Rosťa Novák staví otci trůn z hliněných cihel
Půl páté odpoledne, téměř prázdný sál pražských Jatek78. Pár diváků roztroušených po sedadlech v prvních řadách sleduje, jak si Rosťa Novák mladší s urputnou důsledností pomalu skládá jeviště. Rozmisťuje bílé desky do předpřipraveného prostoru a chystá tak arénu pro následujících téměř pět hodin vyčerpávajícího představení.
Kusem Black Black Woods po roce korunuje svou novocirkusovou trilogii. Zatímco předchozí Family a berlínské Roots se zabývaly tradicí, rodinnými i pracovními vztahy, nyní se vstupuje do černočerných lesů. Tedy míst, jež mohou dobře ilustrovat složitý a leckdy těžko uchopitelný vztah otce se synem, jeden z nejelementárnějších vztahů lidstva. Ten svůj zde předvedou skuteční syn a otec Novákovi.
Hodinu a půl trvajícímu představení předchází pro diváka dobrovolná příprava. K ní patří i videa a audiozáznamy z rodinného archivu, což dodává večeru nezvratnou sílu autenticity. Vloženou důvěrou získávají tvůrci diváka zcela na svoji stranu.
Udělám to lépe
Následuje otcova četba finské Kalevaly a předlouhá část, kdy syn pódium pokryje zavazujícím nápisem Udělám to lépe. Tou dobou se představení pomalu přelije do své oficiální části. Ač se hraje už tři hodiny, čas utíká jinak. Režiséři Jozef Fruček a Linda Kapetanea zde na diváka zcela rezignovali a předkládají mu dlouhé rutinní obrazy. Jen díky nim se však lze skutečně naladit na popisovanou vlnu rodinných vztahů vznikajících v zcela jiných časových rozměrech. Oficiální část však jeviště a oba protagonisty rozhýbe, náhle se hraje zcela fyzické divadlo. Co se hodiny složitě vyrábělo, lze během několika málo minut zničit. Stejně jako zmíněný vztah, syn otci nejdříve vystaví trůn, aby ho na něm později zesměšnil. Síle nezvyklého divadelního tvaru právě skvělá vizuální stránka napomáhá. Oba Nováci jsou doslova její součástí. Pleskot hliněných cihel, tekoucí voda, prach rozbíjeného jeviště. Použité materiály ilustrují zemitost, odkazují kamsi ke kořenům, k drtivé jistotě archetypů. Oproti tiché úvodní části stojí akční vyvrcholení podbarvené výraznou a výbušnou hudbou Vassilise Mantzoukise.
I když ani ve třetí části trilogie se tvůrci nevyhnuli občas chaotickému vršení skvělých nápadů, je Black Black Woods jejím skutečným vrcholem. Pětihodinový zážitek vzbuzuje úctu nejen nad nasazením obou herců, ale i schopností naservírovat divákovi nekompromisní, a přitom neskonale atraktivní představení. Black Black Woods Cirk La Putyka