Hra o kruhy. NHL vydírá hráče olympiádou

Od zhroucení ztrouchnivělé a dokonale sebeztrapněné komunistické vlády na podzim 1989 se nejbujařejší veřejný dýchánek na českých veřejných prostranstvích konal po vítězství hokejové reprezentace v Naganu v únoru 1998.

Čirou radost tryskající z davu na pražském Staroměstském náměstí poté už netrumfla žádná kulturní veselice, sportovní oslava, natož politické shromáždění.

Podobně ve Stockholmu vzpomínají na návrat zlatých (a též notně ovíněných) švédských chlapců z her v Turíně 2006.

Sidney Crosby navždy zůstane kanadským hrdinou za rozhodující trefu ve finále proti USA na olympiádě ve Vancouveru.

Mnozí Rusové dlouho nezažijí takový nával hrdosti, jaký předloni přineslo konání tradiční megaakce v Soči (ač jim pak náladu zkazil krach týmu okolo Saši Ovečkina a pomyšlení na utracených 50 miliard dolarů).

Obrněnci klouzající se po ledových jevištích se zahnutými holemi v rukou dokážou pobavit a strhnout miliony lidí, zvlášť střetávají-li se ti nejzručnější. Tedy borci ze severoamerické National Hockey League. Její šéfové pustili své zaměstnance na každé z minulých pěti her. Dělali drahoty, větší či menší. Tentokrát se kroutí nejvíc.

Zdráhají se v únoru 2018 „zavřít krám“uprostřed sezony na dva a půl týdne, poslat své hvězdy kamsi do Koreje, přesněji do té Jižní, do Pchjongčchangu, a riskovat jejich zranění. Vadí jim časový posun, kvůli němuž přenosy v zámoří poběží v noci.

Namíchl je brýlatý Němec Thomas Bach, prezident Mezinárodního olympijského výboru, který nově odmítá hradit komukoliv náklady na sportování pod pěti kruhy.

Dosud totiž MOV dávalo NHL asi 10 milionů dolarů za pojistné a přepravu jejího personálu. „Neumím si představit, že majitelé klubů zaplatí za výsadu přerušit svůj byznys,“pravil Gary Bettman, boss NHL.

Jistě, vystoupení Crosbyho, Ovečkina a spol. na tak sledované scéně pro ligu znamená reklamu. Jenže ona za ni nehodlá vysolit takovou částku. Zvlášť když vidí, jak výnosná Bachova galasupershow je.

Hokejová federace IIHF minulý týden na jednání v New Yorku způsobila záblesk naděje. Oznámila, že potřebných deset milionů sežene, což kdekoho potěšilo.

1. Fanoušky, pro něž je turnaj s prominentním obsazením bezva spektáklem.

2. Hráče NHL. Ti obvykle prahnou po šanci reprezentovat svou vlast. A ti, kteří se nevměstnají na soupisku své země, si aspoň uprostřed zimy užijí dovolenou.

3. Televizního giganta NBC, který v USA drží vysílací práva na olympijské hry i NHL.

Ale bettmanovci nejsou připraveni kývnout. Nabídli hokejovým odborům NHLPA korejskou povolenku za prodloužení kolektivní smlouvy (CBA) o tři roky, do léta 2025. Vypadá to jako úžasně vstřícný krok. Vždyť by se oddálila hrozba příští výluky, jakési odstávky provozu, při níž se dohadují podmínky nové CBA, zatímco strádají zejména hráči a příznivci NHL.

Jenže hokejisté a jejich předáci nejsou bláhoví. Vidí, že současný řád lize vyhovuje. Že na něm sami tratí. A že je vlastníci týmů chtějí i nadále držet zkrátka.

Bývalý švýcarský rozhodčí a zubař René Fasel, předseda IIHF, s oblibou tvrdí: „Nám jde především o sport, zatímco lidem z NHL hlavně o peníze.“

Newyorského právníka Bettmana se Faselova hláška dotkla: „Přehání!“

Přitom stále ukazuje, jak prohnaným a tvrdým vyjednavačem je: Když už chcete na olympiádu, hoši, tak něco obětujte!

Radost davů na náměstích ve Stockholmu či v Praze je mu ukradená. Hráči navíc netuší, zda pouze neblufuje. Klidně je totiž možné, že s výpravou do Pchjongčchangu počítá a jen z ní hodlá co nejvíc vytřískat.