PLASTIKA už není OSTUDA

V plastické chirurgii je leccos jinak: operuje se šetrněji, hojení je kratší. Proměňuje se i postoj veřejnosti, zákroky přiznává více lidí. Ne vždy se však operace zdaří, zvlášť když člověk zvolí kliniku, které jde hlavně o zisk, a neodmítá tedy ani nesmyslná přání.

OMÉNĚ BOLESTI I MODŘIN

perní a muzikálová zpěvačka Michaela Gemrotová si nedávno nechala zvětšit poprsí, aby prý na jevišti měla do čeho opřít svůj silný hlas. K zákroku na klinice plastické chirurgie se bez okolků přiznala novinářům. „K operaci jsem se odhodlávala několik let a teď jsem si ji nadělila k narozeninám,“vysvětluje čerstvá třicátnice, která svým přístupem kopíruje trend: zkrášlující zákroky přestávají být tabu a rozhoduje se pro ně stále více lidí.

„Rozšiřuje se především věkové rozpětí – od osmnáctiletých až po osmdesátileté,“potvrzuje Zdeněk Pros, plastický chirurg pražské Perfect Clinic. Vlivným hybatelem je podle něho „mediální masáž“, především reklamy, v nichž vystupují „dokonalé“obličeje a „dokonalé“postavy. Spoustu lidí pak na kliniku zavede touha se této dokonalosti přiblížit, čehož si Zdeněk Pros všímá zejména u mladší generace. Starší klientelu zase často přivádí konkurenční boj na pracovišti – ženy, které mají deset let do důchodu, chtějí vypadat stejně dobře jako mladší kolegyně, aby si udržely pracovní místo. „Většina klientů to však podle mě stále dělá jen kvůli sobě. Nejsou spokojeni s nějakým nedostatkem, který jim příroda nadělila, a pokud ho lze poměrně jednoduchým zákrokem odstranit, tak proč ne?“podotýká doktor Pros. Největší boom zažila plastická chirurgie ještě před rokem 2000. V té době počet kosmeticko-estetických operací strmě narostl a od té doby zůstával víceméně stabilní. V posledních dvou letech ovšem kliniky opět pozorují nárůst. „Souvisí to se zlepšující se ekonomickou situací v republice,“domnívá se primář Vlastimil Víšek z pražské kliniky Esthesia. V konkrétních požadavcích klientů pak podle něj hraje roli především věk – starší dámy se většinou zajímají o operace v oblasti obličeje, tedy facelifting a plastiku víček, mladší ženy nejčastěji požadují operace poprsí a také liposukci.

Úprava poprsí je nejčastějším zákrokem také na pražské Perfect Clinic. „Nejžádanější je zvětšení prsou, které si v poslední době ve větším počtu dopřávají i mladší ročníky. Zájem je také o úpravy tvaru po těhotenství nebo váhových výkyvech a v neposlední řadě o operace příliš velkých prsů,“doplňuje chirurg Zdeněk Pros, podle něhož se preference klientů proměnily. Zatímco ještě před pár lety patřila druhá pozice nejžádanějších zákroků liposukci, ta nyní ustupuje na nižší příčky. „Svou úlohu pravděpodobně sehrává trend fitkultury a zdravé výživy. A zřejmě i nabídka neinvazivních metod formování postavy, které ovšem nepatří mezi liposukční metody, neboť tuk se při nich neodsává z těla ven,“říká Zdeněk Pros. Vývoj operačních metod je ostatně to nejzásadnější, co se v oboru plastické chirurgie mění. Do popředí se dostávají tzv. miniinvazivní zákroky, jejichž cílem je co nejméně a pokud možno bezbolestně zasahovat do organismu. „Základním trendem je operovat co nejšetrněji, aby se snížilo riziko komplikací, hojení bylo co nejjednodušší a nejkratší. Proto při operacích používáme například laser, někdy mikroskop, tkáňové lepidlo, existují různé typy liposukcí. Samozřejmě se neustále vyvíjejí nové typy šicích materiálů a léků, které mohou urychlit hojení, případně zamezit jizvení,“vyjmenovává primář Vlastimil Víšek.

Konkrétně tkáňové lepidlo eliminuje při operacích obličeje na minimum otoky a modřiny, a jak doplňuje Zdeněk Pros, klientce díky němu stačí jednodenní hospitalizace a za týden může s lehkým make-upem vyrazit do práce, pokud tedy nevykonává fyzicky náročnou profesi. Ještě před několika lety přitom bylo nemyslitelné provést operaci prsou, ať už zvětšení, modelaci, nebo zmenšení, bez zavedení odsávacích drénů. „Dnes takto dělám 95 procent operací. Znamená to menší pooperační

bolesti, větší komfort pro klientku, která z operačního sálu odjíždí většinou už jen v podprsence, takže hned po probuzení vidí, k jaké změně došlo, a ten pozitivní pocit má zase blahodárný účinek na hojení. Celá řada zákroků se dnes dělá šetrnějším způsobem, čímž se zkracuje rekonvalescence, aby návrat do běžného života a do práce byl co nejrychlejší,“vysvětluje Zdeněk Pros.

