Účty po rumunsku. Není už pozdě?

Rumunská justice ohlásila, že začíná nově šetřit zločiny tamní nesametové revoluce z roku 1989. Mrtví se tehdy počítali na stovky. Ostatně šlo o nejkrvavější revoluci ve východní Evropě v tom převratovém roce a starší si možná ještě vzpomenou na pozoruhodnou „vánoční“popravu rumunského diktátora i s manželkou.

Zdá se ovšem, že Rumunsko s touto krvavou kapitolou dosud příliš neúčtovalo, pokoušelo se účtovat spíše s trýzniteli z komunistických kriminálů z dřívější doby. Na rozdíl třeba od tuzemska, kde to bylo kupodivu naopak: čelný pražský komunista Miroslav Štěpán, který demonstrace při pádu režimu tvrdě potlačoval, skončil ve vězení překvapivě hned. Zato ti, kteří měli z dřívějška na rukou krev mnoha lidí, jako prokurátor Karel Vaš, unikli trestu úplně.

Nynější účtování s odpůrci demokratické revoluce v Rumunsku tak může na první pohled působit jako hodně opožděná záležitost. A vyvolává otázky, které sami tak dobře známe: Kdy má ještě cenu se vracet do minulosti a hledat viníky událostí, které se staly někdy před třiceti lety? A má to vůbec nějaký smysl, není lepší odpuštění a tlustá čára?

Tedy, proč se k tomu pořád vracet? Říkají to mnozí a jsou přesvědčeni, že mají pravdu. Někdo jiný namítne, že spravedlnost je slepá, a tak si hledá cesty i tam, kde žádné nejsou. A bude si je hledat, dokud bude existovat. Možná ten druhý má pravdu, v Německu účtují s nacistickými zločinci ještě i dnes, z logiky věci plyne, že nikdy nemůže být pozdě. Ostatně, není opožděná spravedlnost lepší než žádná?