Učitelka a soudní znalkyně

a sražený chodec a všichni ostatní v autobuse byli zraněni.

Kdy budeme mít pro děti bezpečnější autobusy?

Podporuji iniciativu rodičů, kteří se snaží toho dosáhnout. Našli si mě, abych jim pomohla, a naše úsilí začíná dostávat už i právní rámec. Nejvíc mě zlobilo, že Karosa Vysoké Mýto, která před časem patřila Francouzům, vyráběla pro jejich děti bezpečné školní autobusy. Takže Česká republika vyráběla autobusy pro děti ve Francii a naše děti jezdí hůře než dobytek? Je to nezájem společnosti a neúcta k dětem, když nechceme vědět, čím pojedou na plavání, na školní výlet, na hory.

Před časem pobodal školák v Rakovníku učitelku. Pak se však začalo mluvit o tom, že ho mohla vyprovokovat ponižováním kvůli jeho koktání. Co si o tom myslíte?

Já měla úctu ke každému dítěti. Také jsem učila žáka, který se zajíkal. Nenechávala jsem ho recitovat báseň před třídou, zkoušela jsem ho v kabinetě. Vždyť to dítě trpí, třída ho prostě nevezme.

Jak se dá zabránit tomu, že učitel není nestranný a někoho ponižuje?

Přirovnejme ukončení vysokoškolského studia učitele k ukončení autoškoly. Získáte řidičský průkaz a máte oprávnění k jízdě, ale zkušenosti získáváte až každodenním ježděním. Někdo celý život nebourá, dokáže se s obtížemi vyrovnat, ctí předpisy. Tak je to i u učitelů, když opustí fakultu. Léta bojuji za to, aby se bezpečnost, s níž šikana souvisí, zařadila do jejich vzdělávání. Mnoho absolventů však učit vůbec nejde. A bylo mi řečeno, že pokud fakulty tuto výuku zavedou a připraví učitele na bezpečnostně rizikové situace, tak nepůjdou učit ani ti ostatní.

Odradí je ta odpovědnost?

Jeden proděkan mi řekl, že když se studenti na škole dozvědí o rizicích, která v naší profesi jsou, a o velké zodpovědnosti za děti, vystraší je to a po ukončení studií si najdou zaměstnání mimo školství. Znám případy, kdy učitelé pracují třeba jako finanční poradci.

Na konferenci Pražského právnického podzimu jste označila právní povědomí učitelů za právní bezvědomí. Proč tak přísné hodnocení?

Poznala jsem to na celorepublikových seminářích, které jsem vedla na téma bezpečné zacházení s chemickými látkami. Z otázek, které kladli, i z toho, že si při přednášce dělali něco jiného, jsem pochopila, že je to nezajímá. Že