Hrozí, že brzy nebudou učitelé

Podle Bohumila Kartouse lze změnit a zkvalitnit vzdělávání mávnutím kouzelného proutku, kdyby jen ministerstvo více aktivizovalo nedovtipné učitele k využívání on-line i off-line kurzů, špičkových aplikací, platforem pro sdílení zkušeností a nápadů, Hejného metody výuky matematiky... Učitelé v našich školách samozřejmě tohle vše vědí a v řadě případů i využívají. Základní kámen úrazu je ovšem v tom, že na počátku 90. let stáli všichni vysokoškoláci mzdově na zhruba stejné startovní čáře, ale dnes jsou již nůžky neúměrně otevřené. Na vysoké školy vzdělávající učitele se uchazeči hlásí často jen kvůli získání magisterského titulu a do nesmírně náročné profese učitele vůbec nenastupují.

Ještě tragičtější je situace v technickém středním školství. Strojírenské a elektrotechnické obory, na nichž závisí budoucí prosperita podniků i jejich technický rozvoj, žijí v současnosti do značné míry jen díky pevnému zdraví našich seniorů. O tyto odborníky se ještě ke všemu vzájemně přetahuje podniková sféra a za pár let nebude možné vzhledem k jejich nedostatku tyto obory vyučovat. Platová situace je daleko tragičtější, než je tomu ve zdravotnictví, ale společnost to tak asi nevnímá. Vždyť hůře placeni jsou snad již jen vysokoškoláci v kultuře. Jestliže nenajdeme odvahu pro opravdu významné zvýšení platů ve školství, nebudeme mít brzy koho motivovat krásnými myšlenkami pana Kartouse a dalších teoretiků. Technické školství se postupně zhroutí a my se staneme ještě závislejšími na technologicky vyspělých státech. Proč jsou učitelské profese ve Finsku i dalších státech Unie hluboce vážené a je o ně enormní zájem mezi studenty? Zejména proto, že se z průměrného platu pedagoga cca 2 500 eur dá uživit rodina. Jak prosté! — Pavel Jankovský ředitel střední technické školy