„Když se mnou nebudeš chodit, vyvraždím ti rodinu“
procent německých mužů od 18 do 24 let zůstává bydlet se svými rodiči.
procent německých žen ve věku od 18 do 24 let stále žije v domě rodičů. v tomto ohledu nevedou zase tak špatně.
Podle statistik například v Itálii, Řecku a Slovinsku žije s rodiči přes 70 procent lidí ve věku do 29 let. Zejména v případě Itálie a Řecka to ale není nijak překvapivé. Obě země postihla ekonomická recese, delší soužití s rodiči je tu navíc kulturně více akceptováno.
Naopak severoevropské země, jako jsou Dánsko, Norsko, Finsko a Švédsko, jsou na opačném konci spektra – s rodiči tu mladí lidé do 29 let žijí jen asi ve třiceti procentech případů.
Stoupající trend, kdy mladí lidé zůstávají bydlet s rodiči do pozdějšího věku, potvrdila také dva roky stará studie Evropské unie. Podle závěrů Evropské nadace pro lepší životní podmínky Eurofound žije dnes s rodiči dokonce každý druhý Evropan ve věku od 18 do 29 let. Buď proto, že se od nich dosud neodstěhoval, nebo se z nejrůznějších důvodů vrátil zpět, často přitom nedobrovolně. Příčinou je například ztráta pravidelného příjmu nebo hůře placená práce.
Tyto tendence podle evropských statistiků sice pomalu, ale přesto rostou. Zatímco v roce 2007 před ekonomickou krizí žilo doma 44 procent mladých lidí, v roce 2011 už jich bylo o čtyři procenta víc.
Být krásná může být pro dívku někdy prokletím. Sara Rincónová ze San Salvadoru by mohla vyprávět.
Jednoho dne pospíchala domů ze školy, když u ní přibrzdilo auto se třemi těžce potetovanými gangstery. Jejich vůdce s číslem 18 na holé lebce (což značí příslušnost k vražednému gangu M-18), který ji pronásledoval už několik týdnů, vystoupil, dívku surově přitiskl ke zdi a mezi zuby ucedil: „Ještě žádná mě neodmítla, když se mnou nebudeš chodit, zabiju tě i s celou tvojí rodinou!“
„Vyděsilo mě to k smrti,“líčila Sara později pro list The Guardian. „Ještě téže noci jsme se všichni sbalili a odjeli jsme do Mexika,“dodala devatenáctiletá dívka. Ze strachu o holý život se vzdala vysoké školy i přátel. Vlastně všeho, co měla ráda.
„Doma jsme nechali našeho psa i kočku a většinu mých šatů,“tvrdila Sara, která zatím netuší, zda bude moci v Mexiku zůstat. Šanci uspět v tamním azylovém řízení má totiž zhruba jen každý desátý.
Šílení gangsteři
Sara nebyla zdaleka první, kterou něco takového potkalo. A ani poslední. Čím dál víc hezkých mladých žen a dívek nuceně opouští země tzv. severního trojúhelníku, Salvador, Guatemalu a Honduras, aby unikly spárům zločineckých organizací mara (doslova „skupina lidí“, chcete-li „gang“). Ty je cíleně vyhledávají, aby z nich udělaly sexuální otrokyně. Zprvu pro potěchu Volební tým neúspěšné prezidentské kandidátky Hillary Clintonové podpořil žádost kandidátky Strany zelených Jill Steinové o ruční přepočítání hlasů odevzdaných v prezidentských volbách ve státě Wisconsin. Vítěz voleb Donald Trump to označil za podraz. Steinová už dříve oznámila, že získala dostatek prostředků, aby mohla žádat přepočítání hlasů nejen ve Wisconsinu, svých členů, později – až je omrzí – se stávají zdrojem výdělku v nevěstincích. Výše uvedené státy Střední Ameriky patří mezi nejnásilnější země na planetě. Míru tamní kriminality dokonce mnozí experti přirovnávají k občanskému konfliktu. „Počet úmrtí je srovnatelný s občanskou válkou,“říká Mary Specková z International Crisis Group.
Například v malém Salvadoru, který má zhruba 6,5 milionu obyvatel, loni zemřelo násilnou smrtí téměř sedm tisíc lidí.
„Dříve lidé prchali, aby hledali lepší život. Teď utíkají, aby si svůj život zachránili,“uvedla nedávno Olga Martínezová, která v Mexiku provozuje ubytovnu pro uprchlíky.
Novým faktorem strachu v oblasti se stala hrozba sexuálního násilí na ženách a dívkách.
Desetitisíce dívek na útěku
Za letošních prvních devět měsíců zadržely mexické úřady 32 142 uprchlic ze zemí severního trojúhelníku. Každá třetí byla mladší osmnácti let. kde už úřady s přepočtem souhlasily, ale i v Pensylvánii. Nyní chce vybrat peníze na přepočet v Michiganu. Ani v jednom z těchto států Steinová nemá šanci zvítězit, Clintonová v nich ale prohrála jen velmi těsně. Pokud by Clintonová v těchto třech státech s celkovým počtem 46 volitelů uspěla, znamenalo by to pro ni i vítězství v celostátním měřítku. (ČTK)
„Ženy a dívky žijí v permanentním teroru, stávají se pouhými trofejemi nemilosrdných válek mezi gangy, které mají značný vliv na chod států,“uvádí na stránkách Amnesty International její americká ředitelka Erika Guevara-Rosasová.
Při pohovorech s pracovníky agentury OSN pro uprchlíky popsaly dvě třetiny žen přímé hrozby a útoky členů zločineckých skupin. Uvedly, že právě toto bylo klíčovým důvodem jejich útěku.
Sedmnáctiletá Andrea Hernandezová prchla z honduraské Tegucigalpy v červnu i s osmi dalšími členy rodiny. Krátce poté, co se jí podařilo vyváznout z únosu, který měl na svědomí místní gang.
„Bála jsem se, že si mě znovu najdou a pomstí se i mé rodině,“líčila později. Podle své matky byla vzornou studentkou, chtěla být architektkou. „Stačil jeden jediný den a všechno je pryč, domů se už vrátit nemůžeme,“stěžovala si Andrea.
Tyto mladé ženy, jejichž jediným „zločinem“je krása a mládí, nejvíce trápí, že jejich problémy vlastně nikoho moc nezajímají.
Dívky ze zemí Střední Ameriky prchají před gangy, které z nich dělají sexuální otrokyně.