Zase ty staré plány na nové přehrady

Není mnoho případů, kdy se vědci i politici napříč politickým spektrem na něčem shodnou. Jedním z nich je neutěšený stav české krajiny, která není schopna zadržovat vodu. To je třeba napravit. I v tom je shoda. Až spravíme krajinu, můžeme uvažovat o přehradách. Politici však chtějí nejdříve betonovat. Místo komplexních nápravných opatření v celém povodí tahají ze šuplíků prastaré plány na nové přehrady, jako je ta v Pěčíně v Orlických horách.

Především zemědělská půda, ale i lesy prošly od padesátých let mnoha devastujícími zásahy a jejich kvalita a důležité funkce, hlavně schopnost zadržovat vodu, se oslabily. Náprava nepřišla ani se sametovou revolucí. Poškozená půda není ani schopna vázat vodu, která by byla k dispozici v období sucha. Krajinu jsme si prostě zničili a musíme ji „spravit“.

„Pro udržení příznivého vodního režimu je nutné uplatňovat opatření v krajině, která podpoří přirozenou retenční schopnost krajiny a přispějí ke zvýšení její odolnosti vůči klimatické změně,“píše se v oficiálních strategických dokumentech. To se ovšem neděje. Místo nutných opatření na malých tocích v celém povodí, jako je například obnova tlumivých rozlivů toků v nivách, revitalizace toků či obnova pramenišť, se najednou objevují nesmyslné projekty. Přehrada v Pěčíně by nejen zničila velmi cennou lokalitu kaňonu říčky Zdobnice, ale zároveň by připravila o domov řadu lidí.

Paradoxní je, že hlavní důvod stavby přehrady – zásobování Hradce Králové pitnou vodou – zpochybnili sami zástupci Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR. Dalším argumentem stavby přehrady Pěčín je schopnost nádrže zlepšovat průtoky, a tím pomáhat ekosystémům níže v povodí. Ovšem i to je diskutabilní. Nejsem a priori proti stavbě přehrad a chápu, že především kvůli dopadům změny klimatu může nastat situace, kdy celospolečenský zájem převáží negativa spojená s jejich výstavbou. To ovšem podle většiny odborníků není případ přehrady Pěčín. — Jan Freidinger, Greenpeace