Chci se uzdravit, proto v Budvaru končím Martin Beneš

redaktor MF DNES

Je to velmi netypický příběh o tom, jak se z technicky zastaralého podniku v rukou státu stala prosperující firma s celosvětovým uznáním. Národní podnik Budějovický Budvar udělal za 25 let pod vedením ředitele Jiřího Bočka obrovský posun k modernímu pivovaru. Produkce stoupla čtyřikrát, vyváží skoro do 80 zemí světa. Na konci roku uznávaný ředitel odchází kvůli závažné nemoci. Na pracovním stole jeho kanceláře už leží velká sportovní taška, ve které mizí jeho osobní věci.

Jaké pocity člověk má, když po tolika letech vyklízí kancelář a ví, že se už nevrátí?

Jsem člověk, který si vždy vše dobře rozmyslí. Nemám rád jednání na základě emocí. To, co se mi přihodilo, mě zavedlo k tomu, že jsem si rozmyslel okolnosti pracovní, osobní a zdravotní. Měl jsem na to pět měsíců a dospěl jsem k závěru, že se vzdám pozice ředitele podniku ke konci roku. A proto je to pro mě rozhodnuté, vyklízení kanceláře už není silný emotivní zážitek.

Jak těžké to rozhodování bylo?

Těžké. Ale jsem na nemocenské, tak jsem měl dost času. Není jednoduché se od práce odstřihnout. Ředitele jsem tu dělal přes 25 let, do Budvaru jsem nastupoval jako učedník v roce 1972. Ale moje rozhodnutí je už nezlomné.

A lámal vás někdo?

Nejlépe mi v tom poradila manželka. Řekla mi, že kdo mě zná, bude tomu rozumět a nebude mě přemlouvat. A kdo mě zná a bude mě přemlouvat, tak mě nemá rád.

Jde o odchod stoprocentní? Nebo budete dělat externího poradce?

Končím v pozici ředitele, rozvážu i pracovní poměr. Teď je pro mě jediná věc klíčová, abych se uzdravil, a na to se soustředím. Nechci se rozptylovat nějakou budoucností.

Je někdo ve vašem týmu, komu byste doporučil, aby se do výběrového řízení na ředitele přihlásil?

Byl bych špatný ředitel, kdybych si nevychovával následovníky. Čeká mě setkání s ministrem zemědělství Marianem Jurečkou ohledně kritérií pro výběrové řízení na nového ředitele. Určitě mu předám své doporučení z interních zdrojů, ale mám jen poradní hlas. Rozhodnutí bude na výběrové komisi.

V jakém stavu podnik předáváte?

Dle mého je v ideálním stavu. Z obchodního hlediska je pivovar vyprodaný, z hospodářského hlediska je dlouhodobě ziskový a je schopen svůj rozvoj financovat ze zisků. Z hlediska známkoprávních sporů máme po 25 letech možnost exportního růstu, protože jsme ve více než 80 procentech z nich byli úspěšní. Navíc jsme zahájili kroky, které povedou k posílení logistických a výrobních kapacit. Tato investice za 1,5 miliardy korun je výrazný mezník.

Proč se Budvaru tak daří? Jiné podniky v rukou státu na tom tak dobře nebývají.

Já nerozděluji podniky na státní nebo privátní. Důležité je, že víme, co chceme dělat, proč to chceme dělat a jak to chceme dělat. Jsou to tři jednoduché otázky, na které se těžce hledají správné odpovědi. Ale pokud to zvládnete, máte vyhráno.

Co bylo klíčové pro rozvoj pivovaru?

Asi to, když se v roce 1992 řeklo, že je pivovar zařazen do druhé privatizační vlny a my si položili otázku: Začneme pivovar rozvíjet až poté, kdy projde privatizací, nebo bez ohledu na to, že bude privatizován? Rozhodli jsme se pro druhou variantu. Kdybychom čekali, tak možná budeme národní podnik, ale problematický, do něhož bude muset stát dávat peníze. Tím, že jsme firmu začali rozvíjet, jsme se dostali do stavu, ve kterém jsme, a navíc stát kromě standardních odvodů do rozpočtu, ročně asi 400 milionů korun, ještě může čerpat z našeho nerozděleného zisku. Za poslední dva roky jsme takto odvedli 1,3 miliardy. Což je na firmu o 650 zaměstnancích slušný výsledek.

Velkou kapitolou vaší kariéry jsou známkoprávní spory s Anheuser-Busch, nyní AB InBev. Jak těžké bylo na začátku odmítnout nabídku Američanů a jít cestou soudů?

Na to člověk potřebuje obyčejnou odvahu. Šli jsme proti největší pivovarnické společnosti světa. Druhou věcí je mít správné argumenty a velmi dobré právníky. A celé to financovat tak, aby se nepoškodil rozvoj pivovaru.

Jaká byla první jednání s Američany? Nepodcenili vás trochu?

Byla to pro mě zajímavá škola. Viděl jsem americký způsob řízení společnosti. Zjistil jsem, jak přistupovali ke značce, historii, kořenům – byl to strategický marketing par excellence. Jednání s nimi mi hodně dalo. Bylo tvrdé, ale korektní. Oni vznášeli nekompromisní požadavky a otázka byla, jestli je akceptujeme. Člověk tam seděl před velezkušenými manažery a připadal si jako prcek. Ale uvědomil jsem si, že to nemusíme odsouhlasit. Bylo to nejlepší MBA, které jsem mohl absolvovat.

Vyvinul se ten vztah nějak?

Spory se táhly roky, nejintenzivněji do roku 2006. Nakonec jsme dospěli k vzájemnému respektu. Pochopil jsem totiž, že když se obchodní jednání hraje jako americký fotbal, je to docela sranda. Základem je vzít míč, kopnout ho k brance soupeře a tam se o něco porvat. A tohle jsou schopni američtí byznysmeni respektovat. Jen musíte mít odvahu míč vzít a kopnout. Ten vztah vyvrcholil v roce 2006, kdy jsme se dohodli, že oni budou naše pivo prodávat pod značkou Czechvar v USA.

Jste považován za jednoho z největších odborníků v českém pivovarnictví. Nesnažila se vás někdy zlanařit konkurence?

Dostal jsem několik nabídek. Když si nás třeba snažila namlouvat společnost Anheuser-Busch, tak mi slibovali pozici obchodního ředitele pro Evropu. Když máte svou práci dobře rozmyšlenou, pak pro vás takové nabídky nejsou zajímavé.

Věřil jste od začátku, že spory s Anheuser-Busch vyhrajete?

Měl jsem to rozmyšlené, ale abych věděl, jak to dopadne, musel bych mít křišťálovou kouli. To vám nikdo neřekne. Buď se do toho dáte, nebo nedáte.

V případě neúspěchu by to bylo pro Budvar dost špatné, ne? Jak jste v takových chvílích spal?

Krátce. Život člověka zocelí.

A nelitujete některých svých rozhodnutí?

Žádného zásadního rozhodnutí nelituju. Ale nebudu se tvářit, že jsem neudělal žádné špatné. Těch byla řada, ale naštěstí neovlivnila chod pivovaru. Důležité je umět se poučit. Mě nejvíc zlobilo, když jsem musel odstraňovat vlastní chyby.

Vždy mě fascinovala podpora lidí, kterou v Budvaru po celou dobu máte. Pomáhalo vám to v práci?

Dostáváte mě trochu do úzkých. Není nic horšího než hodnotit sám sebe, tomu se vyhýbám. Rozhodně se dělá líp, když vás „mančaft“podporuje. Je to jako ve sportu, pokud chcete s kolektivem dosáhnout cíle, musí kapitán tým motivovat a zároveň cítit podporu.

Vzpomenete si na začátky v pozici ředitele, když si vás zaměstnanci vybrali za svého šéfa? Jaké to bylo, z pozice podsládka přejít na řízení tak velkého podniku?

To jsem spával opravdu krátce. Vždy mě bavila technologie, výroba piva. Najednou jsem se dostal k řízení, organizaci práce, obchodu. Byl jsem jak v Jiříkově vidění. Naštěstí je na to jedno přirovnání, které jsem si přečetl a hrozně mi pomohlo: Víte, jak se jí slon? Po kouskách. A to bylo naprosto přesné. Postupně jsem do toho pronikal. Měl jsem obrovské štěstí na kolegy. Vždyť já jsem byl mladý cucák z výroby. Nebyly tu žádné osobní animozity, navzájem jsme se respektovali a hlavně jsme s pokorou přistupovali ke značce a tradici. Panovalo tu i nadšení, že doženeme Evropu a Západ. A ten cíl nás spojil.

V souvislosti s Budvarem se hodně mluvilo o různých politických tlacích. Pociťoval jste je někdy?

Bylo to spíš tak, že tady běhaly různé investiční a lobbistické skupiny a ty se chtěly zapojit do privatizace Budvaru a známkoprávní dohody s Anheuserem, protože v tom viděly příležitost. A vždy udělaly to, že šly za příslušným ministrem zemědělství a začaly tam pouštět různé dezinformace kolem mé osoby a Budvaru. A záleželo, jak se k tomu dotyčný ministr postavil. Někteří za mnou na férovku přišli a zeptali se, jestli je to pravda. Já jsem to vysvětlil a bylo to. Nebo byli ministři, kteří tomu totálně podlehli.

O jaké šlo dezinformace?

Ono je to až úsměvné. Jednou za mnou přijel ministr a řekl mi, že jsem si na něj prý objednal za dva miliony korun kampaň, abych ho zlikvidoval. Pak přišel jiný a zeptal se mě, kde mám schovaný kufr s certifikáty od ochranných značek. Vůbec jsem nechápal, co myslí, protože certifikát je veřejná listina vystavená ve prospěch Budvaru. Myslel si, že když mě vyhodí, vezmu kufr a odejdu s ním. Setkal jsem se i s tím, že prý máme v zahraniční dceřiné společnosti, přes které management pere peníze a pak nám to v kufrech vozí zpátky.

Nejdál to asi bylo za ministra Bendla, který nechal udělat důkladný audit a hovořil o vašem odvolání.

Změnil se ministr, změnil se našeptávač a nejsnazší je vyměnit ředitele, dosadit spolupracujícího a pak se to zvládá jednoduše. Tahle kontrola nebyla k ničemu jinému než k výměně ředitele. Jenže k jejich smůle nic nenašli.

Nebojíte se, že po vašem odchodu se objeví politické tlaky na prodej Budvaru?

Národní podnik není možné privatizovat. K tomu by se musel změnit na akciovou společnost. Tím by Budvar přišel o své ochranné značky v zahraničí. My bychom přišli o trhy a hodnota pivovaru by se smrskla. Počítám však s tím, že se téma prodeje Budvaru otevře, je to rozhodnutí politické reprezentace.

Prezident vám dal 28. října medaili Za zásluhy o stát v hospodářské oblasti. Věděla jeho kancelář o vašem rozhodnutí skončit? Bylo to ocenění za vaši kariéru?

Ne, to spolu nesouviselo, šlo o souběh okolností. K ocenění přistupuji s pokorou a s hrdostí, co jsme v Budvaru dokázali. Vnímám to, že jsem ho převzal jako kapitán týmu. Politické okolnosti okolo medailí mě opravdu nezajímaly, já to přebíral za naši práci.

Kde máte medaili vystavenou?

Zatím doma. Ale chtěl bych, aby zůstala tady v pivovaru.

Vyznamenání od prezidenta jsem převzal jako kapitán týmu, politické okolnosti mě nezajímaly, říká odcházející ředitel Budějovického Budvaru.