UČITELÉ, OHROŽENÝ DRUH?

roce 1999, když jsem

do školství, bylo na pracovišti pět mužů učitelů. Měli mezi žáky velice dobrou autoritu, bohužel i málo peněz. Postupně odcházeli, sem tam přišel nový učitel, sice intelektuál, ale bez autority, který si neuměl udržet pořádek. Čili finance hrají stále důležitou roli. Stávající školské normy nahrávají vedení školy, které je prakticky neodvolatelné. Místo rekonkurzů stačí podpis členů rady školy a ředitel zůstal na svém místě. Argument hl. m. Prahy je, že by nestačili tolik rekonkurzů vypsat a uskutečnit. Vedení školy se neumí svých učitelů zastat, bojí se o svá místa a pozice. Málo mužů ve funkci ředitelů a málo odvahy stát si na svém názoru vrhá na školy špatný stín a dává rodičům moc vydupat si to svoje. Můj dojem z posledních let je, že není třeba, aby žáci uměli, ale je potřeba mít vše zadokumentováno, nejlépe papírově a na počítači a ještě několik svědků k tomu. Učitelé jsou přetíženi vedlejší činností včetně vymýšlení různých projektových dnů, aby se škola mohla blýsknout.

Jsem učitelka víc než třicet let. V posledních letech sice již převážně privátní, ale několik hodin stále učím na základní škole; léta jsem působila na gymnáziu. Ráda bych se na problém, který zmiňujete, podívala z dalšího úhlu. To, že si rodiče dovolí přijít jakoukoli formou řekněme orodovat za své dítě a kritizovat či přímo zesměšňovat práci učitelů, svědčí bohužel také o úrovni oněch učitelů. Ať se na mne kolegové nezlobí, ale nedovedu si představit, že by mi rodič laik mluvil do práce. Ano, ráda si vyslechnu jakékoli