Praha lidovecká. Co je to za nesmysl, co se to děje?

Miroslav Korecký komentátor MF DNES

Bývaly doby, kdy byla Praha modrá a nikdo o tom nepochyboval. Kondr, Koukal, Kasl, Němec, Bém, Svoboda – panování primátorů z ODS trvalo 22 let a říkalo se, že v metropoli by vyhrála volby i Klausova tenisová raketa. Bémových 54,43 % hlasů z roku 2006 už v Praze asi nikdy nikdo nepřekoná. Totéž platilo ve volbách do Senátu. V těch prvních, v roce 1996, kdy se volilo ve všech deseti pražských senátních obvodech současně, to bylo modré tsunami: ODS pobrala devět mandátů, z toho tři hned v prvním kole, vklínit mezi ně se dokázal jen Michael Žantovský coby nová hvězda ODA a české politiky. Ani to už nikdo nezopakuje.

Postupně nastaly pestřejší časy. V čele pražské radnice ódéesku vystřídala topka, potom ANO. Také v Senátu ODS postupně ztrácela některé své pražské bašty, přišel první metropolitní senátor za socialisty, lidovce, zelené. A jak to vypadá dnes, po víkendovém senátním finále? ODS si z deseti obvodů dál drží dva, jeden obvod má ČSSD, jeden ANO, jeden nově TOP 09 se Starosty a... – a zbylých pět ovládají lidovci. Cože? KDU-ČSL vládne Praze? Co je to za nesmysl? Jsou sice v Česku snad i méně lidovcům nakloněné regiony, třeba v severních Čechách, ale ani liberální metropole nikdy konzervativní bratry a sestry moc nemusela. V pražském zastupitelstvu po léta KDU-ČSL vůbec nebyla, jen občas, když se to hodně povedlo, krčil se tam v koutě jeden jediný bezmocný lidovec. Pravda, oněch pět pražských senátorů (ke třem dosavadním přibyli teď o víkendu další dva) nemá KDU-ČSL sólo, vždy v koalici – s piráty, zelenými, Bursíkovou straničkou LES nebo nějakým místním hnutím. V senátních volbách tak opakuje úspěšný model z komunálu, kdy spojení se zelenými a Starosty do Trojkoalice lidovcům zajistilo konečně důstojnější roli v pražské politice.

I tak to však zůstává záhadou: jak mohou středoví lidovci, notabene spojení s různými levičáckými formacemi, oslovit – a dokonce převálcovat – tradičně pravicovou Prahu? Imponuje tolik Pražanům ono spojení sil jako takové, jakkoliv je v tom holportu každý pes jiná ves? Schovávají se lidovci šikovně mezi všemi těmi „nezávislými“trpaslíky před odlivem voličů od tradičních partají? Anebo se Praha po vzoru západních metropolí posouvá výrazně doleva?

Možná je však na tyto otázky ještě moc brzy a možná, že také tristní volební účast v senátních volbách ani moc nedovoluje na ně alespoň trochu racionálně odpovědět.