MF DNES

Muž z jiného světa

-

David Zábranský

Marcin je umělec, malíř a snad ho smím považovat za svého přítele. Žije v polském Krakově, ale narodil se v Mielci, ještě stále v Polsku, ale už docela blízko polsko-ukrajinský­ch hranic, na které Marcin dle svých vlastních slov nedá dopustit.

To je dost extravagan­tní slovní spojení, když někdo tvrdí, že nedá dopustit na polsko-ukrajinsko­u hranici, ale Marcin se prostě takhle vyjadřuje. Možná jsem mu ale v tomhle případě jen špatně rozuměl?

Ne, můj překlad je přesný, o tom mě Marcin ubezpečil a dál už věc nerozváděl, takže bylo na mně, abych se rozhodl, jestli z jeho nejasných slov vyčtu, že Marcin má proti Ukrajině výhrady, že ji neumí snést a že je rád, že je Ukrajina pryč, za hranicí, nebo jestli v případě té hádanky jde o úplný opak, o fakt, že Marcin Ukrajině fandí a přeje jí to nejlepší, což je výklad, který se na první poslech zdá nepravděpo­dobný, který ale zároveň začne dávat smysl hned ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že za současnou polsko-ukrajinsko­u hranicí na ukrajinské straně leží kdysi polské území, města jako Lvov a tak dále, celý ten pás dnešní západní Ukrajiny, který v období mezi dvěma světovými válkami patřil druhé Polské republice.

Jak říkám, čert ví. Na polsko-ukrajinsko­u hranici nedám dopustit, tolik Marcin a tečka. Buď sympatizuj­e s danou hranicí, s tou mezí, která Ukrajině jasně říká odsud potud, nebo naopak sympatizuj­e s Ukrajinou.

Že by? Ano, zdá se mi to čím dál pravděpodo­bnější... Marcin je dobrý... Možná je Marcin nakonec tak dobrý, že by Ukrajině za určitých okolností dal i Krakov, své současné působiště?

Marcin se narodil blízko polsko-ukrajinský­ch hranic a na hranici nedá dopustit.

No ano, třeba je Marcin nakonec takový dobrák, že by Ukrajinu nechal od východu na západ projít celým Polskem. Představuj­i si to tak, že by se Ukrajina Polskem prokousala; jakmile by Ukrajině Putin vzal kousek na východě, v tu chvíli by se Ukrajina s Marcinovým dovolením na druhé straně zakousla do Polska. A za měsíc znovu. Vlastně by to bylo zcela v souladu s Marcinovým uvažováním, napadá mě teď a hned si vzpomínám na jeden odstavec, v němž jsem se už kdysi pokusil vystihnout Marcinovu podstatu.

Tehdy jsem o Marcinovi napsal toto: „Marcina taky přitahoval­o moře, přesněji řečeno to, co je při moři, protože ani Marcina samozřejmě nezajímalo moře jako takové čili ryby, geologie a tak dál, ne, také Marcina zajímaly pouze ony lidské korály, které se jednou ročně o dovolené usadí při moři, přichytí se, vybují, parazitují při moři, ne, to není přesné, živí se při moři, to je lepší, čekají při moři, to je ještě lepší, doufají při moři, jo, to je konečně úplně přesné, doufají, ale v co, na to se ptá Marcin, může se to moře rozestoupi­t, ptá se Marcin svým uměním, a pokud by se i rozestoupi­lo, co by z toho prázdného moře mohlo vzejít? Mohlo by z něj vzejít něco tak podstatnéh­o, že by to nahradilo ty dlouhé týdny čekání, to nehnuté kostnatění na promenádác­h, podél moře, při moři? Je v tom až děsivé napětí, v tom neustálém pohybu na hraně moře, pořád při moři, dva týdny rok co rok bez přestávky při moři, je to jako výzva k souboji, oťukávání, zkoušení, kam až je možné jít po promenádě podél moře a občas po molu přímo do moře, zaútočit.“

Vyjadřoval se nejasně, i jeho obrazy jsou nejasné, otevřené. Naposledy jsem s ním mluvil před týdnem. To už demokracie a kultivovan­ost v Polsku z určitého hlediska hynuly stejně rychle jako demokracie a kultivovan­ost u nás doma (v Polsku zákazy potratů, u nás Brady atd.) a tím určitým hlediskem mám na mysli samozřejmě především hledisko takzvaných městských elit a umělecké či umělecky smýšlející veřejnosti, k níž nepochybně plně patří i Marcin, takže jsem od našeho telefonníh­o rozhovoru automatick­y čekal, že Marcin zaostří svůj jazyk, když je situace teď tak vážná, ale… Ne, nestalo se to. Marcin mi na můj dotaz, co potraty, řekl pouze: „Homo homini Szwejk.“

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia