Čím starší, tím hůř čtou

Na středních školách mají slabší výsledky ve čtení a počtech než šesťáci

MF DNES - - Z DOMOVA - Radka Hrdinová reportérka MF DNES

Až příliš mnoho dětí odchází ze základní školy s tím, že neumějí pořádně psát a počítat, konstatuje Česká školní inspekce, která se zaměřila na čtenářské a matematické dovednosti. V rozsáhlém testu porovnala, jak jsou na tom se čtenářskou a matematickou gramotností děti v šesté třídě základní školy a v prvním ročníku tří- a čtyřletých středních škol.

Průměrné výsledky testů dopadly výrazně v neprospěch dětí v prvních ročnících středních škol a učňovských oborů. Byly horší nejen ve zmiňovaném průměru, ale i v úlohách, které byly naprosto stejné pro obě věkové kategorie.

Matematika pod očekáváním

V matematice prváci ani šesťáci nedosáhli výsledků, které od nich autoři testu očekávali na základě školních vzdělávacích programů.

Šesťáci test absolvovali s průměrnou úspěšností 51 procent, prváci se jen lehce přehoupli přes třicetiprocentní hranici. Odpovídající jejich věku by přitom v obou případech byla průměrná úspěšnost na úrovni 67 procent.

Problém podle Ondřeje Andryse z České školní inspekce není v tom, že by učitelé na základních školách děti nenaučili nic. Zejména na druhém stupni základních škol ale podle něj nepřistupují ke všem dětem stejně. Řada z nich má tendenci soustředit se na ty žáky, kterým učení jde. Těm pak pomáhají s přípravou k přijímacím zkouškám, zatímco zbytek třídy je odsunut na druhou kolej. Ze základní školy pak odchází s matematickou a čtenářskou gramotností na úrovni, kterou Česká školní inspekce považuje za nepřijatelnou.

O úrovni výuky matematiky se vedou dlouhé diskuse, průzkum ale ukázal, že by se pozornost měla zaměřit i na to, jak se děti na druhém stupni základní školy zdokonalují ve čtení.

Zatímco průměrný šesťák rozumí textu a umí s ním pracovat podle očekávání, na konci základní školy už tomu tak není.

„Je to pochopitelné, na druhém stupni základních škol se už čtenářské dovednosti v rámci výuky cíleně nerozvíjejí,“říká dětský psycholog Václav Mertin. Když se k tomu připočte, že značná část z nich právě během druhého stupně získá ke čtení negativní vztah a že je často ke čtení nevedou ani rodiče, je podle Mertina iluzí domnívat se, že číst umí každé dítě, které základní školu opouští.

Když se dovednost čtení nekultivuje a nerozvíjí, je pochopitelné, že upadá. Že čtení je nuda, odpovědělo v rámci průzkumu České školní inspekce 30 procent dotazovaných žáků šestých tříd a více než polovina prváků.

Dávat to za vinu škole však podle něj tak jednoduše nelze. Počet hodin není nafukovací a nenahraditelný je v souvislosti se vztahem ke čtení i vliv rodiny.

Když se mluví o čtení, myslí se tím ovšem čtení knih. Texty, se kterými se děti setkávají na internetu, jim úroveň čtení zvýšit příliš nepomohou. Na to jsou příliš zkratkovité, omezené v tématech i slovní zásobě. Zejména na sociálních sítích nepřesahují zkušenost danou vrstevnickou skupinou.

„Slovní zásoba a schopnost číst se se musí rozvíjet, kultivovat. Děti by na druhém stupni základní školy měly číst stále náročnější texty. Bohužel konkurence je dnes veliká,“dodává Mertin.

Dnešní děti na tom nejsou hůř

Brání se ale tomu, že by na tom dnešní děti byly nutně se čtenářskou gramotností hůře než předcházející generace. Představa, že před zrodem internetu všechny děti usínaly s knížkou v ruce, je podle něj jen iluze. Stejně jako představa, že by se děti naučily lépe číst díky seznamům povinné četby.

Řada škol už nyní s tím, jak k výuce čtení přistupovat, experimentuje. Podle Ondřeje Hausenblase, který propaguje výuku metodou kritického čtení, je prvním krokem dostupnost knih ve školách. „Školy dostaly z evropských fondů prostředky na to, aby nakoupily knihy a aby se skutečně s dětmi v hodinách četlo,“říká Hausenblas. Problémem takových projektů ale je, že jsou krátkodobé. „Dva roky jsou málo

Na druhém stupni základních škol se už čtenářské dovednosti cíleně nerozvíjejí.

na to, aby byly vidět výsledky,“říká odborník.

Dát k dispozici knihy však nestačí. Navíc výuka čtení je běh na dlouhou trať. „Znám třídy, kde děti čtou skvěle a se zájmem, a jiné, kde jen s nechutí odslabikují text, čtenářská gramotnost závisí nejen na metodě, ale i na osobnosti učitele nebo rodinném zázemí,“říká Hausenblas. Nevěří přitom tomu, že by se čtenářská gramotnost českých dětí mohla změnit bez systematického přístupu. „Jen málokterá škola si dokáže pomoci sama, když má něco dělat jinak než dosud. To není jen česká zkušenost,“dodává.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.