Sedm dobrých důvodů, proč dnes myslet na veterány

Vidíme dnes jiné problémy, které řešíme, třeba americké volby. Přesto stojí za úvahu, zda Den válečných veteránů, který připadá na dnešek, nestojí za připomínku. Třeba tichou, soukromou. A třeba proto, že: 1. Váleční veteráni jsou ti, kteří bojovali za náš dnešní svět, i když máme občas pocit, že zrovna za takový svět bojovat ani nestojí.

2. Váleční veteráni mají jaksi větší právo mluvit do věcí veřejných, i když je stejně vůbec neposloucháme.

3. Váleční veteráni jsou těmi, kteří jsou stále v centru pozornosti, jak ukazuje příklad Českého svazu bojovníků za svobodu. I když se zdá, že zrovna tenhle spolek stojí za starou belu a jeho vliv je na nule – přesto nás dění v něm zajímá. Protože nám jde o ty veterány a poselství, které nesou, odvahu a hrdinství, ne o ten spolek jako takový. Ostatně už vzniká spolek nový a to je dobře, protože veteráni si zaslouží důstojnou organizaci. I když každý den není zrovna Dnem veteránů.

4. Veteráni nám nabízejí příběhy, které dnes nezažijeme, plné nebezpečí, statečnosti, odhodlání. A nasazení pro dobrou věc. I když s tím nasazením bychom to my sami nejspíš zas tak moc nepřeháněli, být na jejich místě.

5. Veteráni jsou ti, kteří museli řešit osudová dilemata, jež my povětšinou řešit nemuseli, ale není vyloučeno, že jednou budeme. Nebo je třeba budou muset řešit naše děti, a tak se zkušenosti mohou hodit, i když si třeba myslíme, že ne.

6. Den veteránů má připomínat konec první světové války, které se taky říkalo Velká válka, protože se nečekalo, že přijde další, ještě šílenější. Přišla a netrvalo to ani tak dlouho. Co se zdá být jasné, prostě ve skutečnosti tak jasné není a musíme být občas připraveni i na nejhorší. O to líp, když ta příprava bude zbytečná.

7. Těch starých válečných veteránů, tedy těch, kteří bojovali ve druhé světové válce, žije v Česku už jen pár a je docela možné, že bez jejich boje by nebylo poválečné Československo a bez poválečného Československa by nebylo dnešní samostatné Česko. Takže těm lidem můžeme být zavázáni, i když si říkáme, že by se to všechno nějak skoulelo i bez nich. Třeba ano, třeba ne, ale s nimi to každopádně vyšlo.