Z Berlína: veganský sex, smutné oči a tíživé ticho

Jaroslav Rudiš

Probudím se a mám chuť jít na houby. Jenže kam na houby v Berlíně? A tak jdu na nákup. A vidím, že u dveří bytu pod námi sedí na schodech sousedka. Kabelku má pověšenou na zábradlí. Zdá se, že právě dotančila z nějakého dlouhého večírku.

Kouří a má smutné, pláčem rozmazané oči. „Hallo,“řeknu. „Hallo,“řekne. „Všechno v pohodě?“„Jo, jo.“Ve vchodových dveřích potkávám souseda, který bydlí úplně nahoře. Je to protestantský farář. Byl si zaběhat. „Hallo.“„Hallo.“

Cestou k supermarketu míjím ten zvláštní nový obchod. Je to sexshop. To není nic divného, v naší čtvrti jich je spousta. Ale tenhle krámek je přece jen trochu jiný, je to údajně první veganský sexshop na světě.

Dívám se dovnitř. Ještě je zavřeno. Vlastně to nevypadá ani jako obchod s erotikou a fantazií, klidně by uvnitř mohli prodávat biozeleninu nebo stříhat biovlasy.

Myslím na to – možná trochu nablble, to přiznávám, ale je ještě brzy ráno a mám trochu kocovinu – zda to vůbec jde. Jestli sex sám sobě vůbec může být veganský, když ho dělají zvířátka. A když se při něm různě mísí a mnohdy i polykají živočišné tekutiny.

Jdu dál. Hned vedle supermarketu minulý týden otevřeli veganské řeznictví. Prodávají tu burgery, která nejsou z masa, ale jen ze zeleniny, ale chutnají prý jako opravdové burgery z masa. Veganský sexshop, veganské řeznictví, když si v normálním řeznictví za chvíli kupuju maso na řízky, přepadne mě najednou zvláštní, tíživý pocit viny. Ale pak si řeknu, v jak skvělém otevřeném městě to žiju. Tady je všechno možné. Svoboda naplno. A beru si o dva řízky víc.

Cestou domů se stavím u Italů na espresso. Čtu noviny a pak mi to nedá. Ukrytý trochu v rohu googluju onen erotický obchůdek.

Nejde prý jen o první veganský, ale také o první feministický sexshop, který je velmi přátelský k přírodě. Vítáni jsou všichni.

Majitelky svůj obchod vymyslely jako protiváhu jiných sexshopů zaměřených na mačistické porno ideály. Jejich krámek je ale ze všeho nejvíc „sex positiv“. No, tak nějak by to jeden očekával, že v sexshopu půjde hlavně o sex. Píší tu také, že se snaží lidi zbavit předsudků a pocitů, že sex je něco ošklivého, něco, za co by se měli stydět... Hm, on se někdo dnes opravdu ještě stydí?

Pak si prohlížím, co veganky vlastně nabízejí. Kupující musí být trochu zklamaný. Zdá se, že nabídka zboží je úplně stejná jako v každém jiném sexshopu. Jen bičík není z kůže, ale z umělé hmoty.

Když se vracím domů, sousedka stále sedí na schodech u dveří a její kabelka stále visí na zábradlí. Farář se s ní baví. Manžel ji, zdá se, nechce pustit domů.

Dělám si kafe a chvíli píšu. Pak vařím bramboračku, přidám do ní sušené houby, které jsem taky koupil, a poslouchám Neila Younga.

A najednou je dole strašný rámus. Sousedé třískají dveřmi, honí se, žena řve, zavolám na tebe policajty! Ještě chvíli se spolu honí po bytě.

Pak obrovská rána a ticho. Hluboké tíživé ticho. Vypínám muziku, chodím po bytě a poslouchám. Slyším i věci, které normálně neslyším. Třeba metro pod zemí. Co se tam stalo? Mám zavolat policajty?

Vyjdu na chodbu a vidím na schodech souseda faráře. Dívá se na mě a krčí rameny. Taky všechno slyšel. Ptám se, jestli opravdu nemáme zavolat policajty. Říká, že ne, že oba manžele už dlouho zná, že to bude v pohodě. Jednou za čas to u nich prostě bouchne.

Zvu ho na českou bramboračku. Bavíme se o Němcích a Češích, o historii, o uprchlících, o všech těch vyhnáních v minulosti a v současnosti. Ptám se ho, jestli neví, kam jít v Berlíně na houby. Radí mi, ať jedu esbánem někam k Mügelsee.

Je už podvečer. Obaluju telecí řízky, škrábu brambory, dělám okurkový salát a strkám do ledničky pivo. A než dorazí návštěva, jdu se na chvilku projít. Dole potkávám sousedku. Vyráží na pozdní nákup. Je vyspalá, nalíčená a krásná. „Hallo,“řekne a usměje se na mě. „Hallo,“řeknu a usměju se na ni.