Není tu blbá nálada. Jen to chce čas
Kam kráčí fotbalová reprezentace? „Po Euru vznikla propast, která teď vadí,“říká manažer Šeterle
Jeho jedenadvacítka mile překvapila. Našla správnou partu, správný charakter a za odměnu si příští rok zahraje na mistrovství Evropy. Jeho áčko klopýtá, hned na úvod kvalifikace riskuje mistrovství světa 2018, ale snad vyhlíží lepší zítřky.
Jaromír Šeterle šéfuje fotbalovým elitám jako manažer. „Reprezentace neodděluju. Potřebují se navzájem, vnímám je jako jeden celek,“říká. Než se dostaneme k rozhovoru... Šeterle je ročník 1961. Má tři děti. Od roku 1985 pracuje ve fotbale.
Ačkoli vlastní trenérskou licenci, víceméně celou kariéru dělá funkcionáře v zákulisí. Se Slavií slavil titul 1996, poznal Poborského, Šmicera, potkal Zidana v semifinále Poháru UEFA. Mladé Boleslavi za deset let pomohl z druhé ligy málem k českému zlatu.
„Baví mě organizovat, řídit, vést lidi – a miluju fotbal. Jsem jeden z mála šťastlivců, který dělá práci, která ho naplňuje. Co si můžu přát víc?“Jen zhubnout se mu nedaří, ačkoli se snaží. Kvůli artróze v koleně kulhá, kvůli přetržené achilovce dávno vyškrtnul aktivní fotbal. Zbývá mu golf a časem se chce vrátit ke koním, na kterých dlouhá léta jezdil. Telefon pořád u ucha, pendluje od týmu k týmu.
Jak to všechno stíháte, když sedíte na dvou židlích?
Sedím na jedné, na které je napsáno: Česká reprezentace. V jedenadvacítce jsem začal půl roku před malým Eurem, které pořádalo Česko. A vidím, že už teď je devět tehdejších lvíčat v áčku. K tomu Schick a Barák, kteří do jedenadvacítky věkově pořád patří.
O čem to vypovídá?
Že oba týmy vnímám jako jeden. Je zapotřebí trochu širší rozhled, periferní vidění. Jen se bohužel nemůžu rozpůlit, abych byl při akci s oběma týmy najednou. Zatímco áčko hraje kvalifikaci v Edenu, lvíčata přátelák v Setúbalu. Mluvíte-li o dvou židlích, je to jediný deficit.
Přemýšlel jste někdy, proč zrovna vy a trenér Jarolím byste měli být ti správní?
A víte, že to není otázka pro mě? Ani pro Karla. Nás ta práce baví, máme letité zkušenosti, k tomu dlouhodobě pozitivní výsledky. Prostě jsme dostali důvěru a úkol. Ale pořád to nic neznamená, teď je nová situace, a jak říká herec Jaroslav Dušek ve hře Čtyři dohody: Staré vědění je v nových situacích neúčinné.
Chodíte do divadla často?
Hodně málo. Ale nedávno jsem dostal vstupenky od kolegy a Klub Lávka doporučuju všem.
I fotbal by měl být trochu divadlo. Co musí česká reprezentace udělat, aby znovu táhla?
Nekoukejme na to z příliš krátkodobého hlediska. Pamatujete si, co jsme dělali přesně před rokem? Nadšení z výhry v Nizozemsku neznalo mezí. Na Euro jsme postoupili z prvního místa. A najednou nároďák netáhne? To se mi nelíbí. Lítáme z extrému do extrému.
Jenže na premiéru se Severním Irskem byla poloprázdná Letná.
Předcházel tomu – mírně řečeno – nešťastný moment. Po Euru překotně skončil trenér Vrba, manažer Fitzel, asistenti. Na mužstvo se navalila kritika, které někteří hráči ukvapeně podlehli. Bylo to až nedůstojné, jak se končí slavné kariéry.
Koho máte na mysli? Brankáře Čecha, záložníka Plašila?
Napadá mě David Lafata, jehož góly by nám teď strašně pomohly. Nikdo nejsme Sibyla, takže jsme nemohli tušit, a ani on ne, co způsobí vážné rozhodnutí v emocích.
Co byste jako manažer dělal vy?
Kdybych odpověděl, vyznělo by to populisticky, až drze. Nechci a nebudu nikoho obviňovat. Jen říkám, že po Euru vznikla propast, která nám teď vadí.
Co s ní?
Dá se přeskočit, obejít, prostě musí se překonat. Až budeme mít za sebou třeba rok kvalifikace, můžeme se bavit, v jaké jsme fázi, jestli se to podařilo.
Na čekání není čas. Reprezentace potřebuje uspět tady a teď.
