„Bača“Mečiar. Velký rozhovor
Býval nejmocnějším a nejobávanějším mužem na Slovensku. Dnes je v důchodu, sadaří, chová ovce.
Vladimír Mečiar (74) poskytl MF DNES rozhovor na své chalupě nedaleko česko-slovenských hranic. O politice i o tom, jak teď žije.
„Hledal jsem si prostor, kde nebudu budit pocit veřejného nepřítele. A došel jsem k tomu, že to bude chalupa,“říká muž, který před 18 lety opustil premiérské křeslo.
Na své chalupě pěstuje švestky a chová ovce. „Začátkem roku jsme jich měli čtyřicet, teď už jich je jen šestadvacet. Čtrnáct kusů jsme snědli.“Na stádo dohlíží pes. „Učím ho signalizovat, když je nablízku medvěd. Našel jsem stopy za plotem,“vypráví Mečiar.
Když přijde řeč na jeho kontroverzní obraz, pochválí se. „Jsem Slovák, který toho od 4. století pro Slovensko udělal nejvíc. A jediný, který za tu dobu dokázal vytvořit samostatný stát.“
Před 18 lety opustil premiérské křeslo, před pár lety se stáhl z politiky. Bydlí na samotě, chová ovce. „Jsem vlastenec, s Kotlebou mě nesrovnávejte,“říká Mečiar.
redaktor týdeníku 5plus2
Za Vladimírem Mečiarem, čtyřiasedmdesátiletým důchodcem, jsem se vydal do Trenčianských Teplic, které leží za česko-slovenskými hranicemi. V lázeňském městečku bydlí přes víkend v luxusní vile, během týdne bývá k zastižení na chalupě v nedaleké obci Dolná Poruba. Tam jsme se pak společně přesunuli. „Jsem tu na konci světa, bydlím na okraji vesnice, tady cesta končí,“říká bývalý první muž Slovenska, který před pár lety definitivně opustil politiku.
Když jsme na chalupu do Dolní Poruby přijížděli, všiml jsem si, jak na vás mávala paní se psem. Jiný muž se však mračil. Jaké máte v obci sousedské vztahy?
Lidé mě tu znají, vztahy jsou různé. Obecní setkání nevyhledávám a nechodím na ně. Když mě někdo z Poruby o něco požádá, tak to udělám, ale pak se stáhnu zpátky na svou samotu.
A poznávají vás lidé, třeba když jedete nakoupit?
Jednou za čas jezdím do velkých obchodů. Dříve jsem na ulici potkával lidi, kteří, když mě viděli, měli hlavy sklopené a pohledy nevraživé. Teď se spíš zastavují, chtějí si popovídat, říkají, že čekají na změnu a zda půjdu kandidovat. Odpovídám: Ale vždyť byly volby, máte to, co jste si vybrali.
Jak vypadá obyčejný den Vladimíra Mečiara?
Ráno vstanu – a už mi jde důchod.
Zajímalo mě, co děláte. Ale když už jste to zmínil, prozradíte výši důchodu slovenského expremiéra?
Ne, ale řeknu, že jsem deset let nechával svůj důchod státu. To bylo v době, kdy jsem bral poslanecký plat. Můj důchod ale žádná závratná částka není.
Vraťme se k vašemu obyčejnému dni.
Dny trávím buď v domě v Trenčianských Teplicích, nebo zde na chalupě v Dolní Porubě. Manželka pomáhá dceři s třemi vnučkami v Bratislavě, tak je přes týden tam. A já trávím čas na chalupě. Až v sobotu je velké rodinné setkání s dětmi i vnoučaty dole ve vile.
Necítíte se tady osamělý? Sám na konci vesnice...
Nejsem, já jsem přírodní člověk, ne městský. Tady relaxuji a nabírám síly. Musím říct, že odchod ze společenského života před pár lety jsem přivítal. Zbavilo mě to tíhy zodpovědnosti. Jsem také svobodnější.
Nedávno zemřel exprezident Michal Kováč, který vás často jako premiéra kritizoval. Je únos jeho syna Michala Kováče ml. z 31. srpna 1995 už řádně vyšetřený a uzavřený?
Není.
Někteří politici a novináři vás dodnes nazývají duchovním otcem únosu.
To je úplná „somarina“. Vždyť tehdy jsme měli pod kontrolou parlament i vládu a byla by to ode mne velká hloupost, tím bych zkazil vše, co jsme měli hotové. Dokonce jsem byl žádat o to, aby z Rakouska vrátili Kováče na Slovensko.
Michal Kováč st. veřejně prohlašoval, že únos byl prací Slovenské informační služby. Je to pravda?
Na to nejsou důkazy, ale nevylučuji, že o tom někdo ze SIS věděl. Únos byl ale skutek na zakrytí kriminality Kováčovské rodiny. Kováč ml. byl v Německu stíhán pro rozsáhlou trestnou činnost (kauza Technopol, kde šlo o podvod s dovozem textilií za 2,3 milionu dolarů. Kováč ml. nakonec vyvázl bez trestu – pozn. red.) a měl být na Slovensku zatčený. Kováč ml. však okamžitě odešel do diplomatických služeb do Indie a diplomata stíhat nelze. Také dostal od vlastního otce, prezidenta, amnestii.
Vy jste v březnu 1998, kdy jste přebral některé pravomoci prezidenta, vydal vlastní amnestii, která aktéry spojené s únosem omilostnila.
Bylo třeba problém nějak ukončit, neboť: Kováč ml. – amnestovaný, hlavní svědek – amnestovaný. Nedalo se to vyšetřit. To šílenství šlo do velkých rozměrů, vyšetřovatel vše zastavil, v politickém boji však kauza naopak rostla. Dalším lidem bylo vyhrožováno smrtí. Důkazová stránka – nulová. Tak jsme si řekli, že to zastavíme vůči Kováčovi i vůči ostatním. Jakoukoliv souvislost únosu a následné smrti policisty Róberta Remiáše
popírám. Vyšetřování jeho smrti začalo, ale chyběly důkazy, amnestie se na případ nevztahovala. Ty věci byly součástí politického boje roku 1998. Povím to, co jsem ještě nikdy nikomu neřekl. Remiáš se tehdy ucházel o práci ve zpravodajské službě. Kdyby ji dostal, byl by to ten nejhorlivější příslušník na odhalování skutků všech, kteří byli kolem něho.
Nakonec jste v roce 1998 v premiérském křesle skončil. Mnoho lidí u nás vzpomíná, jak jste se v televizi loučil a dojal je písní S pánom bohom. Co vás k tomu vedlo?
To je rozlučková píseň, která se zpívá na západním a středním Slovensku. Byl to momentální nápad, redaktorka mi dala závěrečné slovo, hlas se mi třásl, bylo to velké dojetí. Ta píseň řekla vše.
Zpíval jste, že jste nikomu neublížil. Ale policie vás vyšetřovala třeba kvůli majetku, chtěli znát původ desítek milionů korun, za které jste rekonstruoval své sídlo, vilu Elektra v Trenčianských Teplicích.
Prověřovala to finanční správa. Nebyl problém původ peněz dokázat. Půjčil mi slovenský podnikatel žijící ve Španělsku, úrok mi dal 3 procenta v době, kdy byl úrok i 20 procent. To jsem pak vyrovnal a byl klid.
Je teď proti vám vedené nějaké trestní řízení?
O žádném nevím. Ale pokud bych se objevil v politice, jsem si jistý, že by se nějaké objevilo a že by mě sledovali. Po odchodu z veřejného dění jsem čelil několika trestním stíháním i útokům na svou osobu. Tak jsem si hledal prostor, kde nebudu budit pocit veřejného nepřítele. A došel jsem k tomu, že to bude chalupa.
Prý máte v horské krajině i sady?
Ano, pěstuji švestky, letos kvůli mrazům urodily přesně čtyři malé. Třešní bylo sice dost, ale celou úrodu mi sebrali drozdi. Jablka mám.
Také tu chováte stádo ovcí.
Ano, pasou se kus od chalupy. Chovám je už šest let. Začátkem roku jsme jich měli čtyřicet, teď už jich je jen šestadvacet. Čtrnáct kusů jsme snědli.
Řekl byste o sobě, že jste bača?
To bych netvrdil, bača je nejen vysoká funkce, ale i vysoká kvalifikace. Ovce jsou na pastvě od jara do zimy, pak je porážka, zpracujeme kůži, vlnu si necháváme stříhat od profesionálů. Každému, kdo nemá rád jehněčí, poradím: dobře odblaňte a nepoznáte, že je to jehněčí.
K hlídání stáda bývají třeba dva – ovčák a ovčácký pes. Máte ho?
Ovčácké psy chovám už skoro 30 let. Nakupuji je na Ukrajině, poprvé jsem pro ně jel do Sevastopolu, kde je kříží na zakázku. A povedli se. Jenže zlí lidé mi je dole v Trenčianských Teplicích otrávili. Podle policie šlo o cizokrajný jed. Nedávno jsem musel na Ukrajinu zase, koupil jsem štěně s papíry za 800 eur. Kromě hlídání ovcí ho učím, aby signalizoval, když je nablízku medvěd.
Vám se tu potulují medvědi?
Našel jsem stopy za plotem. V nedaleké dolině byl medvěd vyfocen fotopastí. Je jich tady asi osm. Mám v chalupě i zbraň, italskou berettu.
Dost jste změnil životní styl. Máte čas sledovat třeba českou politiku?
Tu sleduji velmi silně. Teď se krystalizují vztahy Česka k EU. Sleduji, jak prezident Zeman otvírá trhy, které Havel uzavřel, tedy Rusko a Čínu. Na východě jsou peníze i odbyty, obří investice a zájem o Evropu. Nemůžete je ignorovat a být tím třeba servilní k USA. Vždyť Američané tam také obchodují.
Česko teď žije uprchlickou krizí. Jak téma běženců vnímáte vy?
Skupiny putující Evropou nejsou tak velký problém a není to záležitost dneška. V 90. letech utíkali lidé před válkou z Jugoslávie, takže nic nového. Na Slovensku žije 13 národností, Slováci jsou v zahraničí. S tím je třeba se vyrovnat.
O vás se často mluvilo jako o nacionalistovi. Jste jím stále?
Slovo nacionalista zní trochu zle. Ty ismy nejsou dobré. Řekl bych vlastenec. Jsem hrdý na svou národnost, na své kořeny. Díky tomu chápu hrdost na vlastní původ i u ostatních lidí ve světě, a proto si jich umím vážit.
Ptám se také kvůli vzrůstajícímu nacionalismu na Slovensku, který symbolizuje pravicový extremista a župan Banskobystrického kraje Marian Kotleba. Jeho pozice odpovídá českým hejtmanům, ovšem on chodí na veřejnosti v černých košilích nápadně připomínajících ty fašistické.
Mě a Kotlebu nemůžete srovnávat, to by mě urazilo. Pokud jde o Kotlebu jako politický produkt, není náhoda, že vznikl na středním Slovensku, tedy v regionu s vysokou nezaměstnaností. Kotleba není politik, on je ideolog. Politici neřeší kořeny, ze kterých vyrostl, a tím ho přihnojují a on roste dál.
Vnímáte Kotlebovo působení ve veřejné funkci jako ostudu Slovenska?
Ta část protiromské populace, do které já nepatřím, si myslela, že Kotleba udělá pořádek. Neudělal nic. To bylo jen zastrašování. Druhá věc je, že vlna nacionalismu jde celou Evropou a Slováci se ztotožňují s Kotlebou. On je v parlamentu neškodný, žádný zákon či návrh nikdy nepředložil. Jsem překvapený, že se jím koalice vůbec zabývá. Domnívám se, že si ho pěstují jako panáka na fackování, na kterého svalí problémy. Místo aby mu nafackovali hned. Jeho samého to zvolení pravděpodobně zaskočilo, přišel nepřipravený a není schopný se zorientovat.
Řekl jste, že migrační krize není příliš velký problém. Je věc, kterou dnešním politikům nezávidíte, co byste opravdu nechtěl řešit?
Válku a pandemii, jinak je vše rutina.
Mnoho lidí vás dodnes hodnotí jako velice kontroverzní osobnost, vnímáte to?
V jistých historických událostech je třeba dělat rozhodnutí, která jsem vzal na sebe společně se zodpovědností za ně. Být Slovákem nebylo vždy v historii výhodné. Právě naopak. Nevztahuji to teď na sebe, ale Slováci si neumějí vážit osobností svých dějin. Když se dělaly po revoluci a rozdělení republik reformy, lidé reagovali různě. V Česku jste za tím, kdo reformy dělá, šli, zapojili jste se a nechali jste, ať vás táhne někdo, kdo táhnout umí. Ale na Slovensku táhnete, ale jste rušivý element, lidem se změny nelíbí. Takže pro žijící nebudu nikdy dobrý, ale pro další pokolení už ano.
Myslíte?
Podívejte se, jsem Slovák, který toho od 4. století pro Slovensko udělal nejvíc. A jediný, který za tu dobu dokázal vytvořit samostatný stát. Ale mě uznání nezajímá. Je důležité, aby si vnoučata vážila dědy, ostatní ať si myslí, co chtějí. Jedno nezmění: Za Mečiara jsme šli nejrychlejším tempem a měli republiku v nejlepším stavu ze všech středoevropských států.