Evropská unie už nezvládá uzavírat ani obchodní dohody. Kope si tím hrob
„V žádném případě,“odpověděla devětačtyřicetiletá Birgitta Jónsdóttir, zakladatelka islandské Pirátské strany na otázku, zda si dříve dokázala představit, že by její strana založená teprve před čtyřmi roky mohla vyhrát parlamentní volby.
Ale tuto sobotu se to může stát. V průzkumech na Islandu totiž strana vede – preferuje ji více než pětina Islanďanů. Pokud tyto hlasy dostane i ve víkendových volbách, může za sebou nechat všechny ostatní strany – a rozhodovat o vládní koalici.
Dvě rány establishmentu
Fenomén Pirátských stran je přitom starý teprve deset let – první z nich vznikla v roce 2006 ve Švédsku. Prvotním impulzem se stal boj o svobodu sdílení informací, hudby, filmů, knih a podobně na internetu. Ze Švédska se Pirátské strany rozšířily prakticky do celého světa včetně Česka (zde při posledních parlamentních volbách získali piráti přes 2,5 % hlasů).
Ale čím to je, že právě na Islandu se Pirátská strana poprvé na světě dostala do nejvyšších pater politiky? Země v mnoha ohledech vypadá pro klíčení „revoluce“jako nehostinná. Chlubí se mimo jiné tím, že zde v roce 930 zasedl první parlament světa, a je považována za jednu z nejklidnějších zemí.
Právě Island však zasáhl velmi silně odpor proti stávajícím politickým pořádkům, jinými slovy hnutí
„Společně s kanadským premiérem Justinem Trudeauem věříme, že čtvrteční summit je stále možný,“tvrdil ještě včera o slavnostním podpisu obchodní dohody s Kanadou (CETA) prezident Unie Donald Tusk.
Premiéři zemí osmadvacítky si však už hledali náhradní program, protože odpor parlamentu dvoumilionového Valonska, který zabránil belgické vládě a tím i celé půlmiliardové Unii smlouvu CETA slavnostně podepsat, se podle všeho překonat nepodaří. Brusel a další belgická města mají semafory polepené samolepkami „STOP CETA“. A belgičtí aktivisté, kteří si dali za cíl zabránit přijetí smlouvy, kterou považovali za předstupeň mnohem významnější proti establishmentu. První velkou ranou se stala po roce 2008 globální finanční krize, která vedla k pádu islandských bank. Lidé tehdy poprvé vyšli do ulic. A druhou ranou ustáleným politickým pořádkům se stalo letos na jaře zveřejnění takzvaných Panamských dokumentů. Z nich vyplývalo, že si výhod daňových rájů užívala i rodina islandského premiéra.
Premiér odstoupil, pachuť z dosavadního dohody s USA, už chladí šampaňské k oslavě.
Pro jiné je to však naopak důvod ke smutku, protože léta vyjednávání a práce – pokud rovnou neletí do koše – se ukládají k ledu. A nikdo neví, na jak dlouho. Česká europoslankyně Dita Charanzová (ANO), která byla u toho, když jednání iniciovaná českým předsednictvím EU v roce 2009 začala, pokládá „havárii“dohody s Kanadou za „obrovskou ostudu“. „Evropská unie tím naprosto ztrácí kredit, že je schopna se na něčem dohodnout a dodržet slovo,“říká Charanzová, která má v rámci Evropského parlamentu na starosti i jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství s USA, vládnutí to však nerozptýlilo. „Nedůvěra v politický systém, která byla dlouho utlumená, nyní explodovala. A na této vlně nyní plují piráti,“řekla listu The Washington Post Ragnheithur Kristjánsdóttir, profesorka historie na Islandské univerzitě. „Už jsme tu měli několik nových stran, které zmizely neznámo kam. Ale tohle je podle všeho jiný případ,“dodala.
Islandská Pirátská strana přitom známém pod zkratkou TTIP. „Dohoda s Kanadou CETA se stala obětním beránkem jednání o TTIP,“vysvětluje Charanzová, podle níž se kvůli významné dohodě se Spojenými státy zpolitizovala debata i o smlouvě s Kanadou. „Kdyby nebylo TTIP, tak by s přijetím CETA žádné problémy nebyly,“dodává.
Jako příklad uvádí dohodu podobnou té o volném obchodu s Kanadou, kterou před časem uzavřela Evropská unie s Jižní Koreou. „Viděno z dnešního pohledu tam bylo mnohem více rizikovějších momentů, například v části týkající se automobilového průmyslu, než v dohodě s Kanadou. Přesto se jí nikdo nezabýval a její přijetí se odbylo jedním není v zemi jediná nová, která se nyní hlásí o místo na politickém slunci. Je jen v čele. „Ti, kdo tu nežijí, mohou považovat vládu vedenou piráty za vtip. Jenže voliči si nyní často myslí, že lepší je takovýto vtip než to, co tu máme nyní,“soudí Benedikt Jóhannesson, podnikatel, který stojí v čele Viöreisn, další nové strany, která míří do parlamentu. Na rozdíl od radikálnějších pirátů je tato strana plná technokratů článkem v novinách,“dodává Charanzová. „Hladina emocí a pozornosti, která provází CETA a TTIP v západní Evropě, je neuvěřitelná a srovnatelná snad jen s vlnou nálad, která v Česku loni provázela kvóty a migrační krizi,“popisuje situaci v zemích jako Německo, Francie nebo Belgie Charanzová.
Červený hadr
a podnikatelů. „Piráti mají s námi přinejmenším jedno společné – snahu o zásadní změnu,“řekl k tomu.
Největším soupeřem nových stran je ze zavedených politických uskupení středopravá Strana nezávislosti. Vládla zemi nejdéle v moderní historii. Těžce ji však poškodila její role při bankrotu země po roce 2008. „Nedůvěra v tradiční politiku je tu nyní velká,“připouští jeden z hlavních činitelů strany Birgir
Obchodní dohody s Kanadou, USA, smlouva o přidružení s Ukrajinou, to všechno posílá Unie k ledu, protože se členské státy mezi sebou nejsou schopny dohodnout. Unii to může přinést hospodářský úpadek.