Ženský tenis je nevyzpytatelný a drásavě krásný
České tenistky se ve Francii znovu pokusí upravit sportovní dějiny. Při finále Fed Cupu jim bude přát i psycholog Michal Šafář. Byť tentokrát jen na dálku.
Tenistky jsou dle mnohých pozorovatelů duševně nestálé, zoufale nespolehlivé a naprosto nevyzpytatelné. Sportovní psycholog Šafář některé z nich poznal zblízka a s všeobecně přijímanou představou úplně nesouhlasí.
Pomáhal dvojnásobné wimbledonské vítězce Petře Kvitové, nahlédl do zákulisí fedcupového týmu, který v minulých pěti letech čtyřikrát získal tradiční trofej. O víkendu může zlatá generace ve Francii triumfovat popáté.
Baví vás sledovat ženský tenis?
Baví. Teď dvojnásob, neb už v zápasech nejsem osobně zainteresovaný. Vzhledem k míře nepředvídatelnosti jsou pro mě poutavější než ty mužské.
Některé diváky nečekané zvraty štvou. Jak je snášíte vy?
Skrývá se v nich krása. Když se povede otočit ztracený boj, radost je pak dvojnásobná. Ale ano, pokud je vývoj opačný, samozřejmě je to drásající zážitek. Jak kdy… Usilovali jsme o to, aby se soustředila na přítomný okamžik. Aby s emocemi pracovala úměrně výkonu. Cítil jsem, že bych měl sloužit jako vzor. Takže jsem stejně jako ona neřešil rozlosování, další kola, a dokonce jsem si zakázal sledovat aktuální stav.
Vážně? Šel jste, jak opakují tenisté, bod po bodu?
Ano! Ponořil jsem se do hry, abych si ulevil od stresu a získal zkušenost do práce. Několikrát se mi stalo, že Petra zvedla ruce a já zírám: Aha, konec! Pomohlo mi to pochopit, ve kterých fázích je nejtěžší držet koncentraci.
Na jaká úskalí v žáru bitvy jste Petru Kvitovou připravoval?
Například se stane, že zkazila úplně nalitý balon. Potřebovala tu skutečnost co nejdřív zpracovat, uzavřít.
Hned zapomenout?
Ano, ale negativní emoce nejde jen tak zaplašit. Hromadí se ve vás a můžou se časem projevit. My jsme hledali způsob, jak se po kiksu vypořádat s naštváním. Tenistka si chybu uvědomí, vynadá si. Hladina napětí poklesne, ona si zážitek uzavře, dá ho stranou a pak se může soustředit na další výměnu.
S čím se ještě hráčka potýká?
Ve vypjaté koncovce například vydře set. Vzápětí ji čeká úvod dalšího. Předchozí boj jí vzal hodně fyzických i mentálních sil. Po dramatu padne do útlumu. Může si vyfouknout, ale nesmí polevit v koncentraci. Nesmí soupeřku pustit do trháku, což není snadné.
Dovede si normální smrtelník představit, jakému stresu žena ve finále Fed Cupu na dvorci čelí?
Záleží na smrtelníkově představivosti.
Leckdy divák u televize žasne: Proboha, jak tohle mohla minout?!
Kdyby se sám postavil na kurt do záře reflektorů, podíval by se na tribuny… Hned by na něj ta tíha padla. Běžný život přináší situace s podobným napětím. V tenisu je však nakoncentrované a projevuje se v mnoha chvílích.
Muzikant David Kraus, přítel tenistky Barbory Strýcové, tvrdí, že žena není stavěná na tak brutální nápor a nemilosrdné soupeření.
To si úplně nemyslím. V této oblasti se pohybuju skoro dvacet let. Zprvu jsem měl pocit, že je mezi muži a ženami obří rozdíl ve vnímání a zvládání stresu. Čím víc jsem sbíral zkušenosti z různých sportů, tím jsem pokornější. Poznal jsem, že z devadesáti procent jsou reakce stejné. Rozdíly určují unikátní životní příběhy, osobnostní nastavení.
Takže poznámky o labilních hysterkách s raketou jsou mimo?
Někdy tak tenistky mohou působit. Ale podívá-li se fanoušek na zápasy hráčů a hráček, kteří jsou na žebříčku od padesátého místa dál, zjistí, že výsledkové kolísání je podobné. Chlapský tenis má o něco delší tradici, některé rozdíly přetrvávají, ale dění na kurtu se podle mého bude dál srovnávat.
Obávám se, že by vám řada mužů tento názor neodkývala.
Podívejte se na Serenu Williamsovou. Třeba je žena budoucnosti, silná, psychicky odolná. Co když ukazuje, kam spěje ženský tenis? Těžko odhadovat.
Myslíte, že existuje nějaký vítězný duch českého fedcupového týmu?
Soudržnost se nejvíc projeví, když se nedaří. A je pravda, že holky v minulých letech zvládly pár krizí. Nejvíc bych vypíchl osobnost kapitána Petra Pály. Způsob, jakým tým řídí, maximalizuje všechny potenciály, které jsou k dispozici. Sestava se mění, ale jádro zůstává. Když Petr udělal nějakou kontroverznější volbu, ukázalo se, že díky znalostem a intuici rozhodl správně.
Sledoval jste ho přímo při práci, čím vás zaujal?
Třeba tím, jak s hráčkami mluví. Jak se k nim chová. Jakou atmosféru vytváří.
Není arogantní typ bosse, že?
S každou z holek zachází hezky a přitom s každou jinak. Ví, jak na ně. Řada koučů si chce získat a udržet respekt tím, že všemi gesty ukazují, jací jsou šéfové. Petr je hráčkám blízko tak akorát.
