Spisovatelé
Na Staroměstském náměstí jsem 28. října řekl: „Na vás a na všechny, kteří mne zaslechnou, zejména vy mladší, vidím jich tu dost a jste zdrojem nejen mých nadějí, na vás se obracím s naléhavou prosbou, abyste byli kritičtí k chýrám, které se jako laviny šíří nejen po sociálních sítích. Spolehněme se na svůj kritický rozum, nevěřme trollům a štváčům, domácím ani cizím. Vystrčme ale také hlavy ze svých bublin, ne že je v nich nemáme. Buďme kritičtí sami k sobě. A co je ještě důležitější: snažme se rozumět i těm, kterým nerozumíme. Ba právě těm. Nemají všichni jiné hlavy než my, často se jen ocitli v jiných životních situacích.“
Jako dlouholetému venkovskému senátorovi mi nejvíc šlo o ty poslední tři věty – jak se vztahovat k těm, jimž nerozumíme. A kteří nerozumějí nám, co jsme byli na tom náměstí. Jak překlenout propast, která se v naší společnosti vytváří. Prý nejde o její polarizaci, ale spíše o fragmentarizaci.
Dostal jsem pak mnoho mailů od těch, kdo na náměstí nebyli. Byl v nich těžký smutek, rezignace, uvěřitelný hněv, často nespravedlivý. Za všechno podle nich může Václav Havel. Přesto byly věrohodné, ti lidé to tak cítí. Některé čtu znovu a znovu. Co těm lidem vytknout? Nevím, nic. Vidí vše úplně jinak. V jednom dopise od zbožné starší paní z Moravy čtu: „… a lůza, která označuje za lůzu nás, příznivce Zemana, tleská…“Jiná starší, taky zbožná paní, rovněž z Moravy, byla Staroměstským náměstím nadšena. Tak je to dnes s námi. Lůza proti lůze.
K animozitám, ba nenávistem nevedou bohužel jen nějaká nešťastná nedorozumění zneužívaná demagogy. Je to mnohem vážnější. Prezident za to nemůže. Jemu se to jen hodí. Nálepky „pražská kavárna“a „venkovská hospoda“vše jen matou. V kavárnách se lidé odevždy povalují. A v hospodách usedne na dvě pivka po poctivé práci kdo? Inu odstrčený, upracovaný lid v montérkách…
Brutální globalizace
Je to, s prominutím, blbost. Ty nálepky však jsou konfliktogenní, a tedy pro média vždy lákavé. Média chtějí konflikty, vždy je chtějí, nejlépe aby „tekla krev“. Je však pošetilé, když si na média stěžují politici, tak jako by bylo pošetilé, kdyby si námořníci stěžovali, že na moři jsou vlny.
Kdo jsou ti, kterým nerozumíme? A nejsou jen u nás. Nalezneme je už všude, kde priority společnosti určuje zákazník v supermarketu a kde spolu s ním vládne ani ne tak nedostatečně, jako spíše špatně regulovaný trh. U nás, ve Velké Británii, v USA. To je ten malér, není to jen nějaká česká (moravská, slezská) hospoda, to jsou hospody všude tam, kam brutálně zasahují důsledky globalizace.
Globalizace je to, co „se nám děje“, pravil Václav Havel. Velmi výstižná, i když jakoby prázdná definice. Je z ní ale zřejmé, že ta neviditelná, obšťastňující panovnice, necitelná, ožebračující obluda nemá hlavu, nemá pána, nemá řídící středisko. Hrne se nám však přes hlavy. Komu? Nám všem, kteří chceme lacinější zboží. A to jsou skoro všichni, chudí i bohatí. Přesněji, všichni ti, pro které je láce zboží důležitější než vše ostatní. A globalizace to už jen spolehlivě zařizuje. Ona sama nedělá nic, ona jen bezohledně zvětšuje, prohlubuje důsledky trhu.
