Fórum

ústupky v následujících týdnech a měsících přijdou. Nepochybně se budou týkat zejména migrační politiky, v níž už ostatně berlínská vláda připravila řadu restriktivních opatření.

Mimochodem, ani tři roky po posledních bavorských volbách nesplnila CSU svůj klíčový slib, týkající se dálničního mýta pro cizince. Brání mu jak Brusel, tak Berlín a spolkový ministr dopravy Alexander Dobrindt, který je jedním ze tří reprezentantů CSU ve federálním kabinetu, už přiznal, že na pořad dne to přijde nejdříve po německých volbách na podzim 2017.

Mlčení o odchodu

Pravděpodobně až jejich výsledky ukážou, jaká je další budoucnost Horsta Seehofera, který podezřele mlčí o svém očekávaném odchodu, a ani na letoším sjezdu nepatřila otázka nástupnictví k oficiálně projednávaným tématům.

Případný neúspěch bloku CDU/CSU, či dokonce odchod do opozice by asi urychlil změny i v Mnichově, ještě před volbami v roce 2018. Opačný případ by Seehoferovi dal munici k tomu, aby v čele strany zůstal a řekl si o třetí mandát k vládě nad Bavorskem.

Dodnes totiž nedosáhl lesku svých slavných předchůdců Edmunda Stoibera nebo Franze Josefa Strausse a je vnímán jako provozní politik bez specifického charizmatu či stylu, kterého do čela vynesly okolnosti.

Horst Seehofer sice nemá šarm těchto legend, ale jak délkou vlády, tak reálně politickou obratností se jim současný bavorský premiér značně přibližuje.

Reforma vzdělávání většinou vypadá jako balík prakticky nerealizovatelných opatření s účtenkou na desítky miliard korun. Třeba zvyšování platů učitelů. Měsíce vyjednávání nakonec vedly k tomu, že procentuálně a na papíře si sice kantoři polepšili nejvíce za poslední léta, nicméně v absolutních hodnotách dostali například státní úředníci více. Inu, jedno procento z vyššího čísla je vždy vyšší než jedno procento z čísla nižšího. Ani tak to však nebylo jednoduché, protože i relativně nevýznamná procenta představují při zhruba 150 000 učitelích v regionálním školství dost peněz v příslušné kapitole ministerstva financí.

Většina těch, kteří věci trochu rozumějí, se shoduje, že by bylo nutné přidat učitelům výrazně více, aby se to zásadně projevilo na jejich kvalitě. Jenže to je investice s návratností za 15 či 20 let, a to za předpokladu, že se dodrží koncept. A jde o investici v desítkách miliard za rok. O tom, že by se to vyplatilo, není pochyb. O tom, že to nikdo neudělá, taktéž ne.

Položme si tedy otázku, zda je možné změnit něco zásadního v oblasti vzdělávání, aniž by bylo nutné vynaložit miliardy. Odpověď zní ano. Celý vzdělávací systém se může pohnout dopředu, aniž by se o tom na ministerstvu financí dozvěděli.

Co k tomu potřebujeme? Jednoho ministra či ministryni školství s otevřenou myslí a seznam opatření, který už je k dispozici, a to dokonce zadarmo. A že takových věcí je.

Otevřené on-line kurzy špičkových světových odborníků, aplikace k výuce jazyků, platformy pro sdílení zkušeností a nápadů v on-line i off-line podobě, neuvěřitelně propracované hry, které umějí naučit to, kam se škola ani neodváží vstoupit. Ale nejen to.

Znáte Hejného metodu? Vynikající způsob, jak učit matematiku, aby děti bavila a přicházely jí samy na kloub. Je tu. Stejně tak Khanova škola. Potřebujeme jen ministra, který o těch věcech bude systematicky, opakovaně mluvit, bude apelovat na učitele a rodiče, aby tyto prostředky zařadili do svého běžného života. Taková změna by nestála nic a lidé by to poznali ještě během téhož volebního období.

Neúčast Merkelové na sjezdu CSU byla domluveným taktickým tahem.