Kdo je Matt White

osobně nesetkali. A tak to, doufám, už zůstane. Je to nová éra.

O vaší Orice se říká, že je symbolem nové doby, protože v jejím podání je cyklistika i zábava.

Cyklistika je tvrdá dřina a vyžaduje od jezdců i štábu spoustu obětí. Ale proč bychom se nemohli 100procentně soustředit na práci a ve zbylém čase se bavit? To je australská DNA našeho týmu, jeho uvolněná australská mentalita. Dokonce i při závodech můžete být seriózní a mít přitom občas úsměv na tváři.

Jezdci Oriky přezpívali slavné hity nebo natáčejí vtipná videa ze zákulisí. To byl váš nápad?

Celého týmu. Protože co je cyklistika? Co je sport? Je to zábavní byznys. Výsledky jsou jedna věc, ale pokud nabídnete navrch i jinou show než ostatní, je to jen dobře.

Roman Kreuziger má klidnější, tišší povahu. Není extrovert ani showman. Jak zapadne?

Dobře. Podívejte se na bratry Yatesovy. Přišli do Oriky a byli tiší, velcí introverti. Za tři roky se vyvinuli natolik, že najednou je Adam schopný být sám lídrem na Tour a dojet čtvrtý. Roman má spoustu zkušeností, byl tolikrát lídrem. Zapadne.

Proč jste si právě jeho vyhlédl?

Deset let sleduju, jak jezdí. Teď mu skončil kontrakt. My sháněli typ jezdce s velkými zkušenostmi z Tour, který je sám schopný jet o přední umístění, Narodil se před 42 lety v Sydney, cyklistou je od 14 let. Během kariéry byl hlavně pomocníkem hvězd, ať už v Itálii či ve stáji Cofidis a v letech 2001–2003 a 2006–2007 také v US Postal a nástupnickém týmu Discovery Channel. Později přiznal, že i on byl součástí „týmové dopingové strategie“. V roce 2012 stál u zrodu stáje Orica. Letos slavil s Chavesem 2. a 3. místo na Giru a na Vueltě a s Adamem Yatesem 4. místo na Tour.

ale zároveň nemá problém pomáhat jiným – a který se bude do Oriky povahově hodit.

Pokud vím, šel jste se na jeho povahu optat Micka Rogerse, jeho kolegy ve stáji Tinkoff.

Ano. S Mickem jsme přátelé a jeho názorů si nesmírně vážím. Letos před Tour mi řekl: Roman bude pro tebe dobrá volba. Potom jsme s Romanem začali seriózně jednat – a ke konci Tour se dohodli.

Co si od něj slibujete?

Že značně navýší sílu týmu a bude i učitelem mladých jezdců. Vím, že mu mohu říci: Dnes zkus vyhrát etapu, tak jeď – a zítra naopak pojedeš pro Yatese. Nebo pro Chavese. Takových chlapců nenajdete na trhu moc. On je z nich nejlepší.

Kde dostane šanci jet na sebe?

Na jaře na Tirrenu-Adriatiku. A bude i jedním z lídrů našeho týmu pro ardenské klasiky.

Jméno lídra Oriky pro Tour jste dosud neoznámili. Ale s Kreuzigerem ve Francii počítáte, že?

Na Tour povede tým jeden z našich mladých jezdců (A. Yates, či Chaves) a bude tam určitě také Roman. Klidně může vyhrát etapu, šanci dostane. Nepojedeme Tour jako největší favorité, těmi zůstanou Froome a Quintana. Ale za nimi je tak sedm jezdců podobné úrovně. Tlak bude na týmech Sky a Movistar. A my budeme připraveni na ně útočit.

Mluvíte o závodech zaníceně a nadšeně. Práce vás, zdá se, ohromně baví. Je to tak?

Jednoznačně. Teprve před třemi týdny skončilo mistrovství světa a už teď se nemůžu dočkat, až v lednu začne v Austrálii další sezona.

Kolik dní jste za rok s rodinou?

No... Řeknu vám, kolik dní jsem s týmem: 160. Od ledna až do Tour skoro pořád jen na cestách. Až pak vydechnu a snažím se trávit víc času s manželkou a s oběma syny.

Rodina bydlí střídavě v Austrálii a ve Španělsku?

Už jen ve Španělsku, u Gandie. Do Austrálie létám jen na šest týdnů, vždy na Vánoce a první závody.

Vaší manželkou je Jane Savilleová, bronzová v chůzi z her v Aténách 2004. Chápe váš život i proto, že byla přední sportovkyní?

Rozhodně. Ví, co ten náš šílený cirkus na cestách obnáší. Nedělám normální práci. Ale pozitivní na této práci je, že když jsem potom s nimi doma, jsem opravdu jen doma. Nemusím pořád někam odbíhat do kanceláře nebo jinam.

Vyrazíte si s rodinou také ven zasportovat?

No, chůzi s manželkou neprovozuju. Ale staršímu synovi teď bude sedm. Jako dárek dostane své první silniční kolo a pojedeme si spolu zatrénovat. Je do cyklistiky blázen.

I vlastní manželku jste kdysi trénoval...

Ke konci kariéry. Na aténské olympiádě jsem ještě sám závodil na kole, ale byl jsem tam i coby kouč mé ženy a její sestry. Vedl jsem ji až do dalších her v Pekingu, než sama ukončila kariéru. A zároveň jsem se stal také cyklistickým koučem.

Cyklista trenérem chodkyně je zvláštní kombinace, nemyslíte?

S prací atletického kouče jsem předtím žádné zkušenosti neměl. Ale závod v chůzi je pro mě jako časovka cyklistů. Je to o vytrvalecké přípravě napříč sporty, o podobných metodách. U mé ženy fungovaly.

Teď pro změnu manželka doma „trénuje“vás? Třeba v kuchyni?

Naštěstí ani moc ne. Koučuje ve Španělsku malé děti, to stačí.