UŠI JAKO HOBIT, NEBO RADĚJI ROHY?

Skutečnost, že operace dnes představují menší zásah do organismu, menší bolest a rychlejší hojení, vede k tomu, že o zkrášlujícím zákroku uvažuje stále více lidí. Plastiky navíc začínají být všeobecně přijímané jako běžná záležitost, za kterou není třeba se stydět. Zatímco ještě nedávno většina hereček tvrdila, že jejich vyhlazená tvář je výsledkem starostlivé péče, případně genů, dneska už se slavné dámy častěji přiznávají k vypnutí obličeje nebo operaci víček. Naposledy se k podobným úvahám přiznala herečka Michelle Pfeiffer: „Někdy na to myslím, někdy ne. Záleží, jak dobře jsem nasvícená a jaký mám make-up. Myslím, že plastice je těžší odolat, jak člověk stárne, zvlášť když je veřejnosti na očích.“

Slavné lidi dohání na operační stůl vědomí, že jejich obličej je pod drobnohledem, ostatní zase podléhají mindrákům, když listují časopisy plnými bezchybných tváří – dost často vylepšených retušemi. „Některé nereálné nebo zaretušované fotografie můžeme vidět i v propagačních materiálech některých pracovišť. Pak je velmi obtížné přesvědčit například obézní pacientku, že je nutno mnoho kilogramů zhubnout a pak teprve uvažovat o nějaké plastické operaci,“podotýká primář Vlastimil Víšek, který kvůli nereálným představám odmítne jednoho člověka z deseti. Setkal se i s groteskními požadavky typu mít uši jako hobit, rohy na čele nebo genitálie jako Dolly Buster, ale odmítá i méně bláznivá přání. „V jedné klasické učebnici našeho oboru je věta, pod kterou bych se třeba stokrát podepsal: ‚Plastický chirurg musí umět šetrně odmítnout pacienta, který má nereálné představy o řešení svého kosmetického problému.‘ Při předoperačním vyšetření je nesmírně důležité vzít v úvahu představu pacienta, možnosti současné medicíny, názor vyšetřujícího lékaře. Je třeba si uvědomit, že každá operace je svým způsobem originál – u každého je jiný výchozí stav, jiné anatomické poměry a z toho vyplývá i jiný výsledný stav,“dodává lékař a zdůrazňuje, že ačkoliv možnosti moderní medicíny nabízejí stále šetrnější metody, pořád se jedná

Správně provedený zákrok plastického chirurga by měl být přirozený, tedy v podstatě neviditelný.

o operaci se všemi jejími riziky v podobě případných komplikací. A je proto nutné pokaždé důkladně zvážit, jestli je zákrok skutečně nutný, či nikoliv.

KDYŽ SE TO NEPOVEDE

Problém je v tom, že každá operace přináší celkem slušný zisk, proto ne všichni lékaři umějí odmítat a pouští se do nich i zdravotnická zařízení, jejichž lidé nemají odpovídající odbornost a zkušenosti. Přitom i drobný zákrok může navždy změnit výraz obličeje. V mysli vám teď možná vytanou přešité tváře herečky Melanie Griffith, návrhářky Donatelly Versace nebo zpěvačky Cher, jenže tyto dámy mají za sebou tolik operací, že to viditelné následky muselo zanechat. Někdy však nevalně dopadne jediný zákrok. O nepovedených plastikách se pak nejen píše, ale vznikají o nich i televizní seriály.

„Správně provedený zákrok by měl být v podstatě neviditelný v tom smyslu, že nositelovo okolí nepohoršuje. Výsledek operace by měl přinést klientovi více sebevědomí, ne nepříjemné vjemy ostatním, což mnohdy vidíme i v případě tzv. celebrit, kde se najde bohužel mnoho odstrašujících příkladů. Tady vidím hlavní úkol v operujícím lékaři nebo tvůrci estetického zákroku, který by měl být esteticky vzdělán, mít dobrou zpětnou vazbu a být určitým mentorem, co je přínosné a co už ne, a nevidět jen komerční prospěch,“říká chirurg Zdeněk Pros. Když už se tedy k nějaké úpravě zevnějšku odhodláte, hodně o ní přemýšlejte a vybírejte kliniku, kde za své peníze dostanete to nejlepší, co můžete mít. Pětinu operací Zdeňka Prose tvoří předělávky nepodařených operací z jiných klinik, a to je dost varovná zpráva.