Co teď Trump udělá se svým majetkem

Budoucí prezident a miliardář musí řešit největší střet zájmů v amerických dějinách.

MF DNES - - FRONT PAGE - Milan Vodička redaktor MF DNES

Dobré řešení v téhle pasti neexistuje.

Stará pošta je dost obludná budova pár minut chůze od Bílého domu. Donald Trump si ji od vlády pronajal a právě předělal na velmi luxusní hotel.

A teď si představte: až si bude zvát zahraniční státníky s davy jejich doprovodu a oni se ubytují zrovna tam, bude to střet zájmů, protože budou platit za bydlení do jeho kapsy? A nebudou mít díky tomu lepší zacházení?

To je jenom drobný detail, který plyne z faktu, že Amerika bude mít v čele magnáta, který má obrovské impérium se zájmy, nemovitostmi i dluhy v mnoha zemích světa.

Trumpova společnost má například půjčky od Číny. Až bude prezident Trump jednat s Číňany shovívavě, co když vyměkl proto, že mu naznačili, že budou chtít zrychlit splátky? A když s nimi bude jednat tvrdě, nebude to proto, aby je přinutil vylepšit mu podmínky?

Zní to akademicky, ale je to ze života. Trump může očekávat, že tisk a půlka Ameriky, která ho nevolila, si budou každý podobný případ vykládat přesně takto.

Pokud vyhlásí národní park u místa, kde má jedno ze svých golfových hřišť nebo hotel, strhne se křik, že si tím zvýší zisk.

Potíže bohatých prezidentů

Každý by se vsadil, že země jako USA má něco podobného vyřešeno už dávno. Nemá.

Zatímco členové vlády se musí podle zákona vzdát řízení svých firem a majetku, aby nedošlo ke střetu zájmů, prezident a viceprezident nemusí. Ale dělají to.

Začal s tím v roce 1964 Lyndon Johnson a všichni to opakovali. Majetek předali do rukou svěřeneckého fondu, přesněji jeho zvláštní odrůdy, které se v USA říká „slepý fond“. To znamená, že jen správce ví, co má v portfoliu. Proběhnout by to mělo asi takto: prezident předá své akcie či továrny (ideálně by měl vše prodat a předat peníze) fondu, který je investuje. Správce není příbuzný prezidenta či bývalý společník, zkrátka nikdo blízký. Není ve styku s prezidentem a neinformuje ho o jeho byznysu, takže prezident nemá potuchy, co se s jeho majetkem děje. Pak může klidně v Bílém domě rozhodovat o všem možném a není ve střetu zájmů.

No, někdy to nekončí dobře, třeba Jimmy Carter po čtyřech letech prezidentství podle některých údajů zjistil, že na jeho firmě na buráky je milionový dluh (podle jiných však byla ztráta menší).

Jenže v Trumpově případě „slepý fond“moc nefunguje. Moderní Amerika už měla bohaté prezidenty či kandidáty – od Teddyho a Franklina Rooseveltových přes Johna Kennedyho až po Mitta Romneyho – ale ti bohatství zdědili, zatímco Trump je aktivní byznysmen řídící celosvětový podnik.

Navíc jeho majetek představují především nemovitosti: mrakodrapy, hotely, golfová hřiště, kasina. A v tom je problém: kdyby to byly akcie, za půl roku Trump netuší, co všechno správce na burze prodal a co koupil. Jenže mrakodrap je mrakodrap. Není anonymní jako akcie. Prezident nemůže v den inaugurace utrpět amnézii, že vlastní Trump Tower v New Yorku.

Pět Trumpových možností

Takže: co může Trump se svým miliardovým majetkem udělat?

1) Prodej? Zapomeňte. Trump by své mrakodrapy prodával asi těžko. Jednak je v tom ego, jednak firma patří i dětem, které by musely souhlasit s prodejem svého majetku a živobytí. Navíc by to bylo ztrátové: kupující by tlačili cenu dolů s logickým argumentem, že bez značky „Trump“hodnota klesne, takže by Trump vlastně musel dost prodělat. Taky by z prodeje zaplatil těžké daně, což by byla další ztráta.

2) Svěřenecký fond? Vzhledem k charakteru Trumpova majetku by

to byla formální šaráda – „slepý fond“s nemovitostmi nemůže fungovat.

3) Předat řízení dětem? Tuhle variantu už Trump zmínil. Ale to by byla další formální šaráda: střet zájmů by se odstranil jen tehdy, kdyby s dětmi vůbec nekomunikoval a nikdy se s nimi po dobu prezidentství nesetkal, aby se spolu nemohli radit. To je nereálné.

4) Prodej dětem? Ty by si na koupi otcova dílu půjčily od bank. I tahle možnost se objevila, ale i tady by se střet zájmů neodstranil ze stejného důvodu jako v předchozím bodě.

5) Řešení a la Bloomberg? Když byl miliardář Michael Bloomberg starostou New Yorku, předal řízení svého impéria manažerům a sám se s nimi setkal jednou začas, jen aby byl v obraze. Je to otevřené, ale chatrné řešení, které vychází mimo jiné z předpokladu, že prezident USA je vytížen funkcí 24 hodin denně a na byznys opravdu nemá čas. Ale ti, kdo Trumpa nevolili – a asi nejen oni – by mu nevěřili.

Zatím to vypadá, že to nakonec dopadne tak, že Trump předá řízení dětem. To znamená, že každé jeho rozhodnutí budou média, experti a opozice propírat i z hlediska střetu zájmů.

Když budou mít pocit, že podle nich nekritizuje vlády v Ázerbájdžánu či na Ukrajině, hned řeknou, že to je proto, že rodinná firma Trump Organization tam má nemovitosti a obchodní zájmy. Už se objevil i jiný příklad: Trump v kampani řekl, že by si země jako Jižní Korea či Japonsko měly opatřit jaderné zbraně, aby je USA nemusely střežit. A řekl to prý proto, že kdyby například Jižní Korea zahájila jaderný program, velká stavební firma, kterou tam má Trump, by mohla počítat se zakázkami.

Zní to absurdně, ale je to předobraz spekulací, které budou siamským dvojčetem každého Trumpova prezidentského rozhodnutí.

Foto: Reuters

Realitní magnát Donald Trump v roce 2013 představuje plán přestavby budovy Staré pošty ve Washingtonu na luxusní hotel.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.