Nestřílejte petardy a rachejtle

Zhruba za tři neděle se našimi ulicemi začnou rozléhat výbuchy, jako by tu Sergej Bondarčuk natáčel velkofilm o obléhání Stalingradu.

Akustický smog? Pchá! Celý rok si připlácíme na pračky, myčky a kávovary, aby ševelily nanejvýš jako listí v lese, ale v prosinci jdou podobné malichernosti stranou a ve dvě ráno nás budí rány o intenzitě od 150 decibelů výš.

A co teprve silvestr, připomínající bitvu u Prochorovky!

Mívali jsme fenku, která se výbuchů petard, rachejtlí, dělobuchů a raket neuvěřitelně bála. Silvestrovská noc pro ni znamenala hotový očistec. Celá se třásla a ani utišující prostředky nepomáhaly. Trpěla a my trpěli s ní.

Jestliže takhle reagují domácí zvířata, co asi prosincové a zejména silvestrovsko-novoroční exploze udělají s volně žijícími ptáky a savci?

Můžeme se jen dohadovat, ale zkrvavené labutě, které před pár lety padaly v Praze z oblohy, hovoří za všechno.

Nedosti na tom. Zábavní pyrotechnika zaneřádí naše životní prostředí asi ještě hůř, než kdyby si u nás daly sraz všechny trabanty, co kdy jezdily v DDR. V článku profesora Wichterleho jsem se svého času dočetl, že rachejtle při Guy Fawkes Day produkují 7 procent celoročních anglických emisí kovů do ovzduší, přičemž je například tvoří 73 tun hořčíku, 65 tun barya nebo 10 tun stroncia.

A to nemluvím o binci, který po vší té pyrotechnice zůstane ležet v ulicích, a už vůbec se neodvolávám na svědectví traumatologů o zraněních, jež dokáže způsobit.

Jenomže je to zábava a hlavně byznys – u nás prý asi tak za půl miliardy ročně – takže cokoli tu napíšu, bude úplně zbytečné. Ale přesto se teď, kdy je ještě čas, aspoň pokusím: Nekupujte to.