Jitka Kolaříková
bývala kdysi nejstudenější místností. Nyní je tu podlahové topení. Originálu se přiblížily odkrytá cihlová klenba a kamenná zeď. Její tradiční barvy a rustikální styl se obtiskly do na míru vyrobené kuchyně. Je v kombinaci vanilkové a dubu, z něhož je pracovní deska.
KDYŽ REKONSTRUKCE KLAPE
Jitka před lety původně pracovala ve vedení velké potravinářské společnosti. Od mládí se ale chtěla stát kostýmní výtvarnicí a zabývat se designem. Nicméně na přání rodičů vystudovala Vysokou školu ekonomickou. Svého koníčka se nevzdala, kamarádům občas doma pomáhala s navrhováním interiérů. Když už byla matkou dvou dětí, rozhodla se pro studium na Design škole v Praze. Práce designérky jde podle Jitky totiž skloubit s rodinou, manažerský post ne.
Mlýn byl zatěžkávací zkouškou v mnoha ohledech. „Zkušenosti z bývalé práce mi
usnadnily komunikaci s jednotlivými firmami. Nicméně i tak jsem se často musela obrnit velkou trpělivostí. Výběr materiálů (některé jsem si vyzkoušela poprvé, například stěrku) byl závislý na rozsahu stavby a ceně. Masivní dubové podlahy by byly skvělé, ale v případě, že zařizujete 600 m2 plochy, tak musíte občas hodně přibrzdit,“vysvětluje Jitka, která pravidelně dohlížela na průběh prací. „Chodila jsem proto většinou v pracovním. Když jsem přišla do zdejší hospody na oběd civilně oblečená, místní byli v šoku, nepoznali mě,“dodává pobaveně Jitka.
KOMFORT ZE MLEJNA
„Když jsme se nastěhovali, tak jsem tu s dětmi byla sama, manžel pracoval v zahraničí. Měsíc jsem byla v noci ve střehu,
pak jsem si zvykla. Na samotě se nebojím, kromě toho máme mříže a zabezpečovací zařízení,“říká Jitka.
Třípodlažní dům je z větší části soběstačný. Voda ze studny má po rozboru označení kojenecká, funguje domovní čistička odpadních vod. Manželé pořídili tepelné čerpadlo, díky čemuž snížili výdaje za vytápění. Jitka dovnitř vrátila venkovskou atmosféru a zvýraznila originál. Návštěvám, pro které jsou připravené dva pokoje, ale především rodině poskytla nadstandardní komfort včetně masážní vany v ložnici, z níž je vidět na hladinu rybníka. Pokoje mají sociální zázemí, jsou tu prostorné šatny, zařízená pracovna. Dcery mají stejné zrcadlově obrácené pokoje s koupelnami v podkroví. Jitka do nich záměrně použila neutrální bílý základ, aby si dcery mohly měnit barvy doplňků, jinak v celém domě pracovala s tmavšími teplými tóny. Protože hlídala rozpočet, tak nábytek nebo stylové doplňky sháněla i po bazarech či na Aukru. Některý nábytek nechala vyrobit u truhlářů, například ten do kuchyně.
Oblíbenou Provence jí připomíná jemně vanilková barva linky, která je plná různých skříněk, přihrádek a šuplíků. „V životě jsem vyzkoušela pozici v top managementu i roli majitelky velké nemovitosti. Vždycky je něco za něco. Domy jsou prý výrazem našeho ega. Čím jsem starší, tím potřebuji méně a méně. Kdo ví, časem budu možná uvažovat o malém přízemním bungalovu,“uzavírá Jitka.