Sobotkova zpackaná vládní obroda
Hlas by sice dal Hillary Clintonové, premiér Bohuslav Sobotka však může být rád, že americké volby vyhrál Donald Trump. Díky tomu teď není tolik vidět jeho naprosto zpackaný projekt obměny ministrů.
U koaličních partnerů v ANO a KDU-ČSL se nestačí divit, jak mohl tak zkušený vyjednavač Sobotkova formátu něco podobného vůbec spustit. „Pořád si říkáme, jestli to není součástí nějakého geniálního plánu a ještě nás všechny premiér nepřekvapí. Ale čím dál víc to vypadá, že ne,“usmívá se jeden z členů mediálního týmu šéfa ANO Andreje Babiše.
Před týdnem Sobotka v dopisu spolustraníkům oznámil změny ve vládě. Vypadalo to na rázný krok, kterým přitlačí i na svoje koaliční partnery. Byť s patnácti procenty hlasů, které ČSSD teď má, se dupe těžko.
Výsledek? Několik rozmrzelých sociálnědemokratických ministrů, kteří už týden musí odrážet legitimní otázky, jak to tedy vypadá s jejich koncem ve vládě.
Nepříjemná zkušenost je to hlavně pro dvojici Michaela Marksová a Svatopluk Němeček. Ministryně práce a sociálních věcí už teď nestíhá své plány na sociální revoluci, takže už o ní v ČSSD zlí jazykové říkají, že ze všech těch velkých vizí a elánu, s kterým do úřadu nastupovala, jí zbyla jen zmatenost. Ale – pořád jde o výraznou tvář, která budí emoce. A od rozdělané práce odcházet nechce. Když proto sleduje, jak se Sobotka neúspěšně snaží sehnat kohokoli, kdo by ji necelý rok před volbami nahradil, nemůže to být příjemná podívaná. Tím spíš, když hlavní premiérův favorit, šéf poslanců ČSSD Roman Sklenák, dává okatě najevo, že přebírat křeslo kolegyně se mu nechce.
To ministr zdravotnictví Němeček už se s předčasným koncem smířil a začal se těšit, že bude mít aspoň víc času na rodinu v Ostravě. Jenže ani za něho Sobotka domluvenou náhradu nemá, místo toho z premiérova okolí zaznívá jen telefonní seznam jmen – Václav Šimánek, Jan Žaloudík, Miloslav Ludvík, Milan Kubek – která víceméně zájem popírají. A to nebudí zrovna dojem silného a schopného předsedy.
V ČSSD už se někteří ušklíbají, že Sklenáka chce Sobotka udělat ministrem jen proto, aby s ním pak šel jako dvojka do voleb v Jihomoravském kraji. Od něho – na rozdíl od Michala Haška nebo Jeronýma Tejce – nebude hrozit, že by Sobotku ohrozil.
A tak premiér ztrácí podporu i nejvěrnějších, jako je vnitrostranický spolek Idealisté. Nebo dalšího ministra na odstřel, Jiřího Dienstbiera, který se včera už neudržel a na Facebooku Sobotkovu akci označil za ruskou ruletu. A spolustraníky volající po jeho odvolání tituloval jako bezpáteřní pučisty, pražskou mafii nebo pračku peněz.
Výměnu, jejíž výsledek by měl premiér oznámit do čtrnácti dnů, tak nakonec může odskákat právě jen Dienstbier, za něhož má Sobotka aspoň náhradu v podobě natěšeného poslance Jana Chvojky.
Pro toho by byl ministerský post dobrým předpokladem k tomu, aby mohl za rok ve volbách kandidovat jako lídr ve svém Pardubickém kraji. Jedním z hlavních cílů Sobotkovy obměny ostatně bylo ukázat na nové tváře před volbami do Sněmovny. Jenže rezervoár dochází. A premiér, který původně mohl věřit, že svými změnami dotlačí i ANO, aby odvolalo ministra dopravy Dana Ťoka, a KDU-ČSL, aby zatočila s Danielem Hermanem, teď má co dělat, aby jeho velký plán neskončil jen výměnou Dienstbiera. Pokud by se tak stalo, prezident Zeman, který při poslední schůzce se Sobotkou jeho plán odkýval pod jedinou podmínkou, že mu přinese i hlavu Hermana, by tak mohl mít radost, jak nad všemi zase jednou vyzrál. Podobně jako s tím Trumpem.