„Ulice není moje volba,“tvrdí kampaň
„Byla jsem za deset čertů a měla jsem přísnýho tátu, který opakoval, že škoda každé rány, která padne vedle,“vzpomíná na své dětství sedmapadesátiletá Alena, která dnes žije na ulici a často přespává v noclehárně na lodi Hermes.
Ve 26 letech se vdala. „Naše manželství prvních patnáct let šlo, za tu dobu mě manžel zbil jen jednou,“říká. Později se ale násilí začalo stupňovat a v roce 2006 manžel Alenu vyhodil i se synem na ulici. Našla si dalšího partnera.
Ten ale pil, také ji velmi krutě bil, vynucoval si sex a nutil ji krást. Po třinácti měsících od něj utekla. „Nedávno mi v Arcidiecézní charitě nabídli stravenku v hodnotě 100 Kč, když půjdu na rentgen plic,“říká Alena. Lékaři jí na plicích objevili nález a brzy půjde na operaci do Thomayerovy nemocnice.
To je jen velmi ve zkratce jeden z lidských příběhů, se kterými se mohou zájemci seznámit prostřednictvím kampaně „Ulice není moje volba“. Připravilo ji Centrum sociálních služeb Praha (CSS) a jejím cílem je zvýšit toleranci a solidaritu Pražanů k lidem bez domova.
„Tedy přimět širokou veřejnost k zamyšlení nad tím, že ne každý bezdomovec se na ulici dostal vlastní vinou a nezvolil si tuto cestu jako životní styl,“vysvětluje radní pro sociální oblast Daniel Hodek (ČSSD).
Kampaň potrvá až do konce roku a její součástí bude například pojízdná výstava autentických fotografií zachycujících příběhy lidí bez domova. Připravuje se také koncert pod širým nebem, kde vystoupí Bohuš Matuš, který se stal tváří kampaně, a také dokumentární film v produkci České televize. Kampaň vyjde Prahu na 1,5 milionu korun a doplní ji i publikace s příběhy a fotografiemi lidí bez přístřeší.
„Veřejnost nám brání pomoci“
„Ano, mohli bychom za ty peníze nakoupit jídlo a rozdat ho mezi lidi bez domova, ale tím bychom řešili pouze současnou situaci,“říká Ludmila Tomešová, zástupkyně ředitele CSS. Největším problémem v pomoci bezdomovcům je podle ní totiž odmítavý přístup veřejnosti.
Ten má prý za následek nedostatečnou kapacitu služeb, které Praha bezdomovcům poskytuje, například zimních nocleháren. „Stále narážíme na nevoli ze strany obyvatel, kteří odmítají jakékoliv rozšiřování služeb ve svém okolí,“dodává Tomešová. Doufá, že kampaň přispěje k tomu, aby Pražané přestali bezdomovectví vnímat jen jako soubor obtěžujících asociálních jevů bez pochopení pro lidské příběhy, které se za ním skrývají.
Podobné kampaně přitom podle Tomešové nejsou v zahraničí běžné. „V jiných zemích lidé častěji chápou bezdomovectví i jako své osobní riziko, zatímco česká společnost si stále odmítá připustit, že to je fenomén, který se může týkat každého z nás,“říká. V Praze jsou bez domova podle posledních údajů přibližně čtyři tisíce lidí, z nich asi patnáct set žije přímo na ulici. Ztráta domova však hrozí mnohem většímu počtu osob. „Podle odhadů jde v Praze o desítky tisíc lidí a řekla bych, že ke sto tisícům mnoho nechybí,“říká Tomešová.
Praha kromě kampaně připravuje i novou koncepci pro bezdomovectví. „Hlavním záměrem je vytvoření malokapacitních denních center, kde by se sociální pracovníci o lidi bez přístřeší starali přímo na území městských částí,“vysvětluje Hodek. Centra by podle něj měla omezit cestování lidí bez domova za sociálními službami po celé Praze.