„Gracias, Fidel.“Ostrov se vzpamatovává z šoku
tlak na rychlejší postup změn, které by přinesly nové svobody a lepší životní úroveň. Lidé se však současně příliš nebouří. Zní to paradoxně, ale mnozí se také velkých změn obávají – propaganda líčící jim dlouhá desetiletí vykořisťovatelský kapitalismus jako vrchol všeho zla, je v nich hluboce zakořeněná.
Tyto obavy z nového a neznámého by však nejspíš šly stranou, pokud by se zhroutila kubánská ekonomika. Ta po smrti venezuelského prezidenta Huga Cháveze ztratila velkého příznivce a sponzora a nyní stagnuje.
Zuzana Fojčíková zpravodajka iDNES.cz v Havaně
Smrt Fidela Castra Kubánce silně zasáhla, i když zemi už roky fakticky nevedl. Obchody či banky jsou polepené jeho fotografiemi, hudba utichla a některé podniky přestaly nalévat alkohol. Téměř v každém rozhovoru zní jediné jméno – Fidel Castro.
Santa Clara však nežije jen sentimentem. Ráno po smrti strůjce slavné revoluce se město probudilo do stejného dne jako jindy. Na ulicích nebyla žádná policie nebo vojáci. Na první pohled nic nenasvědčovalo tomu, že zemřel jeden z největších diktátorů 20. století. Pod povrchem však město nekypí ničím jiným.
Ať už je to v muzeu revolucionáře Che Guevary, v čekárně na autobusovém nádraží nebo doma v televizi, všude vysílají v různém stupni zrnění to samé – donekonečna opakované černobílé záběry z Fidelova života, které sem tam přeruší prostřihy na diskuse s místními odborníky, kteří mluví o jeho životě a díle.
Putování popela
Tělo Fidela Castra bylo už v sobotu zpopelněno a v zemi započal devítidenní smutek. Během něj se popel bývalého vůdce vydá na putování Otázka lidských práv na Kubě patří k hlavním překážkám jejího sbližování se Západem.
K nejznámějším kubánským bojovníkům za lidská práva patří
který je šéfem opoziční Kubánské komise pro lidská práva a národní usmíření. Několikrát navštívil Českou republiku. K aktivním disidentům patří také
který je šéfem organizace Kubánský vlastenecký svaz a v minulosti strávil za protirežimní činnost osm let ve vězení.
(Damas de Blanco) je sdružení žen na Kubě, které se v Havaně pravidelně setkávají a bíle oblečené upozorňují na porušování lidských práv na Kubě. Dámy v bílém, původně ženy, matky, sestry a dcery politických vězňů, se pravidelně scházejí od zadržení aktivistů na jaře 2003 a pořádají tradiční nedělní pochody v metropoli Havaně, aby požadovaly dodržování lidských práv v zemi.
Kubánský prezident Raúl Castro dlouhodobě tvrdí, že na Kubě žádní političtí vězni nejsou. Kubánská exilová organizace však po letošní březnové Obamově návštěvě zveřejnila
Podle aktivistů bylo jen za první tři měsíce letošního roku na Kubě z politických důvodů zadrženo přes 2 500 lidí, i když většina z nich jen na několik hodin. Podle vůdkyně organizace Dámy v bílém Berty Solerové zadržuje Kuba asi Přes oteplení v americko-kubánských vztazích utíká do Spojených států skoro dvojnásobný počet Kubánců než za předchozích let. Jen v posledním čtvrtletí loňského roku
v témže období roku 2014 jich bylo 9 200. Kubánci začali masově utíkat loni v obavě, že kvůli zlepšení vztahů už k nim USA nebudou přistupovat jako k politickým exulantům. Valná většina z nich zvolila cestu oklikou přes středoamerické státy, protože USA uplatňují zásadu, že kdo z Kuby dorazí na americkou pevninu, je přijat, zatímco kdo je zadržen na moři, je vrácen. (ČTK, zah) zemí z Havany do Santiaga. Pomyslně tak opíše postup kubánské revoluce v roce 1959 v opačném směru. Putování skončí 4. prosince, kdy bude Castro pohřbený.
„Pro Kubu je hrozně špatně, že Fidel zemřel. Nikdo toho neudělal pro svobodu země tolik jako on,“říká mi postarší muž, který se představil jako Jorge. Nejde jen o nostalgii starší generace. „Fidel byl lepší vůdce země než jeho bratr. Minimálně v přístupu k Americe. Protože jak je sem jednou pustíme, bude to konec Kuby. Oni totiž chtějí akorát ze všeho vytřískat peníze,“míní zhruba o dvacet let mladší obyvatel města.
Země vyhlásila devítidenní smutek, a tak změny nejsou jen v rozhovorech. Místní autobusy mají na předním skle fotku „El Comandante“doplněnou nenápadným nápisem „Gracias, Fidel“. Dvě slova, víc není potřeba. Na ulicích jsou vidět vlajky spuštěné na půl žerdi a například dveře bank zůstávají zavřené.
V klubech ani restauracích nehraje jako jindy živá hudba. Zábava se zastavila. Úřady zrušily koncerty či svatby a někde se přestal nalévat i alkohol.
I v půl jedenácté večer na lavičce v Parque de Vidal je zvláštní ticho. Za normálních okolností by tady zněla hudba přímo na ulici nebo minimálně z některého hotelu okolo. Pod svítícím neonem na jednom z kin se skví nápis – Gracias, Fidel...