizací, která se deportacím snaží právními prostředky zabránit. Mezi nimi je nejvýraznější Sächsischer Flüchtlingsrat, Saská rada pro uprchlíky. Sice to zní jako název státní instituce, ale ve skutečnosti jde o seskupení aktivistů.

Patří pod organizaci Pro Asyl, kterou někteří němečtí politici a úředníci označují za „radikální“. Ve svém úsilí zabránit za každou cenu deportacím „systematicky narušuje fungování právního státu,“řekl nedávno například předseda policejních odborů Rainer Wendt.

„Kdo tu je, ať zůstane“

Katja Lehmannová, která pro Sächsischer Flüchtlingsrat pracuje jako sociální poradkyně, má na starosti 130 migrantů. Všichni jsou to muži, kterým je mezi dvaceti a třiceti. „Je to ta nejvíce znevýhodněná skupina. Rodiny, ženy nebo nezletilí dostanou byty jako první a muže nastěhují do sdílených bytů,“vysvětluje drobná usmívající se žena. Pomáhá jim vyřizovat úřední záležitosti, pravidelně za nimi jezdí a zjišťuje, s čím by potřebovali pomoct.

V jednom třípokojovém bytě asi 15 minut tramvají od centra Drážďan potkáváme Yassina, mladého muže z Maroka. Na pokoji bydlí po dvou. Postele, skříň, stůl, podobně jako na studentských kolejích, jen