I Maradona oslavil konec století temna
Na hlavě modrá čepice s rovným kšiltem, hodinky na zápěstí levé i pravé ruky – a hlavně oči plné vášně. Pořád je to stejné: kamkoli přijede Diego Maradona, je rázem jednou z hlavních hvězd. I pokud jde o tenis. I pokud jde o takřka stoletý boj. Proto jeden z prvních záběrů zamířil do lóže, kde se tenhle drobný cvalík zuřivě bušil v prsa. Argentina to konečně dokázala, poprvé v dějinách triumfovala v Davis Cupu. Do prohraných finále (1981, 2006, 2008, 2011) se od pátku její zástupci snažili popáté v Záhřebu, i pod dohledem Maradony. „Je milé ho tu vidět, ale jeho podpora nic nezmění,“pronesla před startem chorvatská jednička Marin Čilič.
Vážně? Snad i díky velkému fandění drobného muže argentinský sen nevyhasl. Juan Martín del Potro utloukl právě Čiliče, byť prohrával 0:2 na sety. Srovnal a rozhodla poslední, pátá bitva Karloviče s Delbonisem. Pokud si pomůžeme překladem názvu argentinské metropole Buenos Aires, měl Delbonis vážně „dobrý vítr“v zádech. Vědomí střetu s dějinami jej hnalo kupředu a tenista, jenž na grandslamech dosud nikdy nedošel dál než do 3. kola, vyhrál ve třech setech. Hotovo!
„Snad už tuhle dlouhou cestu uzavřeme,“pronesl del Potro toužebně před finále. Hlavně ve statistikami posedlém zámoří se bedlivě sledují
Už neplač, Argentino! Od roku 1923 se zdálo, že jejím tenistům není souzen Davis Cup. Až nyní kletba padla.
černé šňůry a roky sportovního sucha; když někde uspějí po desetiletí vroucných modliteb, města upadají do euforie. A Argentinci čekali téměř století...
Právě del Potro na sebe vzal roli symbolu – muže, který ukazuje cestu. Tolikrát ho v kariéře ničily zdravotní potíže, především opakované operace zápěstí. Vyhrál US Open, to ano, ale už v roce 2009. Od té doby převážně trpělivě absolvuje následující: čeká, dostává se ze zranění, dochází daleko, leč končí pod vrcholem. Má dvě olympijské medaile, avšak žádné zlato. Dvakrát se svou zemí padl ve finále Davis Cupu.
Ale i tahle tenisová křížová cesta byla pořád dlážděna dílčí radostí.
„Mám za sebou skvělý rok,“připomněl del Potro zážitky z Ria, kde slavně zdolal Djokoviče i Nadala a až ve finále podlehl jinému z tenisových superhrdinů dneška, jímž byl Andy Murray.
V Záhřebu to jen potvrdil. On i Maradona ještě museli čekat, už v tu chvíli to ovšem v hale vypadalo jako v Buenos Aires na fotbale. Tolik štěstí v publiku se vidí málokdy.
Tenisová Argentina měla čekání v nátuře, teď si však konečně nestěžuje. Trvalo to málem století, než éra temna dospěla ke konci.