To by byl ideální stav. Jenže teď se třeba rok můžeme zdánlivě plácat na jednom místě a práce se projeví až pak. Trvá, než se podaří nastartovat něco nového.
Počítáte i s variantou, že se vám to nastartovat nepovede?
Nepočítám, ale sport takový bývá. Občas slýchám, že musíte umět prohrávat. To se mi nelíbí. Prohrát přece není umění. Ale je to důvod, abyste se poučili, uznali sílu soupeře, svoje chyby a příště se zlepšili.
Vy hledíte za horizont?
Musím. Překvapilo vás, že jsme třeba v první přípravě proti Arménii postavili dvě jedenáctky? My byli rozhodnutí týden dopředu, jen to bylo legislativně dost složité. Museli jsme mít souhlas FIFA, což podléhalo souhlasu Arménie. Spousta práce pro několik lidí. Trenér potřeboval vidět nejlépe všechny hráče, protože neměl čas.
Karel Jarolím vůbec spadl do divné situace. Jakmile podepsal smlouvu, už hrál kvalifikaci.
A to ještě vedl Boleslav do ligy a do kvalifikace o Evropskou ligu.
V jakém stavu jste našli národní tým?
Dostali jsme práci, která je pro nás ctí a privilegiem. Nic dalšího komentovat nehodlám. Chtěli jsme vyhrát všechny tři předchozí zápasy a stejně tak chceme porazit Norsko. Snad se nám to konečně podaří.
Takže éra zkoušení nekončí?
Slovo zkoušení není správný příměr. Je to budování. Výstavba.
Dobře, ale nevyhráváte, góly nestřílíte. Neříkáte si někdy, že jste strčil hlavu do oprátky?
Mně se naopak líbí, že bojujeme, a dopředu jsme s tím počítali, že podobná situace může nastat. I když to na veřejnosti není tolik vidět, mužstvo je naladěné pozitivně. Nechci rovnou mluvit o partě, protože je příliš brzy, ale mně nepřijde, že by v reprezentaci byla blbá nálada. Snad to Norsko potvrdí. Výhru potřebujeme jako sůl.
Upřímně: jak silný je český národní tým?
Je konkurenceschopný. Jen musí zapomenout na špatné časy. Prožívá turbulentní éru. Konec trenéra Vrby, konec letitých opor, hledání a zapracovávání nových hráčů, Daridovo zranění. Někdy se holt smůla nakupí a můžete se snažit sebevíc a nic z toho nepomáhá.
Nejsou fotbaloví fanoušci až příliš namlsaní?
Možná nám chybí rozhled a zasazení do širších časových a prostorových souvislostí. Všechno vidíme úzkým průzorečkem. Proto jsme
z toho frustrovanější víc, než bychom být měli. Každá reprezentace, i ty nejúspěšnější, procházejí čas od času podobnými fázemi.
Počkejte! Když hráči po postupu na Euro 2012 roztrhali obleky, zkritizoval jste reprezentačního manažera Šmicera za nevhodný přístup. Přitom se nakonec hrálo čtvrtfinále Eura.
To jsou dvě odlišné věci. Sportovní úspěch a společenská ostuda. Úspěch přece neznamená, že se můžu prezentovat nevhodně, až humpolácky.
Zasáhl byste coby manažer reprezentace?
Neodpovím, protože by to bylo nefér. I mně se může něco podobného přihodit. Potom se uvidí, jak se k tomu postavím, a to bude zároveň odpověď na vaši otázku.
Mimochodem, jaký máte měsíční rozpočet?
Pevný. Nemyslete si, že můžeme jen tak rozfofrovat peníze. Musíme se držet předem schváleného rozpočtu. Počínaje masážními emulzemi a léky, konče letadly a hotely.
Jste pečlivý hospodář?
Když jsem vedl klub, byl jsem zodpovědný za sportovní i ekonomickou stránku. Nikde jsem malér neudělal, nikde jsme nezkrachovali a nedostali se do insolvenčních potíží. Na druhou stranu musím být pořád náročný. Chci, aby zabezpečení odpovídalo tomu, čeho chceme dosáhnout.
To znamená?
Aby se hráči v národním týmu cítili dobře, měli zajištěné veškeré podmínky. Aby dobře jedli, trénovali, cestovali, regenerovali. Pokud platíme pro tým masáž, vířivku nebo bazén, není to zbytečný luxus, ale nutnost. Nikdo to moc nevnímá, ale reprezentace si svým způsobem půjčuje hráče od klubů. Snažíme se a budeme se snažit, abychom je v rámci možností vrátili v pohodě, ne zdecimované, nešťastné a vyždímané. Ideálně v lepším stavu, než když k nám přišli.