Trump bude šéf státu i vlády, Kongres přesto potřebuje
Cosi je shnilého ve státě dánském, pardon, demokratickém. Naznačuje to i fakt, že zasloužilé politiky stále častěji válcují bohatí „outsideři“bez politických zkušeností – a častěji než dříve jde o byznysmeny.
Česko do tohoto trendu přispělo úspěchem miliardáře Andreje Babiše a nemusí to být konečná – za vážného kandidáta na úřad prezidenta je nyní považován rovněž úspěšný podnikatel Michal Horáček.
Pokud by Horáček uspěl, hodně by připomněl cestu Andreje Kisky na prezidentský stolec na Slovensku. Ten se v roce 2012 vynořil jako kandidát bez „polické minulosti“, zato s úspěšnou kariérou podnikatele v oblasti půjčování na splátky, po níž se dal na charitu – byl spoluzakladatelem české nadace Dobrý anděl.
Prezidentskou kampaň si zaplatil ze svého a v roce 2014 překvapivě vymazal naděje předchozího i nynějšího premiéra Roberta Fica, proti němuž od svého zvolení působí jako silná protiváha.
V evropském měřítku je nicméně Kiska jen „drobným příštipkářem“ve srovnání s jinými podnikatelskými esy. Momentálně asi nejznámějším z velkých podnikatelů v politice je miliardář Petro Porošenko, ukrajinský prezident. Největší slávu mu zajistila firma na čokoládové výrobky Rošen, s níž prorazil i na ruském trhu. Jako politik už působil od roku 1998, kdy byl zvolen do ukrajinského parlamentu. Rozhodující vzestup jeho popularity však nastal až v souvislosti s ukrajinskou krizí na přelomu let 2013 a 2014, kdy Porošenko podpořil protesty proti proruskému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi a posléze i obranu před separatistickými tendencemi na Krymu a ve východní Ukrajině. V květnu 2014 byl hned v prvním kole zvolen prezidentem.
Ještě čistším příkladem angažmá velkého byznysu v politice je kariéra Gruzínce Bidziny Ivanišviliho. Zdaleka nejmovitější člověk v zemi (v žebříčku největších boháčů světa podle časopisu Forbes se už několik let pohybuje ve druhé stovce) své miliardy vydělal především v obchodu s mobily a v bankovnictví, hlavně na ruském trhu. V dubnu
Jmenuje ministry své vlády, v rukou má osud téměř čtyř tisíc členů nové federální administrativy, je vrchním velitelem armády, vybírá i soudce Nejvyššího soudu a je téměř neodvolatelný.
Donald Trump získal svým vítězstvím v amerických prezidentských volbách úřad, který rozsahem pravomocí nemá v demokratickém světě obdoby.
A v kombinaci s postavením USA jako vojensky i ekonomicky stále ještě nejsilnějšího státu celé zeměkoule bude mít Trump v příštích letech na osud planety větší vliv než jakýkoli jiný politik.
Ale i americký prezident má několik omezení, která mu Ústava USA 2012 založil stranu Gruzínský sen (pojmenovanou podle písničky jeho syna, populárního zpěváka) – a ještě ten rok s ní triumfoval v parlamentních volbách. V říjnu 2012 už byl Ivanišvili premiérem země. Přestože později oznámil, že z politiky odchází, na svůj Gruzínský sen nadále dohlíží – a strana v letošních říjnových volbách poprvé dosáhla ústavní většiny.
Za „proroka“bohatých podnikatelů v evropské politice je brán Silvio Berlusconi – italský mediální magnát, v letech 1994 až 2011 několikanásobný premiér země. Jeho konflikty zájmů, doprovázené soudními spory, byly jinde v Evropě brány často jako odstrašující příklad toho, kam až může propojení byznysu s politikou dospět.
Nyní však politické ambice podpořené předchozím úspěchem v podnikání fungují lépe, než by se ještě před pár lety čekalo. dává, a bez spolupráce s Kongresem se neobejde. Nemůže vyhlásit válku, může pouze nechat armádu zasáhnout v zahraničí, ale maximální délka tohoto zásahu je 60 dnů.
Část republikánů je proti
Větším omezením však je, že bez spolupráce Kongresu není schopen prosadit žádnou zásadní reformu, jako byla například Obamova reforma zdravotnictví. Pokud proti němu bude jasná většina Kongresu, nemůže ani zamítnout zákony, které odtud vzejdou – prezidentské Vlastník mediální sítě, ale třeba i klubu AC Milán, dominoval italské politice téměř 20 let. Miliardář proslulý hlavně čokoládovou firmou se od roku 2014 jako prezident snaží usmířit Ukrajinu. Nejbohatší Gruzínec založil v roce 2012 stranu a ještě ten rok s ní vyhrál volby. Nynější prezident SR podnikal s půjčováním na splátky, pak se začal věnovat charitativní činnosti. veto je přehlasovatelné dvěma třetinami hlasů. Ke jmenování soudců Nejvyššího soudu potřebuje souhlas Senátu, horní komory.
Trumpovi sice hraje do karet, že republikáni udrželi ve volbách kontrolu nad oběma komorami Kongresu, ale na druhou stranu jeho kandidaturu nepodpořili zdaleka všichni republikánští politici. Například legenda Republikánské strany, senátor John McCain, označil za neomluvitelné Trumpovy výroky o ženách a prohlásil, že mu svůj hlas v prezidentských volbách nedá.
Pozice amerického prezidenta je jedna z nejsilnějších, jaké demokratické státy znají. Přesto bude k prosazení svých představ potřebovat Kongres, kde nemá podporu jistou.