Sobotka přitvrzuje a ztrácí nervy
e to bude hodně vzrušené jednání, v koalici čekali. Přesto odcházeli zkoprnělí. U lidovců a sociálních demokratů se připravovali, že šéf ANO Andrej Babiš bude prskat kvůli zákonu o střetu zájmů. Místo toho všechny šokoval jindy klidně vystupující premiér Bohuslav Sobotka. Když Babiš chvíli před spuštěním elektronické evidence tržeb oznámil, že se mu zželelo malých živnostníků a změny by je chtěl ještě pár měsíců ušetřit, což se zalíbilo lidovcům, do té doby chladný Sobotka vyletěl tak, že na sebe lidovci s ANO jen koukali. Babiš na to reagoval odchodem z místnosti a lidovci se následně kvůli návrhu pohádali s ČSSD.
Co přesně bylo důvodem Sobotkova zkratu, ví jen on sám. Ti, kteří s ním v posledních týdnech strávili více času, však připouštějí – tohle by se mu ještě před prohranými krajskými volbami nestalo. Neúspěch byl pro Sobotku velkým osobním zklamáním. Viděl se jako předseda úspěšné vlády, hlavní hráz proti Babišovi, na vrcholu sil i ve straně, jejímž členem je od osmnácti. Přesto přitáhl k volbám jen 15 procent voličů a najednou o něm část ČSSD říká: je unavený, už nám nemá co dát.
Za sedmadvacet let v politice si Sobotka zvykl, že co si neodpracuje, to nemá. Proto odmítl rychlý kariérní postup v roce 2005 po rezignaci Stanislava Grosse a nechal místo sebe do čela ČSSD jít dravějšího Jiřího Paroubka. A teď už si to odpracoval. Proto se po letošním nezdaru uzavřel do sebe a reagoval tím, že ještě zvýšil pracovní tempo. Jenomže ho špatně nasměroval – plán oslovit městské liberály mu hodili na hlavu spolustraníci a pak se sám odstřelil podpisem prohlášení ústavních činitelů vůči Číně. Že šlo o kulišárnu týmu Miloše Zemana, který obratně nechal zveřejnit jindy utajovaný diplomatický text, už může posloužit jen k dokreslení toho, v jaké pozici premiér je. Sobotka ví, že musí přitvrdit. Měly pomoct změny ve vládě, jenže z týdenního výběrového řízení – značka: „Kdo chce být ministr?“– taky šťastně nevyšel.
A tak chce silou držet pohromadě svůj tým. Kritikům Jeronýmu Tejcovi a Jiřímu Zimolovi vzkázal: Buď kandidujte na sjezdu strany proti mně, nebo si dejte pohov, v týmu vás nechci. Jenže Sobotka dobře ví, že Tejc i Zimola jsou dost zkušení, aby si spočítali, že kandidovat na předsedu by bylo harakiri. Zato pozice dvojky, prvního místopředsedy, to je jiná. Od premiéra jde o hru vabank. Na straníky vytváří tlak, aby v žádném případě nedali hlas jiným lidem, než chce on. Zase je to však důsledek jeho nervozity. „Starý“Sobotka by se do takových přestřelek nepouštěl. Protože možnost, že Tejc uspěje a do voleb budou všichni řešit, jak asi ti dva spolu mohou vycházet, existuje. Šéf ČSSD, jak jsme ho znali dosud, by se trpělivě bavil i s kritiky, aby měl v záloze plán B.
„Starý“Sobotka by také neplýtval časem, aby si na sociálních sítích nesobotkovsky ostře stěžoval, že zatímco jedny noviny jeho příspěvěk z Twitteru o tom, jak Babiš na poslední chvíli mění elektronickou evidenci tržeb, citují celý, jiné jen část. „To jsou opravdu tak ‚předposraní‘, že škrtají automaticky z textu všechno, co by ho nedejbože mohlo rozčilit?“psal Sobotka. Což o to, ten tweet klidně odcituji: „Strašná metoda práce ministra financí Babiše. Sedm dní před startem EET přinese na koaliční radu další změny. Opravdu mají poplatníci tohle zapotřebí?“
Měnit zákon sedm dní před spuštěním skutečně je pochybení Babiše, nikoli Sobotky. Avšak Babiš, který okamžitě po Sobotkově zkratu vystartoval před televizní kamery se svojí verzí příběhu, zase ukázal, proč v tuto chvíli vítězí. Zatímco on svůj nezdar prodal jako naslouchání veřejnosti, premiér ublíženě reaguje na Twitteru. Mistr zákulisních machinací a velký levičák Martin Schulz odchází z čela Evropského parlamentu, aby se postavil v německých volbách nezničitelné Angele Merkelové. Socialisté by však měli dobře rozvážit, jestli si do čela postaví bruselského šíbra, který se zastával uprchlíků stejně jako současná kancléřka.