Kancelář prezidenta nezaplatila, exekuce je blízko
Generální inspekce bezpečnostních sborů obvinila dva policisty, kteří v červenci zasahovali při útoku v kavárně na pražském Újezdu. Situaci podcenili a pachatelka o něco později zavraždila ženu v obchodním domě na Smíchově. Policisté čelí stíhání ze zneužití pravomoci. Muži přijeli do kavárny po oznámení, že tam jedna žena napadla jinou. Útočnice se jim údajně přiznala, že chtěla vraždit a že se léčila na psychiatrii. Policisté ženu nechali převézt do Bohnic, kde však nenahlásili, co udělala. Policistům hrozí jeden až pět roků vězení nebo zákaz činnosti. (pak) Kancelář prezidenta republiky podala návrh na odložení exekuce kvůli pokutě za nerespektování rozsudku v kauze novináře Ferdinanda Peroutky. Peroutkově vnučce Terezii Kaslové přiznaly soudy nárok na omluvu za to, že Miloš Zeman označil jejího děda za autora článku „Hitler je gentleman“. Hrad se však ve stanovené sedmidenní lhůtě od právní moci rozsudku pražského městského soudu neomluvil. Exekutor proto uložil kanceláři, aby zaplatila za nerespektování rozsudku pokutu 100 tisíc korun. Pokud by částku dnes neuhradila, exekutor by kanceláři mohl obstavit účet. (ČTK)
To, co se odehrálo večer ve čtvrtek 28. října 1976 na ruzyňském letišti, pozemní personál nečekal. „Zastřelím tě. Otevři to,“zazněly za zády technika stručné rozkazy pistolníka, který pronikl až na stojánku k parkujícímu letounu.
Pod hrozbou namířené pistole technik udělal přesně to, co útočník chtěl. Pustil ho na schůdky přistavené ke čtyřmotorovému stroji Iljušin Il-18 a otevřel dveře kabiny.
Vzdušní piráti tehdy na palubu nastupovali jako pasažéři a za letu si se zbraní v ruce vynucovali změnu kurzu. Tentokrát to bylo úplně jinak.
Drama na 75 minut
Letoun se chystal na pravidelnou noční linku z Prahy do Bratislavy a Košic, na jeho palubě se nacházelo 104 pasažérů a šest členů posádky. Ti ve 21.45 začali s předepsanou předletovou procedurou na první úsek do Bratislavy, když se rozlétly dveře kokpitu.
„Únosce žádal odlet do Mnichova,“vzpomínal Gregor Guth, palubní mechanik unesené „osmnáctky“. Kromě pistole a samopalu hrozil útočník plastickou trhavinou, kterou měl údajně v tašce.
Posádka nahlásila mimořádnou situaci a po dohodě s řídící věží odstartovala přibližně ve 22.15 požadovaným směrem. „Únosce byl po celou cestu velmi nervózní. To se dalo poznat nejen podle jeho mluvy, ale i toho, jak reagoval na naše úkony,“vzpomínal Guth.
Drama skončilo po 75 minutách, když letoun dosedl na přistávací dráze mnichovského letiště Riem. Únosce se vzdal policii a soud jej poslal do vazby ve věznici Stadelheim.
Ihned po přistání se rozjela diplomatická, právnická a propagandistická bitva ohledně osudu únosce. Gangsterský čin, hlásala média v Praze. Jde o útěk za svobodou na druhou stranu železné opony, tvrdil vzdušný pirát, který v SRN požádal o politický azyl.
Ztratil se beze stopy
Československé úřady únosce identifikovaly jako pětadvacetiletého Rudolfa Bečváře z Kladenska, muže s notně popsaným trestním rejstříkem. Jako mladistvý seděl za vloupačky do chat a krádež auta, na vojně za dezerci. Krátce před únosem mu na konto přibyly další delikty.
Odstavený taxík na okraji v Praze Suchdole našla 21. října hlídka Veřejné bezpečnosti. Ve Volze ležel arzenál, dva samopaly vz. 58 s municí. Nepatřily však taxikáři, toho našli spoutaného v odlehlém křovinatém porostu několik stovek metrů od auta náhodní svědci.
„Z výpovědi řidiče a podle jeho popisu byl jako možný pachatel vytypován Rudolf Bečvář a jeho starší bratr Štěpán,“vzpomínal bývalý vyšetřovatel Jaroslav Soukup. Bratři však pražské spravedlnosti unikli. Rudolf zmíněným únosem, Štěpána nalezli operativci kriminální služby na hausbótu na kotvišti u Libeňského ostrova mrtvého. Příčina smrti: střelná rána do hlavy.
Únosci tak v Československé socialistické republice přibylo obvinění z vraždy. Bečvářovi doma hrozilo od 10 let žaláře až po výjimečný trest, což tehdy znamenalo 15 až 25 let vězení, výjimečně i oprátku.
„Bečvář přiznal, že byl v sedmnácti letech v ČSSR odsouzen k devíti měsícům vězení za krádež auta a vloupání do víkendových chat. Doznal trestné činy, za něž byl odsouzen na vojně. Podíl na smrti bratra naopak popřel a požádal o shovívavost,“uvedl na začátku listopadu 1976 vyšetřující soudce Heinz Stocker.
Diplomaté a právníci se o vydání Bečváře zpět do Prahy handrkovali několik měsíců. Jeden z problémů spočíval v tom, že únosci doma hrozil trest smrti. Německá strana by o možnosti Bečváře vydat uvažovala pouze za splnění řady podmínek včetně toho, že neskončí na šibenici. ČSSR na to odmítla přistoupit.
Soud nakonec Bečváře za vzdušné pirátství poslal za německé mříže na osm let. Po Bečvářovi se poté ztrácejí stopy. Podle některých informací v SRN zemřel, vyšetřování vraždy Štěpána Bečváře po roce 1989 nebylo otevřeno, promlčecí lhůta uplynula na podzim 1996.
„Velice častým mýtem je, že všechny únosy byly útěky za svobodou. To ale není pravda. Například právě Rudolf Bečvář se rozhodl pro únos letadla, protože utíkal před spravedlností, měl za sebou loupežné přepadení a řadu majetkových trestných činů,“uvedl dopravní pilot a publicista Ladislav Keller.