Jak je obtížné vést ženské družstvo složené ze solitérek?
Je rozdíl, když tým funguje celý rok. Na Fed Cup se holky sejdou třikrát v sezoně, je menší riziko, že se objeví stereotyp a ponorka. Není to klasická parta, co současně podává výkon. Vždy hrají hlavně za sebe. Ve Fed Cupu nevydělávají balíky peněz, ale naše holky se na něj vždy těší. Lidé, kteří se o tým starají, to zařídili náramně.
Přitom třeba Srbky nebo Rusky se v nedávné minulosti rozhádaly. Zlatá česká generace stále drží pohromadě. To je taky vzácné, že?
Co jsem hráčky pozoroval, pohoda mezi nimi panuje. Povahově se liší, přesto jim to vzájemně funguje.
Karolínu Plíškovou zprvu kolektivní soutěže nelákaly. Zkusila Fed Cup, jeho kouzlo ji vtáhlo. Proč?
Myslím, že holky sdílejí nějaké zážitky či emoce, přičemž se v týmu cítí jako svébytné osobnosti. Jsou spolu a zároveň svobodné. I to je Petrovo dílo.
Vážně Plíškové pomáhá, když vidí, jak ji z lavičky povzbuzuje Kvitová?
Ano. Seděl jsem s nimi na lavičce a viděl, jak se hráčka z kurtu na ostatní dívá. Cítí zodpovědnost za mančaft. Může ji to i stresovat, ale myslím, že podpora fandících parťaček pomáhá.
Jak se liší povaha házenkářské reprezentace, pro niž též pracujete?
Je to úplně jiný svět! I v házené máte lidsky i herně silné individuality. V každém z nás je nastavená míra kooperace a osobního prosazení. Podle toho si vybíráme sport. U házené se na hřišti bez ostatních prostě neobejdete.
Což vás nutí s ostatními vycházet.
Ano. Tady vidím rozdíl mezi ženským a mužským týmem. Trenéři mi vyprávěli, že se v zápase moc neprojeví, pokud si chlapi před ním v šatně dají do držky. Výsledek a výkon je důležitější než osobní nevraživost. Ta se víc projevuje u holek. Jedna druhé prostě nepřihraje nebo jí schválně přihraje blbě. Proto se udává, že vztahové nastavení je v ženském kolektivu důležitější.
Opravdu mezi tenisovými hvězdami panuje rivalita až nenávist?
Co jsem viděl, připadalo mi tohle tvrzení jako klišé. Ano, ve špičce jsou nepopulární hráčky, jež se schovávají za nějakou masku, působí arogantně. Ale jsou to negativně vnímané výjimky.
Zvednutý nos Marie Šarapovové, jež odmítá zdravit, se bere jako úlet?
Přesně tak. Není to přirozenou součástí tenisové kultury. A Češky mezi sebou mají nadstandardní vztahy.
Můžete charakterizovat hráčky vybrané na finále? Jaká je Kvitová?
Jejím hlavním rysem je otevřenost a přirozenost. Ač v určitých situacích nasazuje profesionální masku, mění se jen lehce – v rozhovorech se malinko posouvá, aby chránila svou intimitu.
Ona se odmítá přetvařovat i na kurtu. Když se jí nedaří, působí kysele.
Přitom je zaťatá! Uvnitř se pekelně soustředí, aby těžkou situaci zvládla, a neplýtvá energií na to, jak vypadá navenek. Není jí dobře a neschovává to.
Karolína Plíšková naopak působí leckdy netečně, že?
Je introvertnější. Pro některé lidi může být hůř čitelná. Ale při zápasech v ní určitě taky zuří obrovský boj.
Občas odhalí křehkou duši. Do letošního US Open na největších akcích nezvládala stres, záhy vypadávala. Loni v New Yorku plakala. Souhlasíte, že není ledová královna?
Jasně. Může vás to překvapit, že u ní vidíte slzy. Ale ona si třeba uvnitř popláče mnohem častěji. Podobně jako Petra je Karolína nějak přirozeně nastavená. V kolektivu působí, jako by ostatní nevnímala. A pak jedinou hláškou ukáže, že je to úplně naopak.
Další typ, Barbora Strýcová. Na ní se vášně projevují mnohem víc.
U Báry emoce lítají nahoru a dolů. Ubližovalo by jí, kdyby potlačila všechny pocity, které se derou ven. To je sport!
Tvrdí, že se snaží výboje tlumit, ale nikdy z ní nebude stoická figurína.
Nemůže ze sebe udělat sfingu. Ale už nerozmlátí raketu, nezařve ostřejší slovo na celou arénu, poví si ho bokem v rohu, aby ho ruchový mikrofon nezachytil. Tvrdím, že kdo ze sebe chce dostat maximum, má se opřít o své přirozené nastavení, jež je u každého jiné.
U Strýcové je obdivuhodná její bojovnost. Je drobná. Bylo jí třicet. Přesto právě dokončuje svou nejlepší sezonu. Co vy na to?
Ke všemu měla půlroční přestávku v kariéře, po níž se musela drápat zpátky nahoru. Viděl jsem ji na menším turnaji v Olomouci krátce po návratu, odvracela sedm mečbolů. Nešlo jí to, ale rvala se na podniku, o který by předtím ani nezavadila. To bylo úžasné.
Lucie Hradecká je výborná deblistka a taky dobrá duše. Zapadá do party ke hvězdám z Top 20?
S ní je radost si sednout a popovídat. Příjemná holka. Tenis samozřejmě umí. Když ve Fed Cupu dostala šanci, hrála jako z partesu. Unesla tlak rozhodující čtyřhry. A zase jsme u toho, jak kapitán Pála umí tým poskládat.