Globalizace může teď zase pokročit, obchodní smlouvou EU s Kanadou a pak – snad – i s USA (Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi USA a EU). Zase bude zboží o cosi lacinější! Všechno ostatní není tak důležité, prý.
Na nežádoucí důsledky málo myslíme. Třeba na to, že už brzy neprojedeme z Prahy do Brna, protože po dálnici se valí, padají do příkopů a tarasí cestu monstra, která nám vezou lacinější zboží z druhého konce země, kontinentu. Válcující globalizace je odpovědí na naše jednoduché spotřebitelské sny.
Globalizace nemůže přinášet plody všem stejně. Je k lidem lhostejná. Řídí se tržními principy, nabídkou, poptávkou, konkurenčními výhodami či nevýhodami, ničím jiným. Je „posilovačem“trhu. Vyrábět se bude tam, kde je to nejlacinější, nedbá se na sociální ohledy, na ničení přírody. Tam, kde se platí nejnižší daně. Globalizace rovná se delokalizace – stěhování se za lepším z hlediska konečné ceny produktu. Jde se za výhodnějšími podmínkami jen z hlediska výše nákladů vyrobeného zboží. Proto česká vláda při jednání s koncernem Volkswagen v roce 1991 tak naléhala na to, že v Mladé Boleslavi musí být motorárna, srdce automobilky, a také výzkum a vývoj. Koncernu se do toho zprvu nechtělo. Nám šlo o to, aby továrna byla zakořeněna v zemi, aby nemohla odejít za podmínkami, jen pro ni výhodnějšími.
Globalizace má své favority, které odměňuje, ale má a vždy bude mít i své poražené, které bezděky trestá. A není jich málo. Trestá ty, kterým nerozumíme, často za to, za co nemohou. Žijí třeba v regionu, který globalizaci momentálně nezajímá, mají profesi, která neletí, nejsou už nejmladší. Přitom, připusťme to, udělali v životě vše dobře, zvládli školy, nejsou hloupí ani líní. Ale ocitli se mimo zájmové sféry trendů globalizace.
Na jejich místě jsem mohl být klidně já, vy, kdokoli. Mohl jsem být, vy jste mohli být součástí „venkovské hospody“. A nadávat, všemu a všem, hlavně politikům.
Ti s tím nic moc neudělají, pokud se lidé budou na prvním a na druhém a na třetím místě ptát, kolik co stojí. Konzument je v tomto smyslu přece jen „pánem“globalizace, která jinak není ničím, na co by se dalo ukázat. Vláda a zákonodárci mohou slepá přání většiny modifikovat, pokud k tomu mají odvahu. Dnes ji, vypadá to, nemají.
Politici, kteří se ucházejí o hlasy poražených, musí ukazovat na viníky – a to jsou favorité globalizace, často lidé ve městech. Ti si prospěchy z ní někdy zasloužili, někteří byli jen na správném místě ve správný čas, vystudovali správnou školu. Jsou spíše mladší než starší.
Je třeba tlačit na strany
Co s tím? Když skoro všechny strany slibují hlavně růst, když politici prostřednictvím médií budují protiklad dobrých a zlých, pracovitých a poctivých na jedné straně, a příživníků, povalečů a žvanilů na druhé straně. Lidé poražení globalizací, opuštění štěstím, mají aspoň útěchu: oni jsou ti lepší.
Co tedy? V parlamentních demokraciích je to na politických stranách. Jak a čím budou vyrovnávat důsledky globalizace, za které poškození nemohou. Je to však na opravdových politických stranách, které mají čitelný, osobitý, svým způsobem riskantní program. Které přiznávají, o jaké hodnoty jim jde. Které musí mít odvahu jiné hodnoty obětovat. Vskutku, bez obětí nemá mluvení o hodnotách smysl. Jde jen o libovolný výčet, o jejich telefonní seznam.
