„S pirátskými tématy ve volbách propadneme“ Volby nám prohrály postoje k církevním restitucím či migrační krizi.

Tématy, jako jsou kvóty všeho druhu, jsme přišli o tradiční voliče, říká poslanec Jeroným Tejc, který zvažuje kandidaturu na post šéfa ČSSD.

Předseda Sobotka řekl, jak by měla ČSSD získávat nové voliče. Inspirovat se programem pirátů a zelených. Je to cesta?

Nedovedu si představit, že bychom dokázali konkurovat pirátům ve skupině voličů, kterou oslovují, protože nikdy nebudeme tak radikální. Nemyslím, že by ČSSD měla podporovat například legalizaci měkkých drog. Můžeme se jistě snažit oslovovat další voliče, ale ČSSD především nesmí ztrácet tradiční voličské skupiny, jakými jsou senioři, zaměstnanci, rodiny s dětmi.

To se podle vás děje?

V posledních letech jsme ušli už značný kus cesty k zeleným a liberálům. Pro témata, jako jsou kvóty všeho druhu, otcovská dovolená, adopce homosexuálními páry nebo aktuálně umělé oplodnění bez souhlasu partnera, jsme ale zapomněli na témata většinová.

A to je co?

Pro mě osobně jsou prioritou dva okruhy: solidarita s odpovědnými a rovnost příležitostí. Aby lidé, ať už pocházejí z jakékoli sociální skupiny, měli šanci začlenit se do společnosti, získat kvalitní vzdělání, práci a bydlení při startu do života. Naopak musíme být přísnější na skupiny obyvatel, které nabyly dojmu, že existují pouze práva a žádné povinnosti.

Takže jde třeba o návrh vašeho poslaneckého kolegy Jaroslava Foldyny, aby se sociální dávky dostávaly nanejvýš na čtyři děti, který jste opatrně podporoval?

Je to jedna z možností, jak zamezit stavu, kdy rodina se dvěma nebo třemi dětmi, kde jeden z rodičů pracuje, je na tom hůř než rodiny s pěti, šesti dětmi, ve kterých o práci nikdo z rodičů nezavadil několik let. Základní myšlenka by mohla směřovat k tomu, že například součet sociálních dávek u lidí, kteří v posledních pěti letech nepracovali, přestože pracovat mohli a nabídku práce dostali, by na dospělou osobu nesměl překročit 70 procent minimální mzdy. Pokud někdo pracuje, byť za minimální mzdu, musí na tom být lépe než ten, který nepracuje a pracovat odmítá. V politice bydlení bychom se měli zaměřit spíše na výstavbu bytů pro mladé rodiny, které by je bezúročně splácely, než na rozdávání sociálních bytů.

To vám jako řadovému poslanci asi půjde těžko. Budete tedy kandidovat proti Bohuslavu Sobotkovi na pozici předsedy ČSSD?

Šance člena vedení prosadit své návrhy je určitě větší, ale neznamená to, že ostatní šanci nemají. Nechci teď odvádět pozornost od programu tím, že bych ohlašoval kandidaturu na jakoukoli funkci.

Nicméně nevylučujete ani kandidaturu na pozici předsedy.

Jediné, co v životě nemůžete vyloučit, je smrt. Být předsedou ČSSD není a nikdy nebyl můj životní cíl, funkci předsedy ČSSD považuji za nejvíce nevděčnou roli, kterou člověk může v české politice mít. Kdo má rozum, tak se jí vyhne. Ukazuje to dlouholetá zkušenost s osudem většiny bývalých předsedů. Na druhou stranu, kdo chce něco skutečně změnit, musí tuto zkoušku podstoupit. Toto rozhodnutí je přede mnou a mám na ně čas minimálně do konce roku, kdy začínají krajské konference.

To zní jako chytrá horákyně, podle čeho se budete rozhodovat?

Podle názorů a reakcí členské základny na to, zda vůbec můj program má, nebo nemá podporu. A současně také podle toho, co by pro ČSSD znamenala má kandidatura do vedení půl roku před volbami.

Vraťme se k té minulosti. Stále se s vámi táhne nálepka lánského pučisty, co byste chtěl udělat pro to, abyste se jí zbavil?

Pokud je toto jediné, co proti mně mí soupeři mohou použít, je to za deset let ve Sněmovně docela úspěch. Takzvaný lánský puč nebyl nic jiného, než že jsem společně s většinou předsednictva měl jiný pohled na to, co lze označit za úspěch a kdo za něj má nést odpovědnost. Za tím názorem si stojím doposud. Mediální masáží se z hlasování, kde se většina členů širšího vedení ČSSD vyslovila pro odchod předsedy, udělal puč. Ale i v této nejkrizovější situaci jsem byl zvolen předsedou poslaneckého klubu. Mohl jsem trvat na tom, že si tu funkci ponechám, ale neudělal jsem to. Ničemu by to neprospělo. Radši jsem rezignoval, než abych měnil své názory za funkce.

Dobře, ale lánská schůzka byla snadno interpretovatelná jako zrada předsedy. Nic jste mu neřekli a za jeho zády jste se jeli radit s prezidentem, vnímáte to jako chybu?

Chybou bylo načasování schůzky v den voleb bez vědomí předsedy. Já jsem také tehdy byl mezi těmi, kteří byli pro, abychom po návratu z Lán o schůzce informovali, protože na ní nebylo nic špatného.

Proč jste tedy pak mlčel?

Jeden z účastníků té schůzky výslovně požádal, aby se o ní nemluvilo, to jsem respektoval.

Kdo to byl?

Není nic tajného, že ten, který oslovil Michala Haška s obavou, aby se schůzka neprozradila, byl Milan Chovanec.

Byla to od něho vypočítavost?

Přiznám se, že v tu chvíli jsem v tom vypočítavost z jeho strany necítil. Možná se spíš jednalo o jedno z rozhodnutí učiněných pod tlakem událostí. Ale hlavně, je to už za námi.

Minulost tedy nechme. Pokud by ČSSD do příštích voleb neudělala zásadní změnu, mohla by za rok skončit ještě hůř než letos, kdy získala 15,24 procenta?

Doufám, že tu situaci zvládneme. Volby nám neprohrála podstata našeho programu, stejně tak není na vině 98 procent vládních rozhodnutí. To, co nám volby prohrálo, byly postoje k tématům, jako jsou církevní restituce, migrační krize nebo nezvládnutá a nezkomunikovaná reorganizace policie. Komunikace témat, a mnohdy bohužel i těch negativních, nemůže zůstat jen na předsedovi. To se vymstilo třeba při kauze Altner, ve sporu o Lidový dům.