Fyzicky se cítím na to, že bych mohl jezdit klidně ještě deset let. Rozhodne psychika. Jde o to, abych měl z toho pořád stejné potěšení. Jakmile o ně přijdu, nechám toho. Dělat cyklistiku jen pro peníze nejde moc dlouho.
Odpovídá pomalu. Přemýšlí, jak se co nejlépe vyjádřit. Ale o sportu i o společnosti hovoří rád. „Nechci žít jen cyklistikou,“ujistí Leopold König. Na podzim opustil nejbohatší stáj světa Sky, aby se coby lídr vrátil do německé Bory, za kterou závodil už dříve, když se ještě jmenovala NetApp. Začíná nová kapitola jeho kariéry.
Jak se odchází ze Sky? Vrátíte kola i mobil a vyklidíte váš apartmán na základně týmu v Nice?
Apartmán nevyklidím, ten je můj, nechám si ho. Zrovna dnes posílám týmu telefon a notebook. Poštou. A ke konci sezony vrátím i kola.
Odcházíte s nostalgií?
Ani ne, uteklo to rychle. Co jsem chtěl, to se mi ve Sky i povedlo. Tedy dostat každý rok šanci na Grand Tour, vylepšit tam své celkové umístění a být ve vítězném týmu na Tour. Jediné, co tomu ještě chybělo, bylo letos pódium na Vueltě.
A také zdraví.
To bylo velký problém. Ale i letošní zranění mi moc pomohlo.
V čem?
Za tři měsíce, kdy jsem nezávodil, jsem stihl víc věcí než za posledních pět let. Věnoval jsem se mentálnímu koučinku, studiu výživy i fyzické stránky těla. Zjistil jsem, jaké mám limity ve váze. Že pokud chci jezdit dobře prudké kopce i časovky, musím mít ještě o něco míň svalů i váhy. Profesionální sport je o celoživotním vzdělávání.
Někteří trenéři tvrdí, že když sportovci o sportu až příliš přemýšlejí, bývá to na škodu jejich surové agresivitě při závodě. Není to i váš příklad?
Je. Ale právě tu divokost a agresivitu, která mi na trati chybí, chci v sobě probudit.
Povahou jste však introvert.
I ve svém civilním životě kolikrát dost váhám, jestli udělat to či ono, někdy také kvůli ostychu. Ale to bývá problém u většiny vrchařů jezdících o celkové pořadí. Mnozí jsou uzavření lidé, což je dané i jejich tělesnou konstitucí. Sprinteři jsou od přírody výbušní a živočišní, mají rychlá vlákna a jednání. Kdežto jezdec na celkové pořadí musí udržet koncentraci tři týdny a nemůže jednat zkratkovitě a výbušně. Přesto jsou momenty, kdy je i to zapotřebí. Na tom musím zapracovat.
Jak reagoval Dave Braislford, šéf Sky, když jste za ním přišel, že chcete z jeho týmu odejít?
Řekl jsem mu to až v půlce Vuelty. Bylo na něm poznat, že ho to dost mrzí. Nedělalo mi to dobře.
Odkdy jste jednal s Borou?
Už od zimy jsme byli v kontaktu. Ale tehdy v Boře ještě ani nevěděli, jestli budou mezi týmy World Tour a jestli na ni budou mít prostředky. Já nechtěl udělat krok zpět. Takže ty námluvy se vyvíjely až do srpna.
Je to váš bývalý tým. Dal jste přednost osobnímu jednání, než abyste vše řešil přes manažera?
Přesně tak. K manažerům mám trochu odpor, i ten můj současný mě zklamal. Vyřešit si smlouvu sám mi připadalo lidštější. Stejně má závodník nakonec vždycky poslední slovo. Kolikrát jsou manažeři jen zprostředkovatelé schůzek, kterým platíte docela velké peníze.