Co si žáci myslí o učitelích: Odborníci, ale neumějí učit

Učitelé nechtějí, aby je žáci hodnotili. Myslí si, že je nedokážou zaujmout a oni se jim budou mstít.

MF DNES - - FRONT PAGE - — Radka Hrdinová

Vysvědčení tentokrát vystavili žáci učitelům.

Více než 72 tisíc dětí v dotazníkové anketě agentury Kalibro oznámkovalo „předměty“svých učitelů. Například jak bývá připraven, jak spravedlivě hodnotí či jak žáky respektuje. Žáci hodnotili celkem 1 350 učitelů.

A nedopadli špatně, v průměru si od svých žáků vysloužili jedničky a dvojky. Ukázal se však rozdíl mezi tím, co učitelé sami umějí, a tím, co jsou schopni žáky naučit. Nejlepší známku dali žáci učitelům za to, jak rozumějí svému oboru. Z „předmětů“, jak zajímavě vyučuje a jak látku naučí, však už dostali učitelé jen průměrné známky.

Zpětná vazba, žádná metla

Podle Davida Součka z agentury Kalibro, která dotazníkové šetření v letech 2010 až 2015 uskutečnila, žáci své pedagogy oznámkovali zodpovědně. „Nezaznamenali jsme, že by žáci jedné školy nebo třídy ‚nasázeli‘ nějakému učiteli samé pětky,“upozorňuje Souček.

Pomohou podobné ankety učitelům zlepšit se v jejich práci? Podle ředitele Ústavu výzkumu rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Davida Gregera je zpětná vazba důležitá, ale pouze pokud není metlou, ale způsobem, jak se zlepšovat.

Přestože žáci dali v dotazníkové anketě svým učitelům docela dobré „vysvědčení“, většina pedagogů není zrovna nadšená tím, že by je děti měly známkovat.

Alespoň to tak vypadá podle bouřlivé reakce, kterou si na učitelských webech vysloužil návrh českých středoškolských studentů, aby takové hodnocení bylo jedním z kritérií v připravovaném kariérním řádu pro učitele.

Z příspěvků v debatě vyplývá, že učitelé pochybují o tom, že žáci jsou schopni zhodnotit, co se v hodině děje. Myslí si, že by hodnocení až příliš mnoho žáků využilo k tomu, aby si s nimi vyřídilo účty. Pravděpodobně v tom hraje roli i to, že – jak ukazují průzkumy – ve své profesi nejsou tak sebejistí jako učitelé v jiných zemích OECD.

„Mají nižší důvěru ve své žáky i nižší důvěru v to, že dokážou zaujmout i ty, kteří se o výuku nezajímají, a že je dovedou k dobrým výsledkům,“říká David Greger z Ústavu výzkumu rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, který analyzoval výsledky Talis, jednoho z největších mezinárodních výzkumů zaměřených na vzdělávání.

Proč to tak je? Na to zatím odborníci jasnou odpověď nemají. „Může to naznačovat, že se necítí na danou věc dobře připraveni. Nebo že motivaci takových dětí nepovažují za svůj úkol a soustředí se jen na odbornou znalost. Tady jsme opravdu ve fázi dohadů,“říká Greger.

To, že dokážou motivovat žáky, kteří nemají zájem o školní práci, si myslí jen 30 procent učitelů na druhém stupni základní školy. Mezinárodní průměr je přitom 70 procent. Velmi jistých si je tím, že dokážou výuku podat tak, aby žáky zaujala, je 41,7 procenta českých učitelů čtvrtých tříd. Mezinárodní průměr přesahuje 65 procent.

Nesmějí se nás bát

Anketa, která dá žákům možnost oznámkovat své učitele, sama o sobě sebevědomí nezmění. „Oznámkovat učitele je jeden aspekt, ale musí to zapadat do větší mozaiky,“říká Martin Ševčík, ředitel pražské Základní školy Londýnská.

„Důležité je, aby se žáci cítili bezpeční, když chtějí říct, co se jim na práci učitele nezdá. A učitel by měl být schopen jejich kritiku přijmout,“myslí si Ševčík. Podle toho také ve své škole nastavil pravidla. Například nedávno tu žáci osmé třídy tlumočili přes svou třídní učitelku přání, aby nedostávali další test, dokud nemají k dispozici opravený test předcházející. A uspěli.

Názorům žáků na svou práci se nebrání ani on sám. „Učím v osmé třídě matematiku a teď právě jeden ze žáků reklamoval známku z písemky. Přesvědčil mě, že jeho postup byl sice krkolomný, ale správný, a vybojoval si bod navíc,“říká Ševčík.

Uvědomuje si, že s tímto přístupem se děti ve školách tak často nesetkávají. Učitelé si dělali sami pro sebe průzkum mezi žáky devátých tříd a ptali se na jejich názor na základní školu. Se stejnými otázkami je pak oslovili o rok později po sociálních sítích. „Chtěli jsme vědět, co děláme dobře a na čem je potřeba zapracovat,“říká učitel na Londýnské Vojtěch Krakowitzer, který odpovědi bývalých deváťáků zpracovával.

„U nás byli zvyklí na pravidelnou a objektivní zpětnou vazbu a byl to pro ně šok, když přišli na střední školu, kde se s učiteli nediskutuje,“říká Krakowitzer.

A jejich výhody a nevýhody ve srovnání se studenty přicházejícími ze základních škol, kde zpětné vazbě mezi učiteli a žáky takovou váhu nepřikládali? „Říkají, že byli napřed, co se týče prezentačních dovedností, práce s fakty nebo práce ve skupině,“vysvětluje Krakowitzer.

Učitel musí umět zaujmout

Anketa mezi 72 tisíci žáky základních i středních škol ukázala, že nejvíc si studenti cení učitelů, kteří umějí připravit zajímavou hodinu. Takoví je podle jejich odpovědí naučí nejvíce. „Souvislost mezi dobrým hodnocením za to, že pedagog umí připravit zajímavé hodiny a že hodně naučí, vyplývá z našeho dotazníkového šetření jako nejsilnější,“říká David Souček ze společnosti Kalibro, která pro školy připravuje srovnávací testy vědomostí a zároveň během let 2010 až 2015 sesbírala dotazníky, ve kterých žáci a studenti oznámkovali v osmi specifických učitelských předmětech své pedagogy.

Zdroj: dotazníkové šetření Kalibro

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.