Stát je štědrý. Sype, ani neví na co

MF DNES - - NÁZORY -

Nedávno se v MF DNES objevila zneklidňující zpráva: Přibývá dětí, které nedokončí ani základní školu. Za posledních pět let jich bylo asi dvacet tisíc a každý rok se jejich počet zvýší o 3,5 tisíce. Až tyto děti dospějí, nebudou mít žádné vyhlídky. Ani osobní, ani pro společnost. Nejspíš skončí na úřadě práce a jejich jedinou cílevědomou aktivitou bude snaha vyběhat si všechny dávky, na které mohou dosáhnout. Každý rok jich bude víc a víc.

Co je to za děti? Proč ve škole propadají? Jsou hloupé a nevzdělavatelné? Proč se víc nesnaží? Z jakých rodin pocházejí? Učitelka a soudní znalkyně Libuše Černá po padesáti letech ve školství dělí současné rodiče na tři skupiny, přičemž jednu z nich nazývá vzory nevzory. „Dítě má jít do školy, ale otec od rána sedí doma a sleduje televizi. Žije jen ze sociálních dávek. Nic neumí a ani nic umět nechce. Tak se nedivme, že dítě neví, proč by mělo jít do školy a plnit povinnosti,“říká.

Kolik dětí z podobných rodin patří do skupiny školáků, o nichž byla řeč na začátku – kteří nedosáhnou ani na základní vzdělání? Oprávněně se lze domnívat, že rodiče, kteří nepracují, protože nic neumějí, a pracovat ani nechtějí, vytvářejí další jim podobný článek ve společenském systému. Článek, který bude odkázán na sociální podporu státu. Na podporu, za niž si často nejdřív poběží koupit adidasky a pak teprve bude počítat, jestli z ní ještě něco zbylo například na zaplacení školních obědů dítěti.

O sociálních dávkách se dohaduje pomalu každá vláda. Je těžké rozhodnout, komu dát a komu ne. Na druhou stranu víme, že nezaměstnanost je v Česku nízká. A to ještě část nezaměstnaných tvoří lidé, kteří nemají práci dlouhodobě a kteří nejspíš nikdy pracovat nebudou. Selský rozum křičí, že i dávky by si měl člověk aspoň trochu zasloužit – a nejenom svou příslušností ke státu. Co třeba takhle. Žadatel na úřadě: Jdu si požádat o příspěvek na živobytí, na bydlení, na dítě, na jeho školní pomůcky a tak dále.

Úřednice: Ale já vidím, že jste už několik let nepracoval. Ani o žádnou brigádu jste se nepokusil? No tak to my musíme vaše dávky snížit, a dokonce ani nedosáhnete na všechny. To byste se musel začít trochu víc snažit.

Že je to nereálné? Jistě. Sociální politika totiž pomáhá i těm, kteří finanční podporu od státu nepotřebují – je to určitý nástroj proti kriminalitě. Ale především si žádný politik nedovolí sáhnout k razantnímu řešení. Vždyť volby jsou každý rok.

Kdysi na rodinu, která nepracovala, nevydělávala, měla dluhy, prostě navenek nepůsobila dobře, hledělo okolí podezřívavě, až pohrdavě. Byla to její ostuda. Dnes je to všem jedno. Nějaký přirozený tlak, který by společnost kultivoval, za hranicemi svého bytu málokdo vyvíjí. Možná i v tom je jedna z příčin hodnotového úpadku.

Žádný politik si nedovolí zpřísnit vyplácení sociálních dávek, protože máme každý rok volby.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.