Je to tedy na stranách, na které by ze všech stran měla tlačit silná, pokud možno diverzifikovaná občanská společnost. Pak je možné nežádoucí důsledky globalizace napravovat. Ve svobodné soutěži stran se mají závazně řadit priority – kde jinde? Co je na úkor čeho, co obětovat v zájmu vyšší hodnoty. Takovéto volby, těžká rozhodnutí, se mají předkládat voličům: ne jen varianty růstu, různé sazby daní… To jistě také, ale v širších souvislostech.
Globalizace, ta nemilosrdná jakoby lupa, která zvětšuje to, co je uprostřed, a rozmazává, činí nečitelným, nezajímavým, bezvýznamným to, co je na okrajích, je naším výtvorem. Výtvorem našich přání, našich nedomyšlených tužeb. Nemůžeme jedni druhým přikázat, aby snili jiné sny. Můžeme však o tom všem ve svobodném veřejném prostoru mluvit a pochopit, jaké jsou důsledky těch či oněch snů. Aby se nám pak třeba zdály i jiné sny. Třeba o tom, jak se dostaneme do Brna za hodinu a něco, ne však od domu k domu, ale pěkně po kolejích.
Na konferenci Budoucnost pravicové politiky mluvil předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek o své straně
Že by v naší politice konečně propukla vlna
Takže od příště už také platí: ČSSD = zkrocení komančové, ANO = ANOfert, KSČM = Stalinovi pohrobci, ODS = modré straky a TOP 09 = TOP 0,009. Ministra zemědělství Mariana Jurečku
poté, co podpořil svého lidoveckého kolegu Daniela Hermana v jeho odhodlání
kdy a kde chce. Cožpak Jurečku i Hermana, ty vem klidně čert, ale situace je mnohem vážnější:
Zkuste totiž dětem v zoo u prázdné klece vysvětlovat, že tu jde přece hlavně o lidská práva! České zemědělství tak asi bude bez
ale i tak ho čeká řada změn. Z programu středeční schůze sněmovního zemědělského výboru: 9.30 – zákon o
hospodářských zvířat, 10.00 – zákon o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a 10.20 – zákon o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o
zemědělských půd. Z toho se našim zemědělcům nejméně do čínských rozměrů.
Ironie politiky: Václav Klaus dal před týdnem před
samozřejmě přednost vytopenému Vladislavskému sálu, a přesto poté ulehl A Horáček, Gazdík, Herman i Pithart kypí zdravím!
Účast v nedávných krajských volbách byla jen ale podle nejnovějšího průzkumu je celých lidí nespokojeno s tím, To jste nám to, hergot, nemohli zvolit líp?
Komunisti pochopili mnohem dříve než ČSSD, Poté, co Andrej Babiš vyluxoval pravici a narazil tam na dno, obrátil svou pozornost doleva. A soudě dle průzkumů mu to vychází. „Nejvyšší čas se vymezit vůči iluzionismu ANO – je přece absurdnost,“bije na poplach místopředseda KSČM Jiří Dolejš.
Zveřejnění preferencí agentury STEM, podle nichž by ANO dostalo a ČSSD
, vyvolalo mezi socialisty výmluvnou, byť málomluvnou reakci. nechal se slyšet bývalý senátor Zdeněk Škromach. doplnil ho náměstek ombudsmanky Stanislav Křeček.
Šéf topky Miroslav Kalousek řekl, že v celém souboji stran na pravici jde jenom o to, kdo dřív vleze do
Andrej Babiš by měl rozhodně žádat omluvu, protože je to přece poměrně
už v Číně nechtějí, slíbená panda? a evidenci zkoušení náměstím 14% 34,6 %,
že je zle. „A sakra…,“ zadnice. štíhlý člověk. jako o černoprdelnících. otevřenosti a sebekritiky? stýkat se s dalajlámou, bude, anebo nebude čínských podnětů, umělých kříženců, rozšíří panenky s lehkou angínkou.
56% jak ony volby dopadly. 30% inspirativních šlechtění, plemenitbě agrochemickém studeným Staroměstským miliardář, sbírající hlasy levice, „A jejda…,“ velké oligarchické