Vídeňané vaří díky plynu ze zbytků jídla
Unikátní vídeňská bioplynka vyrábí biometan z toho, co obyvatelé města nesní. Plyn pak slouží k vytápění i vaření.
Vystudovaná chemička Annemarie Nowaková nemá voňavé zaměstnání. Její pracoviště se nachází mezi tlejícím ovocem, prošlými potravinami, zbytky z jídelen a vším, co obyvatelům Vídně zůstane po jídle na talíři. Každý den projde Nowakové „pod rukama“kolem 60 tun odporné, nechutně páchnoucí hmoty.
„Miluji svou práci,“říká přesto žena, která řídí unikátní bioplynovou stanici Pfaffenau na okraji rakouské metropole. Ta zpracovává kuchyňský odpad sesbíraný z celé Vídně a přeměňuje jej na plyn, který pokryje spotřebu 900 domácností. A jak hrdě zdůrazňuje město, vše funguje zcela bez dotací či jakékoliv jiné formy podpory z kapes daňových poplatníků či spotřebitelů energií.
Účel budovy na východním okraji města naznačuje obří oranžová číslice 48. To je označení odpadového odboru magistrátu, které je mezi Vídeňany velmi dobře známé. Pojem „osmačtyřicátníci“je používán jako synonymum popeláře.
V jádru se Pfaffenau ničím neliší od stovky podobných bioplynek rozesetých po celém Česku. Stanici je potřeba nakrmit materiálem organického původu. Ten se pak rozmělněný a zředěný zahřívá v reaktoru bez přístupu kyslíku na teplotu 36 až 40 stupňů. Hmotu rozkládají bakterie, které přitom produkují bioplyn.
Jedinečnost vídeňské stanice spočívá v tom, jaký materiál zpracovává a co je jejím produktem.
Zůstaňme nejdříve u vstupu. Pfaffenau polyká výhradně zbytky ze 400 vídeňských restaurací a dvaceti velkokuchyní, jaké jsou v nemocnicích či domovech důchodců. Ty mají jejich provozovatelé povinnost vyhazovat do 120 litrových kontejnerů, které dvakrát týdně vyzvedne speciální vůz. Oranžové automobily rovněž označené číslicí 48 popelnici automaticky i vyčistí.
Vedle odpadu z gastronomie do Pfaffenau směřuje i obsah 80 tisíc hnědých popelnic na bioodpad z domácností rozesetých po celém městě.
Jak zdůrazňuje Nowaková, jedná se pouze o zbytky z vnitřního města. Ukázalo se totiž, že směs z okrajových čtvrtí, kde se nachází spousta zahrádek, se mnohem více hodí do obří kompostárny v Lobau na opačném břehu Dunaje.
„Odpad z vnitřního města je mnohem vlhčí a má jinou konzistenci než odpad ze zahrádek. Ve větší míře se v něm také objevují materiály, které do kompostárny nepatří,“vysvětluje Nowaková. Vídeňským systémem zpracování kuchyňského odpadu se chce inspirovat i Praha, která ho několikrát zmiňuje ve své energetické koncepci.
Český bioplyn je z kukuřice
Zbytky jídla a prošlé potraviny nacházejí upotřebení i v tuzemských bioplynkách, jako třeba ve známé soběstačné vsi Kněžice. Většina tuzemských stanic však nemá zajištěn přísun odpadu v dostatečném množství, takže ho v lepším případě využívá jen jako doplněk energetické kukuřici. V horším případě spotřebovává jen rostlinný materiál.
To vede k masivnímu pěstování kukuřice, což devastuje zemědělskou půdu, přispívá k erozi, následnému zanášení cest i vodních toků a v konečném důsledku způsobuje miliardové škody.
Ještě větší rozdíl oproti stanicím známým v Česku je ale v tom, co se v Pfaffenau děje s vyprodukovaným bioplynem. Ten obvykle v tuzemsku směřuje do kogenerační jednotky, kde se přeměňuje na elektřinu. U Vídně se však bioplyn po odsíření a očištění pumpuje jako biometan rovnou do plynovodu a slouží tak k vaření a vytápění domácností.
„Není to jako u bionafty, která se chemickým složením nerovná klasické naftě. Metan v bioplynu je úplně stejný jako metan v zemním plynu. Bioplyn je možné za zemní plyn jedna ku jedné vyměnit,“říká Nowaková.
Žádná bioplynka, jejímž konečným produktem by byl biometan dodávaný přímo do sítě, v Česku nefunguje. Objevilo se několik projektů v oblasti výzkumu, v praxi však zatím uplatnění nenašly. Podle Nowakové sice vídeňská bioplynka nedosahuje žádných závratných zisků, na provoz si však spolehlivě vydělá. Příklad z Vídně tedy ukazuje, že na rozdíl od dotované elektřiny z tuzemských bioplynek je možné biometan vyrábět bez podpory.
Kromě prodeje plynu prostřednictvím městské energetické společnosti Wien Energie patří mezi příjmy Pfaffenau i poplatky restauratérů za odvoz odpadu.
Wien Energie pak nabízí speciální tarif, v jehož rámci je možné nakupovat pouze ekologický biometan. Jeho cena začíná na necelých devíti centech za kilowatthodinu, což je více než dvojnásobek ceny konvenčního zemního plynu.
Za biometan si připlácí většinou ekologicky smýšlející jedinci nebo firmy, pro které je důležitá image společnosti šetrně se chovající k životnímu prostředí. Vzhledem k vysoké ceně jich není mnoho. „Tento tarif je určen pouze pro malý segment zákazníků z řad firem a domácností,“říká mluvčí Wien Energie Boris Kaspar. I tato malá skupina však provoz bioplynky zaplatí.
Češi na rozdíl od Rakušanů jsou citlivější více na cenu než na ekologickou bezúhonnost a ani firmy nekladou takové nároky na svou zelenou pověst. Působí zde však i řada zahraničních společností, jimž firemní politika nařizuje vykazovat zodpovědnost vůči životnímu prostředí i na zahraničních trzích stejně jako doma. To by mohli být potenciální odběratelé českého biometanu.
Pfaffenau polyká výhradně zbytky ze 400 vídeňských restaurací a dvaceti velkokuchyní, jaké jsou v nemocnicích.