Česká Fiorentina
Tam, kde včera fotbalový Liberec bojoval v Evropské lize, mají Češi stále jméno.
Naproti stárnoucímu stadionu Artemia Franchiho, který už se desítky let nezměnil a nemá ani lóži pro vzácné hosty, stojí krámek s křiklavě fialovou výzdobou. Jak jinak, když se místní Fiorentině odjakživa říká viola – fialová.
Můžete si koupit slipy do fialova, klíčenky, trička, ponožky. Taky mikiny s třicetiprocentní slevou. Jen dres s číslem 21, který visí zarámovaný pod stropem, by majitel Giuseppe za nic na světě neprodal.
„Ufa byl frajer,“mrkne na českou návštěvu.
Ufa je italská přezdívka obránce Tomáše Ujfalušiho, který tu strávil čtyři krásné roky.
Odkopal 149 zápasů, nevyhrál jedinou trofej, přesto ho místní zbožňují.
Když jednou za měsíc přiletí na návštěvu, nestane se, že by se mohl v centru procházet bez povšimnutí. Přitom už to dávno není ten fotbalový švihák s dlouhými vlasy a černou čelenkou, nýbrž zarostlý chlapík na prahu čtyřicítky.
„Jsem pryč osm let, ale lidi nezapomínají. Je to dojemné a jsem na to svým způsobem hrdý,“říká Ujfaluši.
Na včerejší pohárový zápas s Libercem nedorazil, nedělní ligovou bitvu proti Sampdorii Janov už uvidí. O lístky stačí jen požádat. Jako ikona je dostane gratis.
V nádherné Florencii podniká, chce si tu koupit byt. Kdo ví, dcera Kateřina by tu třeba mohla časem studovat. Před mistrovstvím světa 2006 za ním dorazili reportéři MF DNES kvůli speciálnímu focení a Ujfaluši u toho neměl chvíli klidu. Přitom byla noc, takže byste předpokládali, že u proslulého Starého mostu přes řeku Arno si ho všimne málokdo. Omyl. Všiml si každý. Auta brzdila, lidé povykovali a řidiči mopedů z uzoučkých uliček vášnivě pokřikovali: „Ufa! Ufa!“
Vůbec je zajímavé, jak silná je česká stopa v srdci Toskánska.
Od roku 1989 zářila ve Florencii levá noha záložníka Luboše Kubíka, o rok později tu Čechoslováci rozprášili Američany 5:1 na mistrovství světa. Prodavač Giuseppe vám bez otálení názorně předvede, jak to vypadalo, když stoper Tomáš Řepka túroval své nadupané ferrari: „Celé město spolehlivě vědělo, že právě skončil trénink.“V juniorce se zkoušeli prosadit mladíci Jan Hable s Ondřejem Mazuchem, o Ujfalušim už byla řeč.
„Jakpak bych si na něj nevzpomněla. Já ho milovala! Tomáš byl skvělý hráč a krásný chlap,“rozzářila se paní Antonella Bottai, která ve fanshopu před stadionem prodává klubové suvenýry.
Existují i překvapivější záležitosti s českým nádechem. Třeba pětadvacetiletý fanoušek Federico jel 230 kilometrů z Janova, aby mohl už při středečním tréninku pozorovat libereckého útočníka Milana Baroše. „Od mistrovství Evropy 2004 je to můj idol,“prozradil Federico. Aby dokázal, jak oddaně fandí Česku, zazpívá i úvodní sloku české hymny. Bezchybně.
Stadio Artemio Franchi, který otevřeli v dávném roce 1931, není bůhvíjak krásnou stavbou. Hlavní tribuna zastřešená, na zbylých musíte doufat, že nezaprší. Při evropských pohárech tu prohrála Sparta, Slavia i Mladá Boleslav, včera neuspěl ani Liberec. Prohrál 0:3.
„Florencie je krásná, kouzelná. Když ji poznáte, zamilujete se na celý život,“vyznal se Ujfaluši před deseti lety, když si ve vyhlášené restauraci nad městem objednával těstoviny k obědu.
Ačkoli žil také v Hamburku, Istanbulu či Madridu, jedině Florencie je místem, kde by kromě Česka dokázal žít natrvalo: „Pohoda, žádný stres, krásné počasí, prostě dolce vita.“Sladký život? Ale jistě.
Letos se Ujfalušimu klanělo celé město, protože ho fanoušci zvolili do elitní sestavy devadesátileté historie Fiorentiny. Vyprodaný stadion, velkolepá ceremonie a legenda kráčela vedle legendy.
Dvaašedesátiletý špílmachr Giancarlo Antognoni, mistr světa z roku 1982 zvaný Nádherný Antonio. Geniální útočník Roberto Baggio, neboli Božský copánek, který se mistrem světa nestal, neboť ve finále 1994 neproměnil penaltu. Dorazil snajpr Gabriel Batistuta, jehož nezapomenutelné éře se kvůli gólovým oslavám u rohového praporku říkalo Il bandierina. Byli tu Passarella, Mutu, Rui Costa, Dunga, Toldo. A taky Ujfaluši, který to ve Fiorentině dotáhl až ke kapitánské pásce.
„Když celý stadion skanduje vaše jméno, to člověka dostane.“
Florencie má prostě český fotbal ráda.