Trumpův recept na úspěch

Ekonomika v USA poslední roky mírně roste, ale Trump chce víc. Růst okolo 3,5 procenta ročně. K tomu však potřebuje strategii, úspěšný obchod a štěstí. Když se to sejde, tak může dokázat, že není ekonomický populista.

Členové newyorského ekonomického klubu si nabrali řízky, salát a posadili se do zasedačky. Scházejí se tu od roku 1907. Houstičky na přikusování už měli připravené na stole. Psalo se září 2016 a outsider prezidentských voleb Donald Trump jim k tomu servíroval ekonomický projev. V úterý republikán vyhrál volby. Teď už by členové klubu při jeho vystoupení nejedli jako tehdy.

Trump tehdy přečetl napsaný ekonomický projev. Následnou diskusi s ním vedl John Paulson, jeden z nejchytřejších obchodníků na americké burze. Jmění vydělal sázkou na to, že od roku 2007 postupně začne padat v Americe realitní trh a všechny bankovní pseudoprodukty s tím spojené. A byl to právě on, kdo spoluvymýšlel Trumpovi program – patří totiž mezi poradce.

Po projevu následovala zdánlivě snadná debata dvou spřátelených lidí. Přesto to mělo daleko k populismu, o kterém se píše v českých médiích. Trump s Paulsonem se usadili do křesel. Členové klubu už přestali jíst ty řízky. A rozjela se diskuse.

Hned první otázka byla nejpodstatnější: Vezměte si, kolik ekonomů se smířilo s růstem americké ekonomiky kolem 1,5–2 procent ročně. Vy věříte, že ekonomika může růst o 3,5 procenta i více? Jak to uděláte?

Tohle je mimořádně důležitá otázka, kterou položil Paulson. Máme dál usilovat o ekonomický růst? A proč se za ním vůbec hnát? Pokud na něj rezignujeme, budeme mít třeba víc klidu, ne? Jenže pak zase nebudou přibývat nová pracovní místa. Firmy potřebují růst, aby mohly nabírat nové lidi. Potřebují růst, aby mohly lidem přidat.

Trump v tom projevu začal právě od pracovních míst. Řekl, že 92 milionů Američanů nyní stojí jakoby mimo ekonomiku, nejsou na trhu práce.

A dodal, že byl ve Flintu v Michiganu, kde ještě v roce 1970 zaměstnávala automobilka General Motors 80 tisíc lidí a dnes jich tam pro ni pracuje méně než 8 tisíc a možná, že se ještě výroba malých vozů přestěhuje do Mexika.

Pak v projevu naservíroval cíl: chceme v příštích deseti letech v Americe vytvořit 25 milionů nových pracovních míst.

A teď jsme u toho problému s růstem. K tomu, aby cíl splnil, potřebuje průměrný růst ekonomiky odhadem přes 3,5 procenta ročně. Což je hodně ambiciózní při pohledu na posledních deset let v Americe, ale i při pohledu na stagnující eurozónu a brzdící Čínu, byť brzda z 10 na 6 procent růstu je, jako když lehce podřadíte v autě, abyste je-li bezpečněji.

Trump tedy potřebuje ekonomiku nakopnout, a tak padá filozofická debata, zda růst, nebo pohodu.

Jak to však zajistit? Kdyby existovalo univerzální pravidlo, asi by to podle něj dělali

Od války v USA platí, že v průměru po 58 měsících růstu přicházela recese. Růst tedy přesluhuje.

všichni a mohlo by se růst, růst a růst až donekonečna.

Může se mu to vůbec podařit? Potřebuje k tomu tři věci: jasnou ekonomickou filozofii, tedy myšlenku a strategii, pak obchod a hlavně štěstí, hodně štěstí. A to štěstí se musí trefit do chodu ekonomiky, nezávisle na tom, kdo by vyhrál volby.

Amerika teď má za sebou devadesát měsíců ekonomického růstu, byť ne moc velkého. Od války tam platí, že v průměru po 58 měsících růstu přicházela recese. Růst už tam tedy přesluhuje.

Třeba krátká recese přijde, ale to by Trump zrovna teď nepotřeboval. Obama by mu mohl vyprávět. Hned po nástupu do funkce mu začaly padat banky, aniž udělal cokoliv špatně. Neměl zkrátka štěstí. Ano, tenkrát v letech 2008/2009 zasáhla USA finanční krize, na které hodně vydělal Paulson.

Když bude mít Trump štěstí na načasování změn, pak potřebuje do trhu napálit přesně tu svou ekonomickou filozofii, kterou slíbil. Bez ústupků.

V tom projevu u těch řízků se přihlásil k aplikaci ekonomie strany nabídky – snížíme daně firmám z 35 na 15 % procent, odbouráme regulace (to je těžší než snížit daně). To vše zajistí, že se podnikání bude dobře dýchat, a když třeba v té jedné automobilce budou dál propouštět nebo robotizovat výrobu, zrodí se jiný obor, který zase lidi najme. Nikoliv tedy vláda vytvoří „něčím“pracovní místa, jak jsme si zvykli na pseudostrategii z EU, ale vláda nabídne podmínky a trh vytvoří pracovní místa.

A pak zbývá obchod. Jelikož v dnešním světě jde o peníze, je export základ pro zemi, aby mohla vydělávat. Trump to rozváděl v diskusi: „Poučil jsem se z toho, co dělají ostatní, když jsou v útlumu nebo brzdí jako třeba Čína. Když oni zpomalují, pomáhají si slabší měnou a dělají vše pro svou ekonomiku. My se přece nemůžeme smířit s tím, že růst pod dvě procenta je dobrý, a naučit se s tím žít.“

Naznačil tím, jak drsně půjde po tom, aby obchod Ameriky zvedl a třeba snížil i zápornou obchodní bilanci s Čínou. Tohle není protekcionismus, kdy proti sobě země bojují velkými devalvacemi své měny, které zvýhodňují národní export, anebo cly proti ostatním zemím. Donald Trump ví, že do podobných válek se s Čínou pouštět nemůže. Tohle je realita, která dnes ve světě platí. Na tom vyrostla Čína. Prostě ukázka tvrdé ekonomické diplomacie, tedy schopnosti co nejvíce pomoci exportu.

Když se sejdou tyhle tři podmínky, Trumpovi se to podaří a všem ukáže, že ekonomickým populistou tedy rozhodně není.