Rehabilitace v Praze

vím, že jsou tam lhůty i měsíc a půl,“potvrzuje Adéla Schneiderová, která pětadvacet let pracovala ve státním sektoru, ale před časem si zařídila soukromou praxi. Se žádankou od pojišťovny tam však člověk nepochodí. „Pacientů je hodně a pojišťovny už neuzavírají smlouvy s dalšími fyzioterapeuty. Ti pak jdou do soukromé sféry, kde jsou schopni terapii zajistit i během jednoho dne. Ale je to na přímou úhradu,“říká vedoucí fyzioterapeutka Polikliniky Prosek Jaroslava Sloupová. Namítá však, že požadovanou frekvenci cvičení nemusí nový pacient dostat i proto, že to podle rehabilitačního lékaře není potřeba.

„Stává se, že z pohledu ortopeda nebo neurologa by měl pacient chodit častěji, ale my se na to díváme jinak. To, že jde nakonec jen jednou týdně, je normální realita,“uvádí Sloupová s tím, že i samotné rehabilitace prošly jistým vývojem. Dnes už zdaleka nevypadají tak, že člověk s bolavými zády přijde do nemocnice a tam s ním zdravotní sestra čtyřikrát týdně cvičí.

„Snažíme se maximálně přenést zodpovědnost za vlastní zdraví na dotyčného pacienta. Musí cvičit hlavně doma. A pokud to nedělá, můžeme ho z léčby i vyloučit. Člověka po těžkém úrazu se však snažíme brát co nejčastěji a péči mu jsme schopni zajistit do týdne,“dodává Sloupová.

Státní zařízení jsou přehlcená a počet pacientů roste. Se stávajícím počtem fyzioterapeutů a lékařů se situace změní jen těžko.

Databáze

uvádí po celé Praze, kam se může pacient objednat na rehabilitace. Nejvíce jich je v kde ordinuje celkem

přes třicet se jich nachází i v Na pomyslném třetím místě podle registru skončila

společně s Shodně mají po V celém Česku je center. Samoplátci za každou terapii zaplatí několik set korun. Už jen rehabilitačních vyjde na u soukromých fyzioterapeutů i na je od 200 korun, od 300 korun za půl hodiny. Necelá hodina stojí zhruba