Roman Zach se proburácí Obchodem na korze
Povídku Ladislava Grosmana zasazenou do slovenského městečka za klerofašistické vlády proslavil zejména první československý Oscar pro její filmovou podobu dvojice Kadár–Klos. Výkony Jozefa Kronera a (na Oscara taktéž nominované) Idy Kamińské daly námětu tak jasnou tvář, že všechny další – i když třeba divadelní – adaptace to budou mít obzvlášť těžké. Možná i proto se látka dosud na našich pódiích neobjevila; více s ní, i když taktéž spoře, pracovali na Slovensku.
Divadelní úprava Jiřího Pokorného, který se taktéž v pražském Strašnickém divadle chopil režie, se však náročné úlohy nezalekla. Režisér ve sklepní studiové scéně naservíroval divákům drama stísňující podobně jako zdejší prostory samy.
Za silného bolehlavu
Už úvodní obraz představí vše, co lze po zbytek představení čekat – potemnělá místnost, v ní schoulená postava Tona Brtka (Matěj Nechvátal), kterou rozruší halasný příchod hostů. Práce se světlem, burácivý afektovaný smích, cinkot sklenek o lahev pálenky, rány otevřenou dlaní do stolu i poplácávání po tváři. Hraje se silně expresivně, spíše než skutečnost připomíná scéna nepříjemnou noční můru, vidinu za silného bolehlavu, surrealistický film. Víc než o děj jde o symboly.
Úvodnímu obrazu vévodí Roman Zach, jeho postava režimního přisluhovače s vidinou velké kariéry přináší Brtkovi dekret, aby se stal arizátorem staré židovské vdovy Rozálie Lautmanové. Dvoumetrový Zach převyšuje ostatní herce o hlavu, když se zvedne od stolu, aby zamával glejtem, míjí strop jen o dva tři centimetry. Což jen opticky podtrhuje jeho aktuální společenskou převahu nad neustále shrbeným a do sebe uzavřeným Brtkem. Herecky je to však po zbytek představení Nechvátal, kdo hraje prim. Do Brtka dokázal vedle prvotní ustrašenosti a tragiky dostat i sveřepost a rozpolcenost, která diváka pohltí. Pokorný jej ve dvou jasných závěrečných obrazech stylizoval až do role trpitele či snad vykupitele. Podobně skvěle pak hraje Gabriela Pyšná – roli vetché Židovky v obchodě s krajkami dokázala mladá herečka podat nezvykle křehce a velice uvěřitelně.
Inscenaci doprovází výrazná hudba, která se místy až filmově vtírá, což vzhledem k práci se světlem a výkony herců přináší možná už zbytečně moc vjemů. Překvapivé zapojení The Miracle of Love od Eurythmics jako ilustrace láskyplného vztahu mezi stařenou a jejím arizátorem však bizarností zapadá dokonale.