Muži se mě bojí text: blanka kubíková foto: daniela matušková, matúš lago

Na Slovensku se do povědomí lidí Adela Banášová dostávala pomalu, u nás díky moderování soutěže SuperStar prorazila okamžitě. Tvrdí, že popularita ji nijak nezměnila, jen v jednom je jiná – vybírá si odlišné partnery. „Kdysi jsem mívala starší muže, ale o

Jste typ, co se zapovídá i ve vlaku?

Ano. Ráda jezdím vlakem a povídám si s lidmi. Nedávno jsem jela s pánem, který pracuje v Anglii a vídá se se svou ženou jednou za tři měsíce. Jedna paní mi vyprávěla, že po rozvodu žije s černochem a jak je úžasný. A další, že chová žížaly. Dozvím se spoustu zajímavého.

Na co se ptají vás?

Spíš mě litují, jak se mi bulvár vrtá do soukromí, že to musím mít těžké. Já oponuju, že mám pěkný život, pestrý, neměnila bych. A že o mně píše bulvár? Stávají se i horší věci. Vyměňujeme si dojmy, líbí se mi to.

Povídavá jste byla odmalička?

Bavila jsem ty, se kterými jsem se cítila dobře. Hlavně mamku. Až takovým stand-up způsobem jsem jí vyprávěla, co jsem všechno zažila ve školce a co jsme měli k obědu. Cítila jsem se svobodně. Jakmile přišla návštěva a nastala chvíle „Adélko, pověz něco, předveď se“, styděla jsem se.

Kdy se to zlomilo?

Mikrofon v rádiu jsem nikdy nevnímala jako publikum, ani kameru v televizi ne. Když jsem začala moderovat různé akce, před živými lidmi jsem měla trému. Zlomilo se to postupně, jak jsem měnila svůj postoj z „co si kdo pomyslí“po „pojďme si udělat příjemný večer“a „o co vlastně jde?“

Dneska je vám jedno, kdo si o vás co myslí?

Do velké míry. Ale nebudu se tvářit, že by se mě někdy něco nedotklo.

Co se vás dotkne?

Občas mě irituje, že si lidé myslí, že vidí do mých vztahů, kdo se ke mně hodí a kdo ne. Moje ego má pak pocit, že by mělo chodit ode dveří ke dveřím a vysvětlovat, jak je to doopravdy, což nejde. Musím si říct, že i to mi musí být jedno.

Jak to berou rodiče a babičky?

Babičky už nežijí. Zemřely pod tlakem bulváru. Přeháním, ale babička, která zemřela předloni, hodně prožívala, co se píše. Moji rodiče jsou na vrcholu nadhledu, vůbec to neřeší. A já od té doby, co mám v sobě uklizeno, už taky ne.

V době, kdy jste přišla o miminko, jste už v sobě uklizeno měla?

Měla. Nevadilo mi, že se o tom ví. Myslím, že nic není náhoda. Takže když na mě soustřeďuje pozornost hodně lidí, můžu jim díky tomu, že se mi něco děje, něco ukázat. Neberu se jako posla spasení, ale známí lidé prostřednictvím svých životů sdělují hodně. I podváděním, ožíráním, vztahy – i to je učení.

Nezlobte se, ale nenapadá mě, jak se dá jako osvěta brát ztráta dítěte?

Netušila jsem, že každé třetí těhotenství skončí potratem, myslím tedy, že ani spousta dalších lidí to neví, a protože to četli pořád dokola, mohli se to dozvědět. Až když jsem potratila, zjistila jsem, že to zažívá spousta žen. I opakovaně. Bylo to nepříjemné, ale nic tak strašného se mi nestalo, byla jsem v osmém týdnu, ne v osmém měsíci. Měla jsem spíš blbý pocit, že