Při koncertu se někdy rozbrečím
Zpěvačka Do povědomí posluchačů se zapsala jako zpěvačka skupiny Laura a její tygři, zároveň šla ale vlastní cestou. Právě vydala už svoji třetí desku, která je věnovaná generaci čtyřicátníků.
vyrůstala v Brně, hraní a muzice se věnuje od dětství. V jedenadvaceti začala zpívat ve skupině Laura a její tygři, první sólovou desku (Nová deska) vydala v roce další pak v roce s názvem Psí hodina. Její zatím poslední album s názvem Čtyřicítka vyšlo v říjnu. Má sedmiletou dceru.
LENKA NOVÁ (42) 2012 O ČTYŘICÁTINÁCH
Čtyřicítka do mého života přinesla pozitivní změnu. Nebylo to ze dne na den, že bych se probudila a byla ze mě jiná žena, ale poslední dva roky mám pocit, jako bych „teprve“dospěla. Cítím se svobodněji. Zažívám určitý klid. Věci kolem mě mi už nepřipadají tak fatální, vše má nějaké řešení. Jak říká moje devětaosmdesátiletá teta: „Užij si to. Čtyřicítka je nejlepší věk. Člověk už tak nějak ví, o čem ten život je, a ještě je relativně zdravej a dobře vypadá.“
O ZATÍM POSLEDNÍ DESCE
Název alba Čtyřicítka je odvozen od tématu, kterému je věnováno – života čtyřicetileté ženy, i když některé příběhy jsou univerzální. Mohou se odehrát v jakémkoliv věku. S Michalem Horáčkem, autorem všech textů na desce, říkáme, že je určena poměrně úzké skupině posluchačů – všem čtyřicetiletým ženám, ale také těm, co jim čtyřicet bylo, a i těm, co jim čtyřicet teprve bude, aby věděly, do čeho jdou. Samozřejmě také mužům, aby věděli, jak se jejich ženy cítí, co prožívají. Je to to nejosobnější album, jaké jsem zatím natočila.
O MÝCH VYSTOUPENÍCH
Koncerty mám ráda, vždycky se na ně těším, beru je jako určitý ventil, kdy jdou věci ven. Můžu si dovolit pocity vyjádřit tak, jak bych se při běžné konverzaci neodvážila. Už čtvrtým rokem objíždíme republiku s turné Na cestě a často hrajeme v divadlech. To je asi prostor, ve kterém se cítím nejlíp. Je to větší, ale pořád komorní místo, většinou s dobrou akustikou.
O MÉ POVAZE
Snažím se být pracovitý, poctivý a spolehlivý člověk. Mám poměrně výdrž, pokud se do něčeho pustím, chci to dokončit. Nelžu. Z těch špatných vlastností bych řekla, že jsem „časový optimista“, což znamená, že si často myslím, že někde budu dřív, než se to dá doopravdy stihnout, takže chodím pozdě. Ale pracuju na tom, snažím se chodit včas. Víc by k tomu asi řekli mí nejbližší.
O RODIČOVSKÉ DOVOLENÉ
Do práce jsem se vrátila tři měsíce po porodu a upřímně, kdybych se znovu dostala do podobné situace, snažila bych se být na začátku s dítětem co nejdéle, aspoň jeden rok. Tehdy na mě ale čekala kapela a delší pauza už byla neudržitelná.
O MÓDĚ O SLZÁCH V PUBLIKU
Pokud vidím, že lidi odcházejí z koncertu se zarudlýma očima a s určitým pohnutím, mám z toho radost, protože zažili nějakou emoci a taková má hudba být. I já sama už jsem se několikrát rozbrečela, ale musela jsem se ovládnout, na hlase by to nemělo být znát, jenom ve výrazu. Jenže některé věci, o kterých zpívám, hlavně z poslední desky Čtyřicítka, jsou tak autentické a kolikrát osobní, že se silnému prožitku neubráním. Je to takový můj ventil, kdy můžu věci pustit naplno ven a odžít si je v písních. Lepší než psychoterapeut. Mám ráda jednoduché elegantní věci, které jsou dobře ušité, hezky padnou. Podstatný je i zajímavý materiál, ale nevyhýbám se ani výstředním kouskům, které jsou zajímavé střihem, přitom nepoutají z dálky, spíš při bližším ohledání. A jsem vysazená na boty. Nemám jich nějak moc, ale musí mít šmrnc. onadnes.cz