Jiří Brady dostal klíč od Prahy. 28. říjen oslaví na náměstí
Až sedm set milionů korun ročně. O tolik více by pražský dopravní podnik (DPP) od příštího roku vydával na platy a benefity svých zaměstnanců, pokud by vedení společnosti přistoupilo na požadavky odborářů.
„Mohu potvrdit, že právě probíhá kolektivní vyjednávání a je řešen i požadavek na úpravu mezd pro všechny zaměstnance DPP,“říká Jiří Štábl, mluvčí společnosti. Vyjednávání se účastní 23 odborových organizací DPP. Kromě navýšení mezd o sedm procent požadují i lepší zaměstnanecké benefity, jako jsou například vyšší příspěvky na stravování či penzijní připojištění. „Celkem by mohl předpokládaný dopad na rozpočet činit přibližně 700 milionů korun,“dodává Štábl.
Zatím proběhly dvě schůzky, na nichž odbory přednesly své požadavky, dohody s vedením společnosti se během nich však nedobraly. Další setkání je naplánováno na začátek listopadu a odboráři vyčkávají, s jakou nabídkou přijde DPP.
Tam se ale rýsuje problém. Současná kolektivní smlouva mezi odbory a dopravním podnikem, která mimo jiné stanovuje i výši mezd, totiž platí až do konce roku 2017. Její znění je možné měnit jen pomocí dodatků, na jejich podobě se však musí logicky shodnout obě strany.
„Mám v ruce čerstvé rozhodnutí dozorčí rady, podle kterého musím respektovat rozhodnutí rady hlavního města z června 2015, tedy nenavyšovat do konce roku 2017 mzdové náklady,“říká Martin Gillar, ředitel DPP. Je však podle něj možné jednat o dalších technikáliích kolektivní smlouvy, jako jsou třeba benefity nebo výše příplatků za přesčasy či za zastupování směn. Takto by si podle něj mohli zaměstnanci v souhrnu ročně polepšit až o dvě stě milionů korun.
Jiří Brady včera odpoledne převzal symbolický klíč od města Prahy. V Brožíkově sále Staroměstské radnice jej přivítala primátorka Adriana Krnáčová. „Je mi ctí, že můžu předat panu Bradymu symbolický klíč. Může se zdát, že hrůzy holokaustu jsou jen mlhavou vzpomínkou a něčím, co se nás netýká. To je ovšem omyl. Přeji si, aby si i současná generace uvědomila, čím si ta předchozí musela projít,“řekla Krnáčová.
Prostor pro vyjádření úcty Bradymu dostal i ministr kultury Daniel Herman, Bradyho synovec. „Jiří Brady je člověk, na jehož životě můžeme číst dějiny dvacátého století. On sám říká, že v životě nejsou problémy, ale jen výzvy, které je třeba překonat. To je tak pozitivní přístup, že by ho měl do svého života zařadit každý,“uvedl Herman.
Sám Brady přijal ocenění s velkou pokorou. „Vždycky jsem se snažil lidem pomoci a jsem rád že se to zdařilo a já mohu být teď tady,“prohlásil Brady. Dnes jej čeká ještě převzetí pamětní medaile a pamětního listu od Sněmovny. „Když jsem se rozhodl, že pojedu do své vlasti, tak se manželka ptala, co tam budu dělat.
Otázkou je, zda bude tento kompromis odborářům stačit. Ti sice nemají žádný nástroj, jak si svůj návrh dodatku do smlouvy prosadit i přes nesouhlas DPP, ale mají v rukou jiný trumf. V zákulisí se mluví o stávkové pohotovosti v případě, že se DPP na listopadové schůzce postaví k požadavkům zamítavě. „Odborové organizace mají na stávku samozřejmě ze zákona právo a je to jedna z možností. V současné chvíli ale nic takového nezvažujeme,“mírní nicméně zvěsti prezident podnikových odborářů Jiří Obitko.
„Na přidání je teď nejlepší čas“
Podle výroční zprávy DPP vydala společnost v loňském roce za mzdy celkem 4,57 miliardy korun a průměrná mzda jejích zaměstnanců byla 34 014 korun měsíčně. Pro srovnání, v Praze byla v loňském roce průměrná mzda 33 852 korun, ve druhém čtvrtletí tohoto roku se však vyšplhala až na 34 939 korun.
Odboráři chtějí následovat celopražský trend. Není to však tak dávno, kdy dostali zaměstnanci dopravního podniku „přidáno“naposledy. Platy se jim zvedly vloni v září a poté na začátku letošního roku. Dohromady o 3,5 procenta. Po navýšení si řidiči autobusů podle informací DPP měsíčně přijdou v průměru na 33,4 tisíce korun a řidiči tramvají na 32,3 tisíce korun. Příznivá ekonomická situace v Čechách a obecně rostoucí poptávka po zvyšování mezd však podle odborářů nahrává tomu, aby se platy zvedly po roce znovu.
Tyto skutečnosti by však podle ekonoma Davida Marka ze společnosti Deloitte neměly být hlavním vodítkem, proč mzdy zvyšovat. „Je pravda, že se ekonomice daří, nicméně postavit to tak, že si kvůli tomu musí polepšit všichni zaměstnanci, není úplně správné,“říká. Podle něj by měly být při vyjednávání o mzdách zohledněny zejména hospodářské výsledky konkrétního podniku, jelikož každá firma reaguje na zlepšující se ekonomickou situaci odlišně. To je však u pražského dopravního podniku poměrně obtížné, už jen proto, že jeho provoz z velké části dotuje město. Na jízdném společnost získá pouze asi třetinu svých příjmů a Praha musí na její chod ročně přispívat částkou více než jedenáct miliard korun. Za minulý rok nicméně dopravní podnik hospodařil se „ziskem“1,255 miliardy korun, který použil na částečné umoření dluhu z předešlých období.
Odboráři mají pro zvyšování mezd ještě jeden argument. Hrozí prý totiž, že společnost přijde o významnou část ze svých takřka jedenácti tisíc zaměstnanců. Řeč je zejména o řidičích, kterých v dopravním podniku pracuje na čtyři tisíce. Teď mám o zábavu postaráno,“dodal se smíchem Brady.
Stručně okomentoval to, že nedostane ocenění z rukou prezidenta. „Nevztahuji si to ani tak na sebe. Jedná se spíše o demokracii, doufám, že to dobře dopadne. Co konkrétně to znamená, si musí každý domyslet,“uvedl.
Brady sám se chce snažit dokázat, že jeho verze příběhu je pravdivá. Včera na obřad přiletěla i jeho dcera. Přivezla s sebou e-maily, které chce zveřejnit. Jedná se o Hermanovy e-maily, ve kterých se píše, že Brady vyznamenání dostane pouze v případě, že se Herman nesetká s dalajlámou. Sám Brady byl pro, aby se Herman s tibetským duchovním sešel. „Když mi prezident řekl, že mému strýci ocenění nedá, pokud se s dalajlámou sejdu, byl jsem v šoku, nikdy mě však nenapadlo schůzku odříct. To, že se na mě bude někdo, i když je to třeba pan prezident, mračit, jsou maličkosti proti tomu, co prožili lidé například v Osvětimi,“komentuje Herman.
Zítřejší výročí vzniku Československa plánuje Brady slavit na Staroměstském náměstí. (ss)
Když jsem se rozhodl, že pojedu do své vlasti, tak se manželka ptala, co tam budu dělat. Teď mám o zábavu